1. května 2015

Podrabblil jsem i v roce 2015

Původně se to mělo jmenovat "Drabblím i v roce 2015" a koncept příspěvku je ze začátku dubna, kdy odstartovalo nové DMD. Ale jelikož jsem se po celý duben chodil domů z práce akorát tak vyspat, skončil jsem u čísla tři, takže jen "podrabblil jsem", a to velmi krátce. Tak tady jsou ty tři, naprosto nefandomové a na sebe nenavazující. 


Jasné představy 

Téma dne bylo Na vlastní nebezpečí

První coletu, odznak matadora, si nechával narůst v patnácti letech. Matka mu spílala a hrozila výpraskem, bude-li dávat všanc své zdraví jako její otec, ale Raúl stejně už dávno vyhlížel v ohradě nejsmělejšího býčka. Někdy jen tak přeskočil kladiny, puzen rozbouřenými hormony, a červeným ubrusem dráždil všechny krávy na pastvě. V partě byl král.
Když se vracel potrkaný a pobitý kopyty, matka chodila hubovat dědečkovi.
„Nezodpovídám za něj. Dělá to všechno na vlastní riziko,“ dával od toho ruce pryč.
A pak, když osaměli, vnukovi zase vyprávěl nejskvělejší příběhy o corridě. Stane se torerem, věděl Raúl, i přes všechno to nebezpečí.

Vysvětlivky: 
corrida - býčí zápasy
coleta - copánek, který si pěstují a vážou matadoři
torero - zápasník s býky



Teď se nedívej

Téma dne bylo Teď se nedívej

Matěj dával okatě najevo, že se s ním chce milovat.
Bylo to poprvé od Viktorova návratu z nemocnice domů. Nebyl ještě úplně v pořádku, ale pokoušel se stát se postupně zase něčím jiným než jen kusem naklepaného masa, který z něj udělala autonehoda – stavbyvedoucím, kamarádem, milencem.
Nešlo to vůbec jednoduše. Zranění jen vzalo a vůbec nic nedalo.
„Strašně chci, abys mě zase pořádně vopíchal. Prosím,“ neulehčoval to Matěj.
Jindy by Viktor nezaváhal, od nynějška to však mělo jednu podmínku.
„Teď se nedívej,“ řekl a ponížený, roztřesený, bez erekce a hrdosti, si ve tmě sundal umělou nohu z otlačeného, rozbolavělého pahýlu.


Cizím domovem tiše 

Téma dne bylo Pssst!

Byli na to tři. Ač teprve v pubertě, cítili se jako ochránci morálky ve svém městečku. Šperhákem překonali zámek z hypermarketu. Někde v domě spali jeho majitelé.
Obývací pokoj byl čerstvě vymalovaný. Hotové malířské plátno. Sprej koupili růžový, připadalo jim to hrozně legrační. Díla se chopil Roman a za chvíli si zálibně prohlížel svůj výtvor.

BUZERANTY TU NECHCEME

Připadal si mocný, takže ho nenapadlo, že může zakopnout a posunout stolek po parketách.
„Ticho, debile!“
Ani nedýchali.
Jakmile však došlápli na trávník za domem, byli znovu nepřemožitelní. Teď už je nedostanou. Vyplížili se z cizího pozemku s pocitem dobře odvedené práce.


4 komentáře:

  1. Vítej zpět :) Doufám, že se od tebe dočkáme ještě něčeho delšího, ale tahle tři drabblata byla vskutku fajn. Hlavně ta dvě poslední se mi moc líbila.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký! Mě se moc líbí první, protože si Raúla "nějak" představuji... prosím o více.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi dobrý!
    Já se nevzmohla:-(
    Také se mi líbí poslední dvě. A bylo by fajn, kdyby jich bylo víc.:D

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, mám tip na páreček, který by možná (kéž by) mohl inspirovat - Ian a Mickey (Shameless), z kterých jsem teď naprosto paf. A píší o nich jako o protipólu Kurta a Blaina. Co ty na to?

    OdpovědětVymazat