John Watson a jeho problém

Hlásím, že posedlost Sherlockem mě zatím nepřešla, spíš naopak. Vytvořil jsem proto volné a naprosto zbytečné pokračování předešlých drabblů, tentokrát o Watsonovi, kterého pořád něco trápí a jeho problémy jsou vždycky spojené se Sherlockem. Náhoda? 

Takže opět trojka stoslovných útvarů, snad se vám i tyhle budou aspoň trochu líbit.

Sherlock Holmes a polibek

Vy, kteří sem přicházíte za Glee, teď na chvíli odvraťte zrak. Když mi bylo navrženo, že už bysme se konečně mohli podívat na toho Sherlocka, o kterém všichni mluví, věděl jsem, že je zle. Jsem shipper, a tak jsem se bránil zuby nehty, protože mi bylo jasné, že jakmile Sherlocka zhlédnu, tak shippovat prostě začnu. To se také stalo. Naštěstí Sherlock je na psaní tak těžký (alespoň pro mě), že jsem si zatím troufnul jenom na drabble, přesněji tři stoslovná drabble. Název asi prozrazuje vše; víc nepovím.

Pohlednice z Paříže

Mám rád Paříž. Myslím si sice, že je podobná Praze a francouzština pro mě vždycky byla neproniknutelnou záhadou, ale na tom městě něco je. Něco se tam vznáší ve vzduchu a vy rychle nabydete dojmu, že když jste v Paříži, jste pány celého světa a můžete všechno hodit za hlavu. Napadlo mě, že jestli Blaine a Sebastian mají zažít nějaký románek, nemůže to být nikde jinde než právě tam. Takže tohle je moje první Seblaine. Užil jsem si ho, a jak! A to jsem si nemyslel, že někdy o Blaineovi budu psát s takovým gustem. Ale něco na těch dvou je. Stejně jako na té Paříži. 

Psáno na Bilkisinu výzvu "1000 slov plných tajemství". Povídka jich má 959, pohlednice 41.

Blaine Anderson byl nadšený. Nečekaly ho sice dva roky prázdnin, jen dva měsíce, zato ty nejlepší. Bylo mu teprve sedmnáct a už měl zažít největší dobrodružství svého života. (...)

Kluci a fotbal

(Další drabble, ve kterém se Blaine prohání ve fotbalovém dresu.)

Hra je velmi brutální, zaslechl už i výtku trenérky: „Měli byste zvolnit, jinak si za chvíli zpřerážíte kosti!“ A to je to jen trénink! Blaine, který se hned po změně škol přidal do fotbalového týmu, hrdě nosí domů kolekce modřin. Říká jím ozdobné. Na hřišti je prudce agresivní.

Ale takového Karofskyho stejně na lopatky nedostane. Na to je zase pyšný Dave.

Kluci. Kurt jako by k nim ani nepatřil.

Vrážejí do sebe jako rozjeté lokomotivy. Ví, že je to kvůli němu. Blaine vs. David, to není fotbal, to jsou gladiátorské zápasy o jedinou trofej.

Kluci. Jednou se z nich zblázní.

Oznámení, ochutnávka, komiks

Na blog jsem rozhodně nezanevřel, a tak doufám, že za pár dní sem nová povídka opět přiláká pár čtenářů. Pouze došlo k údalosti, která srazila mou motivaci na kolena - umřela mi flashka a vzala s sebou podstatnou část nezálohovaného pokračování Podívej, Kurt vyrostl. Otrávený a naštvaný zatím nemám chuť a sílu psát vše znovu, proto od dalších kapitol na chvíli upustím a budu zatím pracovat na několika kratších textech. Až se vrátím z dovolené, najdete tu povídku, ve které se bude litovat jistých rozhodnutí, trávit noc mimo teplo domova a pozorovat mraky. Malé navnazení: 

Seděl na vysokém dřevěném sloupu jako zvířátko – schoulená opička nebo něco takového – a nejspíš si prostě jen všímal svého. David přibrzdil, chvíli si užíval výhody, že je nezpozorován a fascinovaně si Kurta prohlížel od útlých zad až po trochu pocuchanou šošolku vlasů.

Pak v prudkém návalu náklonnosti stiskl klakson, aby na sebe aspoň na krátký čas upoutal pozornost a zamával Kurtovi ze staženého okýnka auta. Nakonec náhlým zvukem způsobil něco úplně jiného – Kurt se lekl, ztratil rovnováhu a spadnul z třímetrové konstrukce na zem jako pytel brambor. Karofsky v šoku pozoroval, jak Kurtovo tělo okopírovalo dráhu dřevěné stavby a pak s tlumeným tvrdým ducnutím dopadlo do udusaného písku. Slyšel hlasité, peprné a nekurtovské zaklení. Nebo se mu to jen zdálo? Díky bohu, že hřiště už v tuhle denní dobu bylo prázdné. 

Pak to na něj najednou všechno dolehlo: skorosex s Megan, jeho útěk a hanba, Kurtův pád, který měl na svědomí zrovna tak jako zklamání své partnerky. A odsud už nebylo úniku, protože po příkoří celého školního roku byl zavázán přispěchat mu na pomoc. Hummel zůstal sedět v písku, jako by ho tam někdo zarazil a on tam teď zapouštěl kořeny. Několikrát otočil hlavou na všechny strany, aby zjistil, odkud přišel zvuk, který ho vylekal, pak se chytil za bok – narazil si kostrč a muselo to bolet jak čert. Měl odřenou tvář a krvácel odněkud z předloktí.

(Hodina mezi psem a vlkem)

A teď jedno kreslené doporučení, na nějž nemůžu (a ani bych nedovedl) zapomenout. Nedávno jsem linkoval jistý gleezombícký obrázek od nadané ssimilee, teď jdu představit přímo celý komiks After All These Things, který autorka publikuje na svém tumblr. Protože komiks není nikde kompletně prolinkovaný, uveřejňuju odkazy na všechny části. Komentujte, rebloggujte a klikejte na oblibu přímo na tumblr, máte-li tam svůj účet. Napsat vzkaz jí vlastně můžete i bez přihlášení (přes tlačítko Ask v levém horním rohu). 

ssimilee - After All These Things: 1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část, 6. část, 7. část