tag:blogger.com,1999:blog-18320828444469527402024-03-13T11:35:45.151+01:00Roedeerův sešitRoedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.comBlogger20125tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-71897233536951010032018-08-05T12:59:00.002+02:002018-08-05T12:59:59.397+02:00Komentáře a CAPTCHA<div style="text-align: justify;">
Ahoj všem, kdo snad na můj blog ještě chodí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Rozmohl se nám tu takový nešvar... Blogger zavedl u všech komentářů, které nejdou z Google účtu (tedy z Název/URL adresa a Anonymních profilů), CAPTCHA ověření, které se správcem blogu nedá nijak vypnout. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proklikávací obrázek, kterým prokážete, že jste člověk a ne robot, je obzvlášť buzerační - musíte se jím proklikávat tak dlouho, dokud přihazuje nová políčka. Pokud tedy chce captcha systém označit všechna políčka, na nichž jsou auta, musíte klikat tak dlouho, dokud žádná auta nezbudou. Až pak je možné odeslat komentář. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vím, je to strašný a vůbec si to na svým blogu nepřeju. Zvažuju proto úplný přesun někam jinam, ale nesmí to být blog.cz, protože do stránek strká reklamy a omezuje délku příspěvků. Dovedete mi někdo doporučit rozumnou, nebuzerační platformu? </div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-13746270407120776572018-06-13T19:08:00.003+02:002018-06-13T19:15:36.818+02:00Neslušní aneb Jakubův deník o neopětované lásce<div style="text-align: justify;">
Na světě je první povídka k celku Doktor Divnoláska. Jestli přicházíte odjinud než z letošního DMD, rád bych vás požádal, abyste si nejprve přečetli <a href="http://roudyr.blogspot.com/2018/05/doktor-divnolaska-drabbles-napsane-v.html" target="_blank">drabbles</a>, ve kterých se dozvíte kdo, co, kdo s kým, kdy, kde, jak a proč. Není to příliš dlouhé čtení - jen 1900 slov. Zápisek z Jakubova deníku - protože právě o ten se dnes jedná - se však dá číst i bez jejich znalosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Shrnutí pro nečtenáře drabbles tedy zní: Jakub, beznadějně zamilovaný do snoubence své starší sestry, ho jede doprovodit na jeho rozlučku se svobodou. Může to dopadnout dobře? To přece nikdo nečeká (jenom Jakub ano). <b>15+</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bude-li se Vám povídka líbit, zanechte prosím komentář (a můžete to udělat i v opačném případě).</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>NESLUŠNÍ
aneb Jakubův deník o neopětované lásce </b></span><br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"></span>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
20.8.2017</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Rozlučka
se svobodou. Klišé, o kterém už se ani nepíšou knihy, jen
natáčí prodělečné filmy. Kdyby se mě někdo zeptal na můj
názor, třeba ty, Viku, řekl bych, že tahle předpotopní tradice
měla už dávno vymizet z povrchu zemského. Helena žádnou
rozlučku nepořádala – má sestra je totiž pokrokovější než
ty, ona ví, že svému životu před svatbou nemusí mávat sbohem,
že se jen přidá k tomu životu novému, vedenému pod značkou
Pauknerová<span style="font-family: "times new roman" , serif;">®</span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">.</span>
Jestli se pro někoho něco zásadně změní, pak pro mě. A přesto
jsem tam s tebou jel, tomuhle svému názoru a neradostným vyhlídkám
navzdory, a byl jsem vlastně vděčný za příležitost pozorovat
tě v jiném než našem rodinném prostředí. </div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Pozorování
Viktora. Moje oblíbená kratochvíle. Nemůžu pochopit, proč z
toho ještě není celá věděcká disciplína. Viktor Paukner ve
svém přirozeném habitatu, prezenční studium, první doktorát
získává... Jakub Koutný! Předměty: Úvod do studia Viktora
Pauknera, Viktor Paukner a jeho zvyky, Historie I (rodina a rodinné
vazby), Historie II (Studium a kariéra), Metody a techniky výzkumu
atd. Ale ze všeho nejradši, Viktore, ze všeho nejradši mám
předmět Anatomie. Prozkoumat tě zvenčí zevnitř, k<span style="font-family: "times new roman" , serif;">aždou
pihu, jizvu, vrásku přečíst jako Braillovo písmo, každý úpon
svalu prostudovat špičkou jazyka.</span> Jestli si, Viku, můj
deník někdy přečteš, pomyslíš si, že jsem blázen a šílenec.
Jo, blázen do tebe, blázen do tebe šíleně zamilovaný! A taky si
pomyslíš, že pořád odbočuju a často se ztrácím v myšlenkách.
Jo, to taky. Chci psát o tvé rozlučce se svobodou a místo toho
skončím u tvé anatomie. Já často končím u tvé anatomie. A
často u ní končím s rukou v trenkách.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Tak
tedy: Helena tě v pátek blahosklonně vypustila do světa. „Chovej
se slušně,“ řekla ti na rozloučenou a byl jsem to já, kdo ji
líbnul na tvář a slíbil jí, že na tebe dohlédnu. A přitom už
jsem věděl, hořící vzrušením ze zakázaného, že naopak
využiju každé příležitosti nesundat z tebe ruce. Netvářila se
příliš důvěřivě a myslím, že v duchu pořád přemítala o
tom, proč mě bereš s sebou, ale zakázat mi to povyražení
nemohla. Jakub se přece taky potřebuje někam podívat! Stejně do
mě ona i rodiče celé prázdniny jen šijí a vrtají, že sedím
doma ponořený do knih a žiju jako <span style="color: maroon;">v</span><span style="color: black;">lk
samotář.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
A
pak už konečně svoboda!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Tak
jsem se cítil, svobodně, obklopený vjemy, které miluju:
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Moje
ruka na tvém stehně a mé oči na moři zralého obilí kolem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Teplo
sálající z tvého rozkroku a teplo vnikající do kabiny auta
otevřenými okny.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; page-break-before: auto; text-indent: 0.76cm;">
Nejednoznačná vůně unikající z tvých úst. Doutník
degustovaný po obědě a peprmintová žvýkačka osvěžující
před cestou.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Silnice
jako úzký pruh pevniny mezi příboji polí kolem nás.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
K
úplnému štěstí už mi chybělo jen to, že se celé to blaho
neodehrávalo v kabrioletu se staženou střechou.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Chtěl
jsem, abys zastavil – skočili bychom z břehu do toho ševelícího
zlata a vytloukali klasy svými svlečenými těly. Ale ty: „Ne,
ne, Jakube, musíme jet dál.“ Strašně vážný. Myslel bych si,
že když chodíš s osmnáctiletým, pochytíš ode mě trochu té
jankovitosti (jak tomu říkáš, když mě nechceš nazvat
puberťákem) a dětinskosti, a nebudeš pořád takový vážný
doktor Diver. Určitě by to ocenila i Helena. Ženy přece milují,
když jejich vyvolený zůstane i v dospělosti tak trochu klukem, no
ne?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
A
nebyla to jen ta cesta, co dávalo všem mým předešlým představám
o životě s tebou punc opravdovosti.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Zastavili
jsme u frekventované pumpy v Říčanech. Intermezzo mezi lidmi.
Vystoupil jsi z auta do sluneční záře, neoslněn, zato celý svět
oslněn tebou, když ses usmál na všechny a všechno okolo jako
filmová hvězda. Pauzuju přehrávání. Tender is the Night, scene
145, take 2. Klapka. Viktor Paukner starring as Dick Diver. Directed
by Jakub Koutný.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Přehrávání
se opět rozběhlo, ale i tak jsem tu chvíli miloval, protože jsem
v ní měl povoleno všechno. Natáhnout se pro studenou vodu ve tvé
ruce a natáhnout se pro tvou ruku. Podrbat tě na zpoceném zátylku.
Někdo se možná díval, třeba ta prodavačka za pultem nebo tenhle
zrovna odjíždějící morous, ale nikdo neviděl nás – zrádného
sourozence a cizoložníka, který se brzy bude ženit. Pohoršit je
mohl jedině můj letmý polibek na hřbetu tvé ruky, ale ne naše
skutečné životy.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Koupil
jsi nám kávu, byla výtečná. Vlastně vše z tvých rukou chutná
skvěle. Dokonce i ta voda byla spíš jako sladký sirup z ráje.
Svýma rukama měníš vodu v sirup, prach ve zlato, osmnáctileté
kluky v zamilované trosky.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Sdíleli
jsme spolu malý stolek pro dva – tak malý, že když jsme pod něj
oba zasunuli nohy, dotýkali jsme se koleny. Pak se mezi námi
odehrál rozhovor, který si sem zapíšu, protože bych ho nerad
zapomněl.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Nemám
pro tebe žádný dárek.“ Slyšel jsem, že na rozlučkách se
svobodou se budoucí nevěstě/ženichovi dává dárek. I kdyby jen
maličkost.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Dárek
už jsi mi dal včera,“ řekl jsi a probojoval se jedním svým
kolenem mezi ta má.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Chvíli
jsem nevěděl, o čem mluvíš. „Ale to... přece žádný dárek
nebyl.“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Nedávám
ti sex jako dárek, ani ten usmiřovací, předodjezdový,
předsvatební nebo předrozlučkový. Dávám ti ho, protože ho s
tebou chci. Pořád.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Ale
pro mě je pokaždý jako dárek.“ Natáhl ses ke mně přes ten
malý stolek a něžně mě pohladil po vlasech. <i>Ano, hlaď mě,
hlaď mě ještě,</i> chtělo se mi říct, <i>cítím se jako
kočička drbaná za uchem. </i>Máš
mě, Viku, úplně přečtenýho. Ale já ti to nezazlívám, protože
od okamžiku, kdy jsi jsem tě poznal, jsem jako slabikář. Má-ma
me-le ma-so. Ku-ba me-le ma-so. Ku-ba je za-mi-lo-va-ný. Ku-ba
je na-dr-že-ný. Ku-ba ne-me-le ma-so. Ku-ba cu-cá ma-so. Jo,
na to, abys mi porozuměl, nemusíš mít žádný extra vzdělání.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„No a možná,“ pokračoval jsi, ale s potměšilým úsměvem,
„možná na nějaký dárek přijdeme i dneska... možná se najde
chvilka a místo, kde... ti ho půjčím do ruky na hraní.“ Pořád
jsi mě hladil po tváři, jemně štípal do brady. „A možná i
do pusy, když hezky poprosíš...“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Z takových řečí mi vždycky zaručeně ztvrdne, doktore Divere.
Hned jsem si představoval sám sebe, jak ti říkám „Prosím,
prosím, pane doktore, můžu vám olízat ptáka?“ a nebylo mi to
vůbec prosti srsti. Jako by nestačilo, že od doby, co ses začal
pohybovat po našem domě, stojí mi skoro nonstop. A pak to odnášejí
polštáře, postel a moje zápěstí. No vážně! Je poslední
dobou nějak namožené. Podíváte se mi na to, doktore Divere? A na
ten problém v kalhotách taky?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
To poslední jsem řekl nahlas, ani už nevím, jestli nedopatřením
nebo vědomě. Vždycky mě trochu zklame, jak klidnou tvář v
takových okamžicích umíš zachovat. Rád bych tě někdy přivedl
do rozpaků, ale jde to vůbec? Zatím vedeš ty. Já se radši
schoval v loku z hrníčku kávy, která byla ještě pořád moc
horká.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Když jsi postřehl, jak se červenám, a že to není jen počasím,
změnil jsi téma. Úsměv vítěze.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Vidíš ten tank?“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Podíval jsem se nejdřív na silnici a až pak si všimnul, že
ukazuješ na mraky.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Na
téhle rozlučce se svobodou se přihodily tři věci, které si tak
úplně nedovedu vysvětlit. Říkám jim divnosti.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Za
prvé, pokusil jsem se svést tvého kamaráda. Je mi z toho trapně
a ještě dlouho mi trapně bude, protože už si nepamatuju přesné
pohnutky, jen nejasný pocit, že mě okouzlil svou pozorností a
šedě mramorovaným plnovousem. Přitom ta eskapáda samotná –
jak jsem k němu přistoupil a přímočaře na něj položil ruce –
se mi dnes vybavuje zas a znova. Nejradši bych už nikdy nevylezl ze
svého pokoje aka svého doupěte hanby.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Za
druhé, poprvé jsme spolu měli sex, ze kterého jsem rozpačitý.
Nemůžu říct, že se mi nelíbil, udělal jsem se a udělal jsem
se rychle a prudce, a by to tak dobrý pocit, jako by ze mě stříkala
drahá ambra a ne obyčejné sperma, ale vy víte, doktore
Divnolásko, že mě to bolelo a že jsem to nejdřív ani dělat
nechtěl, a stejně jste začal a nepřestal.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Za
třetí, oholil jsem si svoje pěstěné vlasy. Divnost nad divnost.
Ale tvůj kamarád Miro je v tom nevinně.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Přitom
to všechno, celý ten den, začínalo tak slibně. Jen se to ke
konci celé nějak zvrtlo.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
V
exkluzivně pánské společnosti se mi líbilo. Byl tam Roman,
Václav, Honza, Mirek a Miro, bratislavan, o kterém jsi vyprávěl a
vím, že s tebou strávil rok na blízkém východě, pak Jiří
alias tvůj nejlepší přítel (zamlklý a zádumčivý) a
samozřejmě Pavel, který celé téhle trachtaci poskytl zázemí ve
svém opuštěném domě.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Ocitl
jsem se v mumraji hlasů a těl, smršti vtipů a krátkých
prohlášení („Vodu teda rozhodně pít nebudu, ta je na mytí!“).
Ta zábava se mě zvláštně nedotýkala, ale za to ty, Viku,
nemůžeš; prostě mě jen nikdo neznal a do složení společnosti
jsem zapadal asi jako žralok mezi akvarijní rybičky. Jsem ale
vděčný pozorovatel a vždycky jsem tuhle roli preferoval před
bavičstvím a klaunstvím. I teď bych z tohohle pozorování mohl
sepsat povídku, jako jsem to někdy dělával dřív, když mi bylo
čtrnáct nebo patnáct, ale už by byla dospělejší a možná jen
pro dospělé. Miro a Mirek jsou totiž fakt hezcí chlapi (ale ne
tak krásní jako ty). Nechtěl jsem si představovat, jestli mají
rodiny a jaké, tak, jako jsem se tomu nemohl vyhnout u Pavla, ze
kterého každým gestem a výrazem prýštilo zoufalství z odchodu
manželky s dětmi. Místo toho jsem se zasnil nad jejich těly, nad
situací, v níž ty pěkné muže uspokojuju oba naráz, ty na to,
Viku, dohlížíš a přikazuješ mi, co mám dělat.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Jsou
to, takhle mezi lidmi, nebezpečné myšlenky, ale měl jsem je a měl
jsem tam (za stolem, jen na krátko) taky erekci a chci to sem
napsat, protože jednou možná budu z deníku vytrhávat stránku
po stránce a dávkovat ti je jako dopisy, to abys na mě nezapomněl,
až já budu daleko od tebe, na koleji, a ty pořád tady.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Miro
a Mirek mi dělali radost, i když o tom nevěděli, ale pak byl
hostem i někdo, kdo mi radost nedělal. Libor Tůma, třicet šest
let, radiolog, Vojenská fakultní nemocnice. Tvůj jediný přiznaný
milenec, nevím, jestli první, poslední nebo prostřední, vím
jen, že jsem se o něm nikdy neměl dozvědět, ale ten napjatý
diskrétní rozhovor, který jsi vedl s Helenou tenkrát, když jste
se vrátili z Prahy, jsem nemohl přeslechnout.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Libor,
přízračný postrach tvého vztahu s mojí sestrou, který pro mě
až doteď neměl žádnou konkrétní tvář. Představoval jsem si,
že je tak ambiciózní, že se mu ta lačnost po uznání a postupu
musí určitě nějak zračit ve tváři, třeba v podobě vrásek
falše kolem úst. A on přitom vůbec nevypadal ambiciózně,
vypadal prostě jen neproniknutelně a trochu tvrdě, i přes ty
veliké zářivé oči a obočí klenuté vysoko do čela. Překvapilo
mě, jak je malý. Tak malý a štíhlý, že mi připomněl drobné
španělské toreadory, které jsem viděl na naší dovolené v
Madridu před dvěma roky.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Nevyváděl
tě z míry tak jako mě; uvítal ses s ním stejně jako se všemi
ostatními, potřásl mu rukou, střídmě ho objal, i když Libor
sám vypadal mnohem obezřetněji. Že bys pro něj byl rozžhavenou
plotýnkou, před kterou je třeba mít se na pozoru? Hm, Viktore?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Po
zbytek večera jste spolu udržovali kontakt, který bych popsal jen
slovem „neutrální“. Libor k tobě nechodil moc blízko, ale ani
se tě nestranil, a konverzace, kterou s tebou vedl, vždy probíhala
ve větší skupině. Moje ostražitost pomalu opadala. Jestli jsi k
němu něco cítil, tak už to mezi vámi dávno vyčpělo. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Pořád
mám tedy v cestě jen svojí sestru. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Celý
podvečer jsem čekal na to, kdy se podle tebe najde ta „chvilka a
místo“ příhodná našim nepravostem. Přihnaly se nadýchané
mraky, někdo dovezl další soudek piva, z grilu vytrvale voněl
kouř, z tvých přátel zase směs různých a přesto tak podobných
kolínských. Maso, cigarety, tvá dýmka rozbafaná někde opodál.
Ta vůně byla celá ty, Viku, takže mi připadalo, jako bych tam s
tebou byl a zároveň nebyl. Vzýval jsem tě pohledy, které jsi
neregistroval, a nenápadnými gesty, které jsi neoplácel. Zatímco
všichni živě konverzovali (a já sem tam poslouchal a zaslechl:
práce v nemocnici, práce na záchrance, operace, nemoci, nadřízení,
mladé sestřičky, rodina včetně dětí a poměrů bokem, práce
na domě, jaké pořídit lyže na další sezónu, lokální pivovar
u Hradce...), obhlédl jsem zahradu. Žádné stromy vyšší než
já, žádný tújový plot, žádný lesík nebo park na dohled.
Kromě altánu, a v něm jsme seděli a okolo se hemžili, jen
pustoprázdno. Nebylo kam s tebou utéct. Seděl jsem způsobně za
stolem, ruce v klíně, a čekal, až mě aspoň nakrmíš (tím
vepřovým na roštu).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Každý,
prostě každý by měl mít starou nepěstěnou zahradu jako máme
my, pro půlnoční dostaveníčka jako dělanou. Tyhle domy na
satelitu nenabízí nic než nudu a v létě spálená ramena.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Právě,
když jsem se rozhodoval, jestli se sebrat a nenápadně prošmejdit
vnitřek domu (říkám, že jsem pozorovatel), objevil se důvod
zůstat u své sklenice vína.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial;">„Môžem
ti doliať?“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Najednou
si někdo začal všímat mě a mých potřeb.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Miro,
dějství první.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Z
Mira, protagonisty mé pornografické fantazie, se stával Miro,
nejlepší kamarád toho večera. Vysvětlil jsem mu, že pivo
nepiju, protože u nás doma se odjakživa upřednostňuje víno.
Chopil se tedy láhve dornfelderu, kterou jsi mi po cestě koupil, a
dolil mi. Pak jsme si ťukli – on tím neohrabaným půllitrem
piva. A začal se vyptávat.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Takže
ty si Helenin brat, hej?“, „Ako dlho vlastne Viktora poznaš?“,
„A vychadzate dobre, hej?“, „Si študent?“, „A čo ideš
študovať? Rovnako budeš učiteľom?“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Moje
odpovědi: ano, moc dlouho ne, jen od začátku léta, hej, vycházíme
spolu dobře, i přes ten věkový rozdíl, ano, na vejšku na
biochemii a ségra je sice učitelka, ale to není nic pro mě.
Takhle na papíře to zní možná dost stroze, ale ve skutečnosti
jsem si s Mirem báječně popovídal. Těšilo mě, že má někdo
zájem vyzvídat podrobnosti zrovna z mého života. Stávalo se mi
to málokdy a vždycky jsem záviděl těm lidem, co jsou pro ostatní
natolik zajímaví, že se neustále musejí zpovídat jako hvězdy
před mikrofonem novináře. Může to ode mě znít nafoukaně, ale
dělalo mi to dobře. Tím spíš, když všetečné otázky
přicházely od tak pěkného chlapa – prošedivělé vousy,
opálený krk, oči v barvě uhlí a trochu zploštělý střed
obličeje, jako mívají boxeři. Už jsi asi pochopil, Viku, že mě
na sladké hladké tvářičky vrstevníků moc neužije.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Víno
mi v ústech chutnalo jako vlahé letní jitro a myslím, že kdyby
si Miro v tu chvílí řekl o cokoliv, byl bych jeho. Chceš se se
mnou napít tequily a slízat mi sůl z pupíku? Ale jistě, počkej
jen vteřinku, hned se ti na stole rozložím jako nejbohatší
bufet. A když už jsem na tom stole, nechceš poprvé v životě
vyzkoušet zadek vyznamenaného maturanta, milý Miro?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Jenže
Miro si nakonec o nic takového neřekl, a když jsme skončili se
srovnáváním gymnazijních maturit kdysi a nyní, odebral se k
ostatním a já zůstal zase na ocet.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
S
postupující tmou jsem čím dál víc litoval svého rozhodnutí tě
doprovodit. Strašně jsem toužil po tvé pozornosti a sžíralo mě
vědomí, že nejspíš nedostojíš svému dopolednímu slibu z
benzínky. Máš to jako se štěnětem, Viku. To taky nemůžeš
vzít někam na celý den a pak se mu přestat věnovat. Štěně
půjde a zabaví se samo – a páníčkovi se jeho způsob
kratochvíle zaručeně líbit nebude.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Miro
mi zmizel z dohledu, ale já moc dobře věděl, kde je mu konec.
Bedlivě jsem sledoval přesouvání národů: z altánu ke grilu, od
grilu do garáže, kde se chladilo pití, z garáže ke stolnímu
fotbalu, od fotbálku na záchod a tak dále, doprava doleva, na jih
a na východ. Ty, Viku, ses zrádně pohyboval mimo můj dosah, na
pokraji mého periferního vidění.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Ale
štěně ucítilo příležitost z opačného směru. Zachtělo se mi
nového pamlsku, jehož vůni jsem ještě neznal. Vlastně nevím,
co mě to popadlo. Za to, jak si mě Miro celý večer předcházel a
ty sis mě nevšímal, bych se do něj snadno dovedl zamilovat.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Přikradl
jsem se za ním do domu, ale ani klimatizace tam puštěná mě
nemohla zchladit. Zahořel jsem k Mirovi prudkou náklonností, jakou
asi pravidelně zažívají mladí lidé na diskotékách,
bezstarostní a opilí, připravení dávat a přijímat novou lásku.
Z toho, jak galantně se ke mně Miro choval, jsem usoudil, že ani
on by se možná nebránil nějaké zbrusu nové lásce. I kdyby to
měla být láska prchavá a krátká, ale o to intenzivnější. To
já umím. Už jsi mi, Viku, říkal, že se mnou je všechno
intenzivní.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Podařilo
se mi dostat se k cíli a nevzbudit ničí pozornost, dokonce ani tu
tvojí ne. Tedy – především tu tvojí ne. V opačném případě
bys mě, doufám, zastavil.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Zjevil
jsem po jeho boku nepovšimnut, jako bych snad byl z páry a prostě
se vedle něj zhmotnil; on zrovna krájel cibuli na tlusté
půlměsíčky a soustředil se na svou práci jako muž, který v
kuchyni moc času nepobude.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Miro,
dějství druhé.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Položil
jsem mu ruku na předloktí – muselo to vypadat, že mám námitek,
ne, ne, takhle ne, ty plátky musí být slabší, ale já na něj
přitom chtěl jen bezostyšně sahat. Cítit tu vystouplou žílu a
stopovat ji očima i prstem až k široké paži. Tak jsem to udělal.
U jeho bicepsu jsem se mu poprvé podíval do očí. Nevím, jestli
jsem vypadal svůdně nebo pateticky, ale kousal jsem si spodní ret,
protože to ty, Viktore, jsi mi snad už tisíckrát zopakoval, jak
mám krásná ústa a jak mám krásné zuby. A když to někdo slyší
tak často, stoupne mu to pak do hlavy.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Zeptal
se mě <i>ko</i><span lang="cs-CZ"><i>l'ko</i></span><i> mám rokov</i>,
já na to že osmnáct, a pak přišla ta nepříjemná část, kdy
mi oznámil, ať <i>počúvám</i>. „J<span lang="cs-CZ">akúbik,
mám doma manžolku, aj dceru rovnako starú ako si ty.“</span><span lang="cs-CZ">
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Jsem trapnej. S těma řezákama na rtu jsem určitě vypadal jako
strašnej blbec.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
A pak už jsem neměl ruku na jeho bicepsu, i když s ní musel
trochu bojovat – očividně jsem ho svíral jako dravec pařátem
svírá svoji ještě se mrskající kořist. Nepřipadalo mi však,
že by bitva byla beznadějně prohraná – argumentoval manželkou
a věkovou propastí, ale nezaznělo žádné „Ja nie som na
chlapov“, ani „Daj ty pazúry preč, ty buzerant sprostý!“.
Cítil jsem se po té tequile a vínu úžasně průbojný, tak jsem
mu v dalším okamžiku sáhl rovnou na poklopec. A to se o mě říká,
že jsem introvert! Naopak, v té fázi večera jsem nabyl
přesvědčení, že život je příliš krátký a že dovedu svést
i jiného chlapa než jen bisexuálního snoubence své sestry, před
kterým už se polovinu léta promenuju a nabízím se mu jako zboží
ve slevě.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Nie, nie, nie, nie...“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Ne není to, co chci slyšet.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Si strášně sympatický chalan, ale ak si nebudeš stražiť
packy, tak cez nich raz dostaneš.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Dlouho mi držel zápěstí těsně u těla. Jakub preventivně v
poutech. Nakonec poznal přesně, kdy moje smělost opadla a pustil
mě. Vzrušení z lovu bylo to tam; cítil jsem už jenom hrozně.
Další nezdar, další klopýtání. A to jsem si klidně mohl
vykoledovat pár ran a strašný povyk. Jenže Miro byl (naprosto k
neuvěření) vlídný i teď – místo pravého háku do nosu se mi
dostalo citlivého vysvětlení, proč je tohle celé špatně.
<span style="color: black;">Nedokázal jsem mu říct, že jsem se už zase
nechal ošálit svým tělem. N</span>emůžu za to, že tak moc
touží po doteku, známém či neznámém, je to něco, co se nedá
ovládat vůli. A když se mi ho nedostává, vyhledávám ho všude
možně, i na místech nevhodných.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Nechci se o tom rozepisovat. Nejradši bych od té vzpomínky utekl.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Proč se mi nemůže nikdy nic povést?
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Došel jsem přesvědčení, že morální kocovinu vyléčím jen
tak, že nezdar napravím se správným mužem. Tentokrát s takovým,
který na můj namlouvací rituál zareaguje – a snad ho i ocení.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Tak jsem si pro tebe prostě přišel a pod rouškou noci tě oslovil
jednou, dvakrát. Nejdřív jsem získal pozornost mužů kolem, ale
to tebe jsem chtěl. Do pléna jsem pronesl, že mi volá Helena a
chce mluvit i s tebou, stýská se jí po tobě a je zvědavá,
jestli se dobře bavíš. Jedno se musí nechat: i přes výčitky,
kterými se pořád užíráš (já vím, že ano), jsme sehraní
jako tým vrcholových sportovců. Vzal jsi mi zhasnutý mobil z ruky
a odklusal s ním do domu, do relativního soukromí, já za tebou. A
tam uvnitř, sami, doprovázeni jen tlumenými důkazy o zábavě
venku, jsme si role vyměnili. Neptal ses mě, proč jsem tě oddělil
od tvých přátel, prostě jsi mě následoval, rozpálený
celodenním sluncem, pitím a touhou vědět a okusit, co přijde
dál.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Postupoval jsem do útrob domu s blaženým pocitem, že mě
následuješ. Zase jsi jednou nechával za zády svůj běžný život
a hodlal jsi dostát svému slibu z benzínky. Šel jsi za mnou jako
zhypnotizovaný – snad zhypnotizovaný nevinnou výzvou a
neustávajícími pohledy přes rameno. Bylo mi, jako by se naše
prsty spojily na nějaké netělesné úrovni jako dva neviditelné
články řetězu. Ach, Viku, tahle prchavá noc patří mě, a teď
si tě odvedu na lože jako svojí nevěstu, jako ty si budeš za pár
dní odvádět Helenu.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Kam jdeme?“ ptal ses a snažil mě zastavit ve stínech.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Lampa v rohu. Zhasnout.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Bude to překvapení.“ Ano. Brány pekelné už se tam vepředu
ve tmě pomalu rozevírají na můj mentální pokyn. Tou branou do
pekla byly dveře Pavlovy ložnice. Kdysi manželské, teď ložnice
muže v rozvodovém řízení.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Počkej.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
<span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial;">Ne, žádné počkej. „Počkej</span>“
není slovo, které chci slyšet, když si tě vedu do postele. Zdálo
se mi nepravděpodobné, že by zrovna tobě došla odvaha. Doktor z
válečné zóny na Blízkém východě se přece nezačne bát tváří
v tvář „malému klukovi“ (jak mi říkáš, když mě chceš
ranit). Ne, žádné počkej. Vrazil jsem tě dovnitř a zavřel ti
pusu. Chutnal jsi jako vždy – brandy a slané sliny, vůně dýmu
zachycená ve škrábavém strništi.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Tomu, jak se někdy líbáme, se snad musí říkat pokusy o
kanibalismus. Samé zuby, kousance, chuťové pohárky naplněné až
po okraj. Obě ruce zaměstnané – jednou jsem ti přes ty
zatracené džínové kraťasy šmátral po péru, tom ztvrdlým
chudáčkovi za dvojitou bariérou látky, druhou jsem za tvými zády
stihnul zamknout. Klíč jsem si schoval do kapsy u kalhot, tak
blízko srdci.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Byli jsme konečně sami a svou náruč pro nás rozevřela Pavlova
postel. Mohlo mě napadnout, že s tím budeš mít problém, ale já
si naivně myslel, že můj zkažený nápad oceníš. Dělali jsme
to už na Helenině posteli a dokonce na sofa v ložnici mých rodičů
(a tvých budoucích tchánů, aby to nezůstalo nepřipomenuto), tak
proč ti najednou vadila postel tvého kamaráda? „Je to neslušné“
jsem nebral jako pádný argument. Vždyť ty jsi neslušnost sama,
Viku. Pamatuješ si, jak jsi mi o pouti poprvé vrazil jazyk do
zadku? Jestli ne, tak já ti to milerád připomenu. Ale i tak se
stále ozývalo to tvé „Ne“ a „Nemůžeme“ a „Tohle se
nedělá“, když už jsem seděl na manželské posteli a
poklepával na prázdné místo vedle sebe. Ta tvá zatvrzelá
upejpavost mě rozčílila, vytáhl jsem klíč a mrštil jím po
tobě. Řekl jsem ti „Fajn, tak si jdi!“, ale v žádném případě
jsem to nemyslel vážně. Zbývalo jen doufat, že se neotočíš na
patě a nenecháš mě tam doutnat jako sopku před výbuchem. Ale
nesehnul ses, abys ten klíč sebral a osvobodil se.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Nevím, co mě to pak popadlo, asi jsem ti chtěl dodat odhodlání a
naštvat tě, tak jsem ti řekl, co se stalo s Mirem. „Šáhnul
jsem mu na ptáka,“ aby nebylo pochyb o tom, kdo tu krátkou etudu
sexuálního harašení odstartoval – ale ty už mě znáš a
nejspíš bys nepochyboval o tom, že Miro k tomu přišel jako slepý
k houslím, nebo jak se to říká, prostě že je do toho namočený
zcela nevinně. Přece já jsem ta tvá proradná, sexuchtivá
lasice, co se po starších chlapech plazí jako psí víno.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Chtěl jsem říct i „Má ho většího než ty“ a „Líbilo se
mu to“, prostě krutost za krutostí, abych z tebe vynutil aspoň
nějakou reakci. Aha, běsnícího Viktora jsem ještě neviděl!
Možná bych chtěl, abys trochu běsnil a chytil mě pod krkem,
zatímco mě budeš honit až do konce...
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Sex, který jsem požadoval, se udál, ale plně
ve tvé režii. Když to sem teď píšu, uvědomuju si, že téměř
pokaždé iniciuuju naše milování já. Já tě musím vyvést do
přírody na místa, kde je tráva nejjemnější, já tě musím
pozvat k sobě na lože a tam tě nabádat, co se mnou máš
provádět, já ti musím do ucha pošeptat, že jsem nadržený už
od rána a moc to potřebuju... já, já, já. Ty se, Viku, vždy jen
necháš svést, jde to až moc jednoduše, ale já jsem ten ďábel,
co ti jedno po druhém podává k nakousnutí jablka hříchu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Doufám, že jsi pyšný na to, co následovalo pak. Helena by na
svého mazlíka pyšná nebyla – zajímalo by mě, jestli vůbec
ví, jak nekompromisně a úsporně umíš šukat, když někdo zraní
tvé ego.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Ne, počkej.“ A bylo to tu zase, ale tentokrát jsem to
proklínané slovo řekl já. Toliko k tomu, že „počkej“ v
posteli nikdy nechci slyšet.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Tohle dneska asi nepůjde, chtělo se mi říct dál, když jsi mě
otočil zády k sobě, aniž bys věnoval pozornost mýmu ptákovi,
který vyletěl z kalhot jako na pružince. Píchal jsi mě
předevčírem i včera, Viku, a i Bůh kázal, že jeden den se má
odpočívat.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Tu chvíli to vydržíš,“ zamítl jsi všechen můj odpor, než
jsem ho vůbec stihl vyjádřit . Najednou ti vůbec nevadilo, že
jsme na Pavlově posteli a že se mě na té posteli chystáš...
zprznit. Napadají mě různá slovesa, když jde o popis našeho
sexu, od „milovat se“, přes „pářit se“, až k „mrdat“,
ale tohle „prznit“ vystihovalo naše dostaveníčko asi nejlíp.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Tak necitlivý, a přece přesný, Viku. Takhle krátce před svatbou
bych pro tebe opravdu vydržel všechno, kdybych měl naději zvrátit
tím tvoje rozhodnutí dojít k oltáři ke své nevěstě a
navléknout jí prsten. Lámání v kole i pálení železem, tak
pojď, jestli to má být poslední zkouška, udělej mi svůj cejch,
já zatnu zuby a snesu to.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span lang="cs-CZ">Když
bylo po všem, když jsem si v naprosté tichosti, ponížení a
extázi (extázi z ponížení a ponížení z extáze) postříkal
břicho a tričko, o</span><span style="color: black;">motal jsem kolem
tebe ruce nohy a litoval, že mám tak málo končetin. Jen čtyři,
vždyť tím tě u sebe ani neudržím! Hodlal jsem tě svírat tak
dlouho, dokud z tebe nevymačkám poslední kapky síly, vzdoru a
semene. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">A
pak to ze mě vytrysklo. Jako když praskne sopečná zátka, spící
vulkán začne plivat žhavou lávu a lidé v obydlených oblastech
kolem nestihnou před tou pohromou ujet. Ani ty jsi té mé erupci
slov a doznání nemohl utéct. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">„Neber
si Helenu, miláčku, prosím tě, neber si mou ségru,“ vychrlil
jsem ze sebe věci horší než magma a ty jsi mi v objetí ztuhl. Ne
jako před chvílí, při orgasmu – ztuhl a ochladilo se. „Ne,
prosím tě... nedělej mi to... Ne! Nevytahuj ho... ještě. Neber
si jí, prosím, ještě je čas... ještě to můžeš odvolat.
Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju
tě, miluju tě, prosímtěnebersijí.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Je
mi trapně, když to sem píšu, ale až doteď byl můj deník
autentický. Navíc nemůžu předstírat, že jsem nic z toho neřekl
– i když ty, Viktore, ses i nadále choval, jako bys nic neslyšel.</span></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">„Na něčem jsme se domluvili.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Ano, na tom, že o tomhle vůbec nebudeme
debatovat. Kdysi dávno. Věci se změnily – jestli ne pro tebe,
tak pro mě určitě. Vyvlékl ses – „Krucinál, Jakube, pusť
mě!“ – a mně nezbylo nic ví než pohled na tebe, jak si
sundaváš kondom (ani nevím, kdy sis ho stihl nasadit a kdes ho
vzal) a zapínáš poklopec. Bolel mě zadek, bolelo mě břicho, a
srdce, to jsem měl napadrť. Připravené tak akorát k zamíchání
do drůbežího separátu. Já jsem taky taková slepice, když
naletím zdání, že bys mi snad mohl vyznání lásky opětovat. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Tak
pojď,“ řekl jsi povzbudivě, zřejmě potěšený tím, že jsem
ležel, mlčel a neobtěžoval tě.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Potřebuju
chvílí ležet.“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Jakube,
pojď, nemůžeme tu zůstávat.“ Teď už to znělo přísně,
skoro jako rozkaz. Ale to jsi, milánku, zapomněl, že já rozkazy
přijímám jen při sexu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Pět
minut.“ Někdy mě překvapuje, jakým nedostatkem empatie oplýváš.
Cítil jsem se jako po celodenní plavbě po rozbouřeném moři.
Nebo jako obrácený naruby. Nech mě pět minut ležet, prosil jsem
v duchu, abych si nacpal vnitřnosti zpět do břicha a oblékl si
kůži tak, jak patří, tedy švem dovnitř.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Fajn,“ mávl jsi rukou a nechal mě tam. Odešel jsi beze mě,
jako bych pro tebe už byl k nepotřebě, a za dveřmi tě lákalo
něco lepšího. Já vím, měl bych to brát trochu racionálněji,
je to prostě jen sex a nic víc. Ale, Viktore, jestli ti tyhle listy
dám někdy přečíst, snad zpětně zalituješ toho, jak krutě ses
ke mně té noci zachoval.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Ráno jsem se probudil v té samé posteli, ale přikrytý a s čistým
polštářem navíc. Nikdo tam se mnou nebyl a dovnitř už svítilo
slunce. První věc, kterou vždy po probuzení udělám – zajedu
si rukama do vlasů a shrábnu si je z obličeje, abych se mohl zplna
nadechnout a znovu se podívat na svět. Jenže vlasy tam nebyly. Měl
jsem hlavu jako drn suchého lesního mechu. Oholenou jako trestanec
(odsouzený za sodomii?).
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Teď už vím, co se v noci stalo, ale včerejšího rána, s
žaludkem na vodě a holou hlavou, jsem propadl panice a nechtěl
jsem nic, než schoulit se do rodičovské náruče a tam fňukat a
střízlivět.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Nejprve mě napadlo, že to byla něčí debilní sázka a krutý
vtip v jednom. Udělali mi to ve spánku, tahle falešně dospělá
zvířata, a pak se střídavě smáli a zvraceli, zvraceli a smáli
se mi. Doktor Divnoláska (to ty fakt seš, ťal jsem tou přezdívkou
do živýho, když mě poprvé napadla) & spol. Doktor Divnoláska
a jeho kamarádi, doktoři krutoři.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Pak, jakmile jsem se trochu uklidnil mantrou „Klid, Jakube, jsou to
přece normální lidi a žádný magoři“, jsem se začal pomalu
rozpomínat – a vybavil se mi Miro. Miro by takovou delílovskou
poťouchlost <span style="color: black;">nedopustil.</span></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<span style="color: black;">Ze zbytku noci si toho vážně moc nepamatuju
a sám nejsem schopný přesně určit, co z následujících řádků
jsou vzpomínky a co literatura. Později tohle doznání fiktivnosti
možná vyškrtám. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Ještě v noci jsem hostitelovu ložnici opustil po svých, i když
jsem se nejdřív obával, že to nikdy nemůžu zvládnout. Cestou
ven jsem se zhlédl v zrcadle a rukávem si otřel obličej vlhký od
tvých polibků (líbal jsi mě, nebo ses mě snažil sežrat? Začal
jsi od hlavy jako každoročně já s čokoládovou figurkou
Mikuláše). Byl jsem připravený vrátit se do společnosti opět
jako slušný kluk. Pravdu o mně věděl jenom Miro – tebe,
Viktore, nepočítám, protože máš na té hnilobě, co mnou
postupuje a prostupuje, zásadní přičinění.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
I tak jsem ale měl dojem, když
jsem ten pokoj opouštěl, že mě z každého směru pozorují
tisíce očí. A nebyl jsem tak úplně na omylu, protože ze
stínu v setmělé chodbě se vyloupl Libor. Neřekl mi žádné
„Ahoj“ nebo „S dovolením, jenom proběhnu“, ale „Ještě
počkej“. „Ještě počkej, nechcete se přece vrátit společně.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Ne, to jsme nechtěli, ani ty, ani já, ale ze všeho nejmíň jsem
chtěl po té náročné čtvrthodince vidět zrovna Libora.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Hned mi bylo divný, proč s sebou přivezl sedmnáctiletýho
bráchu svojí ženy.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Palčivá potřeba opravit oba jeho výroky, „Je mi osmnáct! A
ještě to není jeho žena!“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Odhalen, vinen. Vinen svou prostoduchostí. Rozcuchaný, zardělý,
poškrábaný kolem úst a na krku. A ještě stvrzující své
provinění slovy. No tak jsem se s ním na chvíli byl zapotit, ty
šmíráku!
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Vy ste fakt blázni,“ řekl Libor, jako by on byl o něco lepší.
Ze mě, podle něj, dělal vztah s Viktorem blázna, z něho dělal
toho poučeného, toho na výši.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Chápeš doufám, že ti to neříkám proto, abych ti ublížil.
Jestli ho Viktor nedokáže udržet v kalhotách ani teď, když je
zasnoubenej, tak nemá cenu, abych tohle probíral s ním. Slyšel
jsem o tobě, že jsi moc chytrej kluk. Na škole prej nejlepší ze
třídy. Tak teď nebuď blbej a vykašli se na to. Co by asi tak
Viktor dělal s osmnáctiletým klukem, když nevydržel ani se
mnou?“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Možná s tebou nevydržel proto, že seš kretén, co se ostatním
montuje do života, chtělo se mi zařvat, ale místo toho jsem jen
mlčel a nechával ho dál řezat mou kůží, mými tkáněmi. Vůbec
nechápu, proč je Libor radiolog. Měl by být chirurg. Doktor
Mengele.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Víš,
on je možná bisexuální, ale není <i>natolik</i> bisexuální,
aby vztah s mužem považoval za rovnocenný vztahu se ženou.“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Říz.
Zaťal jsem pěsti i zuby. Nic mu neudělat, i když jsem chtěl. A
hlavně nebrečet... i když jsem chtěl.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Myslím,
že i mě měl jen tak pro zábavu, aby zabil dlouhou chvíli, než
se objeví ta pravá.“ <span lang="cs-CZ">Pak zarýmoval něco, co
znělo odporně, trapně, ale možná i... pravdivě. „Do postele
sameček, do života blbeček.“ Poprvé se usmál, když mu z úst
vyklouzla ta urážka, a jeho úsměv mi dokonce připadal upřímný.
Řekl to s určitou nostalgií v hlase, jako by si po jazyku poválel
heslo, které ti přidělil s nějakými kamarády jako interní
vtip. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Ale
ty tvoje dlouhý vlasy...“ zasněně přivřel oči a pak na mě
šáhnul. „Vsadím se, že to se mu musí moc líbit. Možná pak
nemá takový výčitky.“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Ten
sráč na mě šáhnul! Šáhnul mi na vlasy a vysmíval se mi očima.
Zatínal jsem ruce v pěst, a on i tak dokončil myšlenku, která
zněla: „Nemá i tvoje sestra podobný vlasy jako máš ty?“</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Ta nejapná legrace se právě překlopila do krutostí a urážek.
Ještě jedno slovo a byl jsem připravený praštit ho. Vymlátit mu
zuby. Každý slovo, který zraňovalo tebe, Viku, zraňovalo i mě,
a tak jsem tu zatnutou pěst výhrůžně zvedl a čekal na první
záminku udeřit. Mohl se rozvyprávět o tvých nevěrách, protože
si jsem jistý, že nějaké existují, o tvých špatných návycích,
o té utajované agresivitě, které je jako bájná spící obluda.
Ukáže se jednou za tisíce let, ale je tam, vyčkává pod povrchem
v temnotě města R'lyeh.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Jenže on už mi tu záminku nedal.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Ty seš marnej případ. Svým způsobem stejně marnej jako ten
Viktor. Jakej šel, takovýho potkal...“ mlaskl nakonec a zase se
ztratil ve stínech, jako zasranej upír, a mě pálilo vědomí, že
jsem mohl něco udělat a neudělal jsem; zůstal jsem za hysterickou
padavku, co vyhrožuje, ale skutečně neudeří. Přitom on dosáhl
svého. Ublížil mě, ublížil tobě, ublížil tobě jako ty jsi
dnes ublížil mě. Kruh se uzavřel – a jako poražený v něm
zůstávám navždy uvězněný já.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Občas mi, když jsem vzteklý a ten vztek mi způsobilo něco, co
jsem nemohl ovlivnit, vytrysknou slzy. Brečím a skřípu zubama a
přeju si dostat se do toho věku, kdy už muži plakat nemůžou –
jak mi to někdy popisuje táta. „Někdy se mi chce brečet, ale
prostě to nejde.“ Mně to v tu chvíli šlo až moc. Nepovažuju
pláč za potupu, ale za tenhle bych se stydět měl – brečel jsem
kvůli tomu, že všechno to byla pravda, a místo toho, abych s tím
něco dělal, jenom brečím, a taky kvůli tomu, že jsem se toho
večera příšerně opil, tequila a víno na mě pomalu začaly
přikládat svoje chlípné ručky a začínalo mi být zle.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Nikdy předtím jsem se vlastně doopravdy neopil. Ačkoliv otec pije
dost, zvlášť ve tvé společnosti, Viku (nemáš špatný vliv jen
na mě), mě a Helenu rodiče vždycky drželi zkrátka. A víš, že
já radši knížky než zábavy ve městě. Jsem prostě v mnoha
ohledech nezkušenej kluk. Byl jsem.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Poprvé jsem na vlastní kůži poznal, jak zrádně a nečekaně umí
alkohol bodnout nůž do zad – hlavně když celý večer tak
chutná a tváří se jako nejlepší přítel člověka. Umíral
jsem žalem, nevolností a krvácením do srdečních komor, když
jsem se zavřel v koupelně v přízemí. Hrozně jsem brečel a
zároveň na sebe vytrvale šplouchal studenou vodu, takže nebylo
poznat, co jsou slzy a co voda, když mě tam objevil Miro.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Miro, dějství třetí.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Měl jsi přijít ty, Viktore, to tys mě měl začít hledat, čekal
jsem tam na tebe – taky proto jsem za sebou nezamkl. Měl jsi
přijít a ze všeho nejdřív říct „Promiň, Jakoubku, že jsem
se k tobě celou tu dobu choval necitlivě“, pak se posadit na
okraj vany a mě vzít na klín, „Někdy se chovám vážně blbě,
ale rád bych ti to vynahradil“, podat mi své dlaně a slíbat mi
z rukou napětí, které se tam usídlilo. Ještě teď je mám
zatnuté v pěst. A nakonec říct: „Nevezmu si jí“. Pak bysme
se nevrátili domů, ale po tři dny bys mi v nějakém neznámém
hotelu masíroval zraněné ego a unavené nohy a vlíbával všechnu
něhu světa do toho křehkého místa schovaného ve tmě mezi
nohama.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Počkaj,
najprv si umyjem ruky,“ řekl Miro, udělal to a pak si přisedl ke
mně a – objal mě. Bylo mi úzko z toho<span style="color: black;">, jak
surově jsi mě ty, Viku, zanechal v cizí ložnici, a jak citlivě
se ke mně choval tenhle cizinec, kterého jsem před půlnocí
vystavil zbytečným nepříjemnostem.</span></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Jakub, čo je s tebou?“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
To se, pochop přece, Miro, nedá vylíčit slovy. Ale jednou, možná
kdysi dávno, jsi to určitě zažil i ty, chtělo se mi říct.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Teď, s odstupem skoro osmačtyřiceti hodin, už na události z
páteční noci nepohlížím tak tragicky. Byl to jen jeden z mnoha
tvých výbuchů vášně, které na tobě, Viktore, tolik miluju a
které mě jindy vůbec nepřekvapují. Důkazem budiž tenhle deník,
vždyť do něj nezapisuju skoro nic jiného než své zvířecké
erotické představy a rekapitulace toho, co jsme spolu dělali. Ale
tam v koupelně, v něžném Mirově objetí, jsem se cítil hrozně
zneužitě a podvedeně. Jako bych si na dnešní noc předplatil
wellness pobyt a místo něj dostal Spartan race.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Plačkaš kvôli Viktorovi.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Jasnovidec. Nemohl jsem, než stvrdit jeho domněnku fňuknutím.
„Jak jsi to poznal?“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Pozeraš po ňom ako hladný. Iba slepý by si toho nevšimol.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
Chvíli jsme jen tak seděli, ale mlčení mezi námi bylo neklidné,
jako by bylo předzvěstí něčeho nepříjemného.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Jakub, a neskúšal si dúfám na neho to isté, čo na mňa.“</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„A jestli ano?“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Ježíšikriste,“ zaúpěl a otcovsky mnou zatřásl. „Niečo
také nepovedaj ani zo srandy! Jakub, povedz, že to nie je pravda.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Ne,“ řekl jsem. Nelhal jsem. Na tebe, Viku, už nepotřebuju
nic zkoušet. Touhle fází jsme si prošli. Byl jsi tvrdý oříšek,
ale rozlouskl jsem tě.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Lebo Viktor by nemusel reagovať ako ja. Má tesne pred svadbou<span style="color: #c5000b;">.</span>“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
To mi nemusel vysvětlovat. Dnes jsem si taky hrál s ohněm a ty
popáleniny se budou připomínat celý víkend. Představoval jsem
si tě, jak právě teď polykáš do dna další skleničku kořalky
a kolem jícnu a žaludku se ti rozlévá blažené teplo. Nic tě
netrápí a netíží – máš lehkou hlavu a už i lehké koule. Co
víc si přát.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.75cm;">
„Ne. Viktor vůbec nic netuší,“ řekl jsem Mirovi nakonec.
Nebylo to nic než čistá pravda. Mohl jsem ti, Viku, tisíckrát
vyznat lásku, ale ta slova se k tobě přes tvrdou slupku nikdy
nedostala. Teď už jsem přesvědčený o tom, že jsi vůči mě
zcela imunní. A už nikdy ti neřeknu, že tě miluju.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
„Už si mal dosť,“ rozhodl Miro, „poď, mal by si ísť spať.“
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
A tak se mě poprvé v životě chystal uložit jiný muž než
tatínek. Doufal jsem, že to budeš ty, Viktore, že i v tomhle
budeš první. Místo tebe tu byl Miro, a to, jak mě držel, na mě
působilo blahodárněji než celá jeho přednáška. Lidé jako on,
hrdina, co mě uchránil před další skleničkou tequily, mi
pomáhali uvědomit si, že svět se neskládá jen ze samých
Viktorů.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Ale spát se nedalo. Smích zvenku a strašný zmar zevnitř.
Vzpomínka na Libora se mnou prožírala jako červ cizopasník.
Možná za to opravdu mohly ty vlasy. Ostatně nikdy ses tím
netajil, Viku. Tím, že se ti na mě líbí nejvíc právě ty rysy,
které jsou ryze dvojčecí s Helenou. Vlasy, nos, ústa a úsměv,
to všechno máme stejné. Když sestru líbáš, líbáš ji úplně
stejně jako mě, když se jí dotýkáš, první dotek taky vždy
směřuje k vlasům.
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Mirova přednáška v koupelně se neomezila jen na zděšení a
utěšování. Kladl mi na srdce, ať v celé té zapeklité situaci
myslím hlavně na Helenu. Ty si možná jednou sbalíš kufry a
odejdeš, Viktore, ale Helena mi zůstane a rodiče mi zůstanou, až
tobě bude konec bůhví kde. Helena prý bude vždy stát při mně
(a zatím to byla pravda) a já bych měl při ní. Prý <i>krev nie
je voda, Jakub</i>. A <i>rodina by mala mať prednosť</i>. A to jsem
za tebe, Viku, chtěl bojovat do posledního dechu, do poslední
kapky krve, porazit Helenu a nechat ji na ocet, spálit tím mosty za
rodinou a být s tebou až do konce světa. Jenže co když mají ti,
co si říkají dospělí, nakonec pravdu?
</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Objevil se průsečík mezi tím, co mi tvrdil Libor a tím, co mi
říkal Miro. Jsem marnej případ a blázen, když si na tebe myslím
a odmítám tratit naději. Vinen, vinen ve všech bodech obžaloby,
chtělo se mi řvát. Jenže co s tím můžu (a zmůžu), když toho
úžasnýho chlapa, tebe, Viku, prostě miluju.</div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
Nedá se nic dělat, musím mezi námi začít stavět barikády,
kousek po kousku, jinak mě v den tvé svatby čeká neodvratná
smrt, a z veselky se stane pohřeb jednoho mladého, beznadějně
zamilovaného života. A já nechci, aby se máma převlékla do
černé tak brzy.
</div>
<span style="font-size: medium;">
</span><br />
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.74cm;">
A protože jsem nevěděl jak jinak začít, napadlo mě jen zbavit
se toho, co máš na mě nejraději. Takže jsem se postavil k
zrcadlu a ty pitomý vlasy si ještě v noci ostříhal sám. </div>
</div>
<br />
<div align="CENTER" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
⁂</div>
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Autorovo PS: Promiňte mi můj zlozvyk začínat od konce. Příště už si povíme o tom, jak to všechno začalo. </div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-83061187878544625222018-05-13T14:04:00.006+02:002018-05-13T15:31:15.770+02:00Doktor Divnoláska: drabbles napsaná v průběhu DMD 2018Duben měsíc drabble je moje oblíbená akce. I když to vypadá, že jsem mrtvý, protože jsem opustil blog, Twitter a vlastně i tumblr, DMD mě skoro vždy vzkřísí a nadchne (musím napsat "skoro vždy", loňský ročník jsem absolutně nezvládal, protože dozvuky stěhování, rekonstrukce domu, napjaté rodinné vztahy atd.).<br />
<br />
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
V DMD je teď velká móda psát seriály a protože jsem nechtěl zůstat pozadu, inspirován Bilkis, která píše naprosto úchvatný <a href="http://sosaci.net/node/33032" target="_blank">příběh na pokračování</a>, jsem se do toho taky pustil. Nápad vznikl úplně spontánně a na poslední chvíli - tak se zrodilo první drabble "Svědek", a po něm další a další. Ale protože mám pocit, že jsem k příběhu ještě neřekl vše (uprostřed DMD jsem odletěl na dovolenou, takže jsem pár pěkných témat vynechal) a taky, že bych měl postavu Viktora trochu rehabilitovat (mám tušení, že ho všichni nenávidí, přitom on je to docela fajn chlapík - no fakt), objeví se tu do tohoto "universa" i nějaká povídka navíc. A časem možná víc, kdoví. A jelikož se na těchhle pár drabblat nabaluje u mě v počítači čím dál víc materiálu, usoudil jsem, že si to celé zaslouží nějaký pracovní název. Tak tedy - Doktor Divnoláska, devatenáct drabbles na zadaná témata.<br />
<br /></div>
<a name='more'></a><br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Svědek</b> (téma 1.4.: Všechno nebo nic) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nebyl by první ani poslední, kdo překazil nějakou svatbu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poznal ho v červnu. Snad jako odměnou za úspěšnou maturitu mu sestra přivedla představit svého nastávajícího. V Jakubovi to udělalo „Pssss!“, jako když zahoří sirka, a pak už si ho každou noc představoval pod peřinami, ne těmi sestřinými, ale svými. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O dva měsíce později byl svědkem toho, jak ten nejkrásnější muž na světě, ztělesnění smyslnosti a jeho snových smilstev, stojí před nevěstou, před farářem, před zrakem Boha a zrakem Jakuba, a chystá se svatbou přijít vniveč. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„...nechť promluví teď nebo mlčí navždy.“ </div>
<i></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Miláčkuprosimtěnenenenezpůsobujmitohleutrpení</i>, bolelo ho to uvnitř. </i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak si odkašlal.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Hodný němý kluk</b> (téma 2.4.: Němí svědci) – navazuje na drabble Svědek </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Cítil Viktora. Poznal, když byl poblíž - zachvěl se vzduch i země. Své sestře už ke sňatku poblahopřál, ale jemu tu radost neudělá. Gratuloval by mu, kdyby prozřel - a vzal si jeho. </div>
<div style="text-align: justify;">
Objevil se mu přímo po boku. Bylo už dost dlouho po obřadu, ale pořád ještě brzy na svatební lože. Oslavovalo se. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Děkuju,“ řekl Viktor. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Za co?“ </div>
<div style="text-align: justify;">
„Za to, že jsi nezpůsobil pohromu.“ Už to, jak se vedle něj tyčil, vysoký, úžasný a ženatý, bylo troufalé, a on měl ještě tu drzost dodat šeptem: „Byl jsi hodný kluk.“ </div>
<div style="text-align: justify;">
Jakubovy tváře se dotkla ruka s čerstvě okroužkovaným prsteníkem. Laskala, chválila, týrala.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>O něco chytřejší</b> (téma 3.4.: Tři krát tři) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Dopili láhev vína a Viktor přišel s nápadem rozlévat gin.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Helena nebyla proti – Jakub byl sice její malý bratříček, ale osmnáct už oslavil. Připitý neprotestoval, když o něm vyprávěla roztomilé a trochu trapné historky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Třikrát gin podruhé.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"...na maturáku se při tanci kymácel jako suchá větev. Nikdo to naše kopýtko tančit nenaučí.“</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Třikrát gin potřetí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„Já ano,“ holedbal se Viktor.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakub s rozpálenými tvářemi výzvu přijal. Prsty mu po Viktorovi chňapaly jako přísavky psího vína; držet se ho musel moc pevně, aby náhodou nezakopl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Večer dal Heleně důležitý poznatek: tři panáky jsou hranice, po které si musí začít Viktora hlídat.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Ulice v Aleppu</b> (téma 4.4.: Královna cest)</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ticho po bombardování. Dusno před bouří.</div>
<div style="text-align: justify;">
Široká ulice bývala srdcem města. Hostila každodenní mumraj a z jejího jícnu se otevíral pohled na Umajjovskou mešitu. Tam, kde dřív proudili lidé, se teď povalovaly ostatky. Ostatky domů, ostatky těl, ostatky města, ostatky naděje. Minaret aleppské mešity byl zničený a sypal se na nádvoří jako kyprá drobenka z koláče.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako lékař bez hranic toho dne na svou hranici narazil. Byl v epicentru utrpení a zmaru už moc dlouho. Zcela sobecky potřeboval klid a mír. Potřeboval si najít lásku.</div>
<div style="text-align: justify;">
A pak, jen co opustil cizí zemi, do jeho života vstoupila Helena se svým bratrem.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>„Viku...“</b> (téma 6.4.: Čas hesel)</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Deník 3.8.2017</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Viku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když tě ve dne oslovím takhle, "Viku", znamená to, že se mi v noci o tobě zdálo. Přišel jsi do mého pokoje, Viku, a místo toho, abys mě políbil, jak se to ve slušných rodinách dělá, strčil jsi mi prsty do úst. A těmi prsty, které já sál a hltal, jsi mi doputoval do kalhot a já šeptal "Viku, Viku, Viku...".</div>
<div style="text-align: justify;">
Když ti jindy na nejobyčejnější věci odvětím "Nemůžeš!", naoko vzdorovitě, myslím tím, že můžeš cokoliv chceš. Že si <i>se mnou</i> můžeš dělat cokoliv chceš.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže ty nevidíš, neslyšíš.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mám ti sepsat slovník, natvrdlý Viku?</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Hádě rajské </b>(téma 7.4.: Nabídka, která se nedá odmítnout)</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
V šest u kapličky, našel Viktor pokoutný vzkaz v jedné ze svých bot. Poznal Jakubovo písmo a nechtělo se mu do jámy lvové, ale musel mu to jeho nejapné flirtování zatrhnout jednou provždy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dovedl si ho představit, jak tam bude stát pod dohledem Panenky Marie a zralého odpoledního slunce, útlý, sladký, šťavnatý, plný mízy a lásky k rozdávání, jen ho zmáčknout a sklízet, co nabízí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tuhle nabídku bude těžké odmítnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesto věděl, že půjde. A když bude muset, holýma rukama zaškrtí a zahrabe to podbízivé hádě, co mu dělá pomyšlení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Brzy z něj bude ženatý muž. Musí s tím skoncovat.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Slibuješ?</b> (téma 8.4.: Už nejsem dítě!) – navazuje na drabble Hádě rajské</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
"Nepřišel jsi."</div>
<div style="text-align: justify;">
U večeře nebyl nejvhodnější čas načínat diskuzi, ale Jakub pocítil palčivou potřebu konfrontovat Viktora s jeho zradou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Matka pobíhala někde kolem. Otec dochucoval salát. Helena míchala sangriu. Nikdo nic netušil.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezajímají mě tvý dětinský výstřelky."</div>
<div style="text-align: justify;">
Mělo to zabolet, ale Jakub už zosnoval odpověď. "Ó, já už nejsem dítě, Viktore."</div>
<div style="text-align: justify;">
V soukromí pod ubrusem zajel rukou Viktorovi mezi nohy a položil ji přes kalhoty na jeho penis. Nikdy si nedovolil tolik.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ještě chvíli mě pokoušej," ucedil Viktor, "a přísahám, že tě jednou vohnu a vymrdám tak, že budeš prosit o slitování."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaleskl se lasiččí úsměv, ruka vzrušením stiskla. "Slibuješ?"</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Kyselé vítězství </b>(téma 12.4.: Kyselé vítězství a sladká prohra) – navazuje na drabble Slibuješ? </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Té noci se ho Viktor dotýkal, ale jinak, než si Jakub přál. </div>
<div style="text-align: justify;">
Snil o jeho chlapské síle, ale už ne o potupném políčku, snil o vůni jeho potu, ale už ne o odéru brandy, kterou pil s jeho otcem. Snil o jeho tíze na svém těle, ale už ne o tom, že mu Viktor zkroutí ruku pod svým břichem. Snil o pomalém vysvlékání, ale už ne o tom, že mu Viktor strhne kalhoty pod zadek, šeptaje samé strašné věci. </div>
<div style="text-align: justify;">
Konečně s mužem svých snů v jedné posteli, ale bez odvahy a vášně, kterou si vybájil. </div>
<div style="text-align: justify;">
Místo oslav vítězství se rozplakal.</div>
<br />
<br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Na dně a na útěku</b> (téma 15.4.: Na dně) – navazuje na drabble Kyselé vítězství </span></div>
<div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nikdy neměl v úmyslu ublížit. Býval lékař, vázán přísahou, pomáhal a křísil. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ale Jakub teď kvůli němu plakal - plakal, a přesto tak tiše a ohleduplně, aby ani jedno ucho v domě nezaslechlo, co mu provádí. </div>
<div style="text-align: justify;">
Chtěl se ho zmocnit, ponížit ho, udělat se, potrestat ho, a místo toho ponížil sám sebe. Vzrušený a rozdychtěný z toho, že pokořil dítě! I jemu bývalo osmnáct, stejně jako Jakub si tehdy myslel, že může cokoliv a podlehne mu kdokoliv. </div>
<div style="text-align: justify;">
A on podlehl. Málem ublížil. </div>
<div style="text-align: justify;">
S první, možná druhou slzou dostal ránu elektrickým proudem. Spálil si prsty. </div>
<div style="text-align: justify;">
Utekl. </div>
<div style="text-align: justify;">
Potřeboval Helenu. Potřeboval být zase normální.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Usvědčeni</b> (téma 17.4.: Bodláčí) – volně do série </span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
"Už nemůžu!" postěžoval si Jakub. V překladu: je nesnesitelné horko na to, abych došel na místo, kde je tráva nejjemnější. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Ponesu tě," navrhl Viktor a Jakub mu bez zaváhání vyskočil na záda. Cvalem zvládli jen pár desítek metrů, pak už Viktor spěchal Jakuba shodit do nejbližšího stínu - i nejbližšího bodláčí. </div>
<div style="text-align: justify;">
Domů se vrátili odděleně, avšak oba rozpálení sluncem a znavení z milování pod širákem. Jakub hlavu plnou bodláčí. Z vlasů mu ho vybírala Helena. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Teda co ty jsi dělal..." </div>
<div style="text-align: justify;">
"Radši se neptej, ségra." </div>
<div style="text-align: justify;">
Nezeptala se, ale když večer našla bodlák i za límečkem Viktorovy košile, jedna otázka ji přeci napadla.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Faun v zahradě</b> (téma 23.4.: Malebná slova) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Deník 21.7.2017 </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsi poprvé vstoupil do naší zahrady, málem jsem to blízké setkání třetího druhu svedl na úpal. Viděl jsem fauna. Tvář řecké sochy, ale výraz polodivoký, plece široké jako delta Nilu, nohy a ruce porostlé hnědou srstí, jen ta kopyta ti chyběla. </div>
<div style="text-align: justify;">
A já, Viku, hned věděl, že tě miluju a se zamilováním přišly ruku v ruce myšlenky na sestrovraždu a myšlenky na tvé nahé tělo, tělo s řekami žil a zpocenými záhyby. Nikdy jsem to ještě nedělal, ale myslím, že bych tě dovedl ochutnávat, až bych se tebou udusil. </div>
<div style="text-align: justify;">
Byla by to krásná smrt, Viku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Výběrčí daně</b> (téma 24.4.: Daně a smrt) – navazuje na drabble Kyselé vítězství </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Helena odjela na pohřeb své učitelky z dětství ještě za tmy a nechala za sebou v posteli jen voňavý důlek. </div>
<div style="text-align: justify;">
S prvním svítáním Viktora probudil pohyb. Teplé tělo pod peřinami a dotyk na stehně. Měl erekci a Helena se vrátila tak brzy... </div>
<div style="text-align: justify;">
Otevřel oči, aby pohledem i rukama našel její ňadra, a nad ním Jakub, zčervenalý, ale odhodlaný. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Mlč,“ sykl a pevně, až výhrůžně stiskl Viktorův bezbranný úd. „Rodiče spí vedle.“ </div>
<div style="text-align: justify;">
„Jaku–“ </div>
<div style="text-align: justify;">
„Mlč! Nebo nebudu mlčet já a všichni se dozví, cos mi chtěl udělat.“ </div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho ústa si trochu s ostychem, a přesto zcela bez něj vzala, co bylo Viktorovo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Souhvězdí Raka</b> (téma 25.4.: Zadek sedí) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Normálně by po monografii Káji Saudka nesáhla a Viktor to věděl, tak možná proto založil ty fotografie právě tam. Otevřela ji úplnou náhodou, z rozmaru, asi proto, že byla manželova, a vysypaly se na ni polaroidové obrázky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Chlapecké tělo bez hlavy. Jednou, podruhé, potřetí. Objektiv si zachoval jisté dekorum – nikde nebyly vidět genitálie. Na čtvrté fotce: kus zad a bílý zadek, svrchu se sápající fotografova ruka mačká jednu půlku jako zahřátou modelínu. Helena ten zadek poznala – velké pihy, rozložené do tvaru souhvězdí Raka, na něm měl jen Jakub. </div>
<div style="text-align: justify;">
To Viktor byl fotografem. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nezasáhlo ji to, jak mělo; dlouho něco tušila.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Za sedmero horami</b> (téma 27.4.: Bez připojení) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Zůstal sám. Viktor daleko, za sedmero horami a sedmero řekami. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Musíš odjet?“ </div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě, že musí odjet, blázne, je to svatební cesta. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Budeme ve spojení?“ </div>
<div style="text-align: justify;">
To neslíbil, bude se věnovat své ženě. </div>
<div style="text-align: justify;">
„Je to dlouhých čtrnáct dní, nevydržím bez tebe.“ </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Noc před odletem ho Viktor tvrdě pomiloval. Prý aby si na něj vzpomněl, kdykoliv usedne ke snídani, na lavičku, na svou postel. Jakub doufal, že ta sladká bolest vydrží do konce života. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dorazil jediný pohled, který jako první ukořistila matka. Četla: „Zdravíme do Lhotky! Máme se náramně, doma budeme vyprávět. Když se poštěstí, přivezeme vám z Kostariky vnouče. PS: Pozdravujte Kubu.“</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Ne: Helena </b>(téma 28.4.: Co když řeknu ne?) </span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
Zčásti si za to mohla sama. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nikdy („Nikdy, Heleno, ty blbá!“) neměla Jakubovi svěřovat Viktorovo tajemství, že dřív chodil i s muži. Myslela si, že má ve svém malém bráškovi důvěrníka, a místo toho dala munici do ruky zrádci. </div>
<div style="text-align: justify;">
Snad chladnokrevné vyčkávání přinese své ovoce. Jen ať se šelmy nakrmí, klidně samy sebou, ona z toho vyjde celá. Na konci léta se jejich cesty beztak rozejdou – Jakub popeláší do nové školy, zatímco Viktor zůstane. </div>
<div style="text-align: justify;">
A pak taky mohla říct ‚Ne‘. </div>
<div style="text-align: justify;">
Co když řekne ‚Ne‘? Utekla by z toho bolavého údolí jednou provždy, byť za cenu skandálu. </div>
<div style="text-align: justify;">
Musela zvážit všechny alternativy.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Ne: Viktor</b> (téma 28.4.: Co když řeknu ne?) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
„Může vůbec člověk milovat dva lidi naráz rovným dílem?“ ptal se Viktor a nevěděl přesně, jestli sám sebe, skleničky nebo Jiřího. Vedl monolog. Přítel poslouchal. Na konci měl přinést rozhřešení. „Někdy je fakt milej, Jirko. Ráno, když jeho rodiče nejsou doma, vstane přede mnou a uvaří mi kafe. Přísaham, že kafe od něj chutná nejlíp. Ale i tak myslim, že je to jenom chtíč. Že ho ve skutečnosti nemiluju. Prostě jsem si hrozně rychle zvyknul mít to mladý tělíčko k mání. Ale co až se mě jednou zeptá, jestli ho miluju a já řeknu ‚Ne‘? Můžu mu to vůbec udělat?“</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Ne: Jakub</b> (téma 28.4.: Co když řeknu ne?)</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
V noci jsi ke mně zase přišel vonící po brandy a doutnících. Myslím, že začínáš mít s pitím problémy, zvlášť když dny strávené s mojí sestrou kombinuješ s nocemi strávenými se mnou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Alkohol ti zatemňuje rozum, zeptal ses mě totiž na ten největší nesmysl na světě: „Nemohl bys mi konečně někdy říct ‚Ne‘?“ (– přepis, ve skutečnosti to znělo spíš jako „N-hl bs mi ň-dy končně říc ne?“, ale z toho, jak jsi to svými ústy šeptal do mých úst, mi šel mráz po zádech)</div>
<div style="text-align: justify;">
Nevím, jak tě tohle mohlo napadnout, Hloupý Viku. Tobě nikdy neřeknu ‚Ne‘.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Ticho v pokoji, chlad v posteli </b>(téma 22.4.: Ticho po pěšině) </span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
Na začátku podzimu začal Viktora sužovat opakující se sen. Ne ledajaký sen – Jakub, čerstvý vysokoškolák Jakub, ten, kterého teď přímo fyzicky postrádal, za ním přišel jako sukubus a proměnil ho v oživlou sochu, která vše cítí, ale nemůže se hýbat a bránit; v otroka rozkoší. </div>
<div style="text-align: justify;">
Pokaždé, když procitl, snažil se Jakuba vyhledat v jeho pokoji, horečnatý, zmatený, frustrovaný. Postel byla netknutá a studená (Jak se tohle mohlo stát? Jakubova postel nikdy nebyla studená!), jeho věci odstěhované. Na telefonáty a zprávy už týdny neodpovídal. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vytratil se úplně nenápadně a ve Viktorovi přetrvával neodbytný pocit, že ho stále má na dosah ruky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Tetovaný </b>(téma 29.4.: Tetovaný) </span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i>Ty jeho ruce, Viktore</i>, psal Jakub do dopisu. <i>Velké, silné, tesané jako větve mohutného dubu, celé tetované obrazy, které vypadají jako nejjemnější perokresba. Věnuje se lezectví – kdybys viděl, jak umí těma rukama chytit... Zrovna včera si mě držel jako hadrovou panenku. Ó, kdybys věděl, jak mě umí píchat... Ne že bych ti chtěl upírat metály, Viku, ale vážně jsem si nepohoršil. Potetovaný frajer z magisterského studia... </i></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední tři věty zaškrtal. Pomyslel si, že bude muset začít znovu, než mu došlo, jak dětinské je nutit Viktora žárlit. </div>
<div style="text-align: justify;">
Dopis zmuchlal, vyhodil a zavolal tetovanému Alešovi, že ho chce dnes večer znovu vidět.</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-7503620362497687792016-04-10T20:13:00.002+02:002018-05-13T12:02:16.812+02:00DMD 2016, várka první<div style="text-align: justify;">
Jak už je zvykem, přišel Duben měsíce drabble, a ten mě opět probudil ze zimního spánku. Kéž by se i rozsáhlé příběhy daly psát ve sto slovech... Ale nedají, a tak aktivně zapínám mozek jenom k tvorbě drabblů. Doufám, že neodpadnu po tomto týdnu, jako se mi to stalo minulý rok, ehm, a vytrvám do konce měsíce. Tady je každopádně prvních pět. Když si po letech ještě vzpomenete na strejdu Roedeera a napíšete mi komentář, budu mít velkou radost ;]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Já nejsem starý </span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
(téma dne bylo <b>Nejsme na to už moc staří?</b>)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Co
zase děláš u toho počítače tak pozdě?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Píšu
drabble. Je to jedna z těch maličkostí, co mi dělají dětinskou
radost.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Něco
píšu.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Tak
to nech na zítra. A pojď do postele.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Musím
to stihnout do půlnoci. Je to taková soutěž, víš?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Neporozumění
je cítit ve vzduchu. „Nejsi na tohle trochu starej?“ Zní to
pochybovačně, ale upřímně. Peřiny svůdně šustí a zahlédnu
kus holé kůže. Ale já přece nejsem starej. Ročník 1986. To je
nic. Devatenáct!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Pojď
do postele.“ Zní to jako nesmlouvavý příkaz a tomu se těžko
odolává. No tak co, vždyť to drabble nakonec klidně může být
nesoutěžní.</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Za stěnou </b></span><br />
<div>
(téma dne bylo <b>Anonymní seznamka</b>) </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Je
dům, v domě sklep, ve sklepě záchody, na záchodech kabinky, ve
stěně jedné z nich otvor jako po suku. U otvoru o pozdních
pátečních večerech pokleká Šimon a rozdává lásku.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Ty
si bohovský,“ šeptá mu mladý baryton přes stěnu, zatímco o
něj Šimon pečuje, „chcel by som ťa spoznať.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Až
bude dcera velkááách, tak si tě vezmhmmu," vyznávají se
obrovská chodidla.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Je
to vlastně taková seznamka. Šimon může přebírat dle libosti,
podle toho, co kdo nabízí. A že ti muži mnohdy vůbec neváží
slova.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
A to
si vždy myslel, že na záchody do Podzemí se chodí jen za
neřestmi.</div>
</div>
<div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Poděkuj bouřce </b></span></div>
<div>
(téma dne bylo <b>Záblesk</b>) </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Obloha
nad ním se významně zakabonila, ale zatím neslyšel hřmění a
zůstával ve vodě. Naposledy se ponořil. Když opět pohlédl na
tento svět, scenérie na břehu se změnila. Oblečení měl pryč a
opodál stála smělá postava pokušitelova.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Daněk.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Troufale
mával jeho trenkami.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Dej
to zpátky!“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
„Musíš
si pro ně dojít!“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Václav
byl v jezeře nahý jako novorozeně a věděl, že nechá-li se teď
Daňkem zmámit, nedokáže už si ho odepřít. Daněk není pro
něj. Ale jestli toho kluka drzého chytí, vypráší mu kožich
tady a teď.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
A
pak všechno rozhodl první blesk.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Za
bouřky se přece musí z vody ven.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
<br /></div>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Střívko </b></span></div>
<div>
(téma dne bylo <b>Stopy korýšů</b>)<br />
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Podle
zablácených šlápot na prahu poznal, že je navštívil Karel
Podzimek. Za cestičkou otisků stál proutěný koš s vlhkými
raky. Vůbec mu to nepřišlo k chuti – ani raci, ani návštěvy
souseda, který za Ivicou chodil nejradši, když měla muže v
práci.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Dřel
se v továrně a ta poběhlice doma ani vytřít nemohla.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Chtěl
vrazit do kuchyně a udeřit na Ivicu, jaké to s Podzimkem bylo,
jestli jí to ten šmejd dobře udělal, ale když spatřil, jak žena
prolamuje račí ocas a špičkou ostrého nože umně a ještě
zaživa vytahuje ze své němé oběti tenké střívko, veškerá
bojovnost ho rázem přešla...</div>
<br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><b>Hlásit se to musí</b></span></div>
<div>
(téma dne bylo <b>Vidoucí oko</b>) </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Zdeněk
Janouch měl nový dalekohled ze západního Německa a nemohl si ho
vynachválit, přestože byl zkonstruován kapitalistickým
nepřítelem. Díky němu zjistil, co za život vede Ing. Milan Vrba.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
Mylně
ho považoval za slušného chlapa. Poslední dobou u něj zvoníval
kluk podezřelý patkou až do očí, a Janouchovou občanskou
povinností bylo zjistit, co tam pohledává.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
V
klíně se teď Vrbovi pohybovala rozčepýřená hlava, nahoru a
dolů, na vlastní oči a západoněmecké přibližovací čočky to
viděl. I když jemu samotnému se takových tělesných potěšení
nedostávalo (ač by si to moc přál), dobře věděl, co to znamená
a že nahlásit se to musí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.97cm;">
<br /></div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-8012446282777311732015-05-01T14:27:00.001+02:002015-05-01T14:33:53.607+02:00Podrabblil jsem i v roce 2015<div style="text-align: justify;">
Původně se to mělo jmenovat "Drabblím i v roce 2015" a koncept příspěvku je ze začátku dubna, kdy odstartovalo nové DMD. Ale jelikož jsem se po celý duben chodil domů z práce akorát tak vyspat, skončil jsem u čísla tři, takže jen "podrabblil jsem", a to velmi krátce. Tak tady jsou ty tři, naprosto nefandomové a na sebe nenavazující. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><b>Jasné představy </b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Téma dne bylo<b> Na vlastní nebezpečí</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-indent: 0.95cm;">
První <i>coletu</i>, odznak matadora, si
nechával narůst v patnácti letech. Matka mu spílala a hrozila
výpraskem, bude-li dávat všanc své zdraví jako její otec, ale
Raúl stejně už dávno vyhlížel v ohradě nejsmělejšího býčka.
Někdy jen tak přeskočil kladiny, puzen rozbouřenými hormony, a
červeným ubrusem dráždil všechny krávy na pastvě. V partě byl
král.</div>
<div style="text-indent: 0.95cm;">
Když se vracel potrkaný a pobitý
kopyty, matka chodila hubovat dědečkovi.</div>
<div style="text-indent: 0.95cm;">
„Nezodpovídám za něj. Dělá to
všechno na vlastní riziko,“ dával od toho ruce pryč.</div>
<div style="text-indent: 0.95cm;">
A pak, když osaměli, vnukovi zase
vyprávěl nejskvělejší příběhy o <i>corridě</i>. Stane
se <i>torerem</i>, věděl Raúl, i přes všechno to nebezpečí.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">Vysvětlivky: </span></div>
<span style="font-size: x-small;">corrida - býčí zápasy<br />coleta - copánek, který si pěstují a vážou matadoři<br />torero - zápasník s býky</span><br />
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: large;"><b>Teď se nedívej</b></span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Téma dne bylo <b>Teď se nedívej</b></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
Matěj dával
okatě najevo, že se s ním chce milovat.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
Bylo to poprvé od
Viktorova návratu z nemocnice domů. Nebyl ještě úplně v
pořádku, ale pokoušel se stát se postupně zase něčím jiným
než jen kusem naklepaného masa, který z něj udělala autonehoda –
stavbyvedoucím, kamarádem, milencem.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
Nešlo to vůbec
jednoduše. Zranění jen vzalo a vůbec nic nedalo.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
„Strašně chci,
abys mě zase pořádně vopíchal. <i>Prosím,</i>“ neulehčoval to
Matěj.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
Jindy by Viktor
nezaváhal, od nynějška to však mělo jednu podmínku.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
„Teď se
nedívej,“ řekl a ponížený, roztřesený, bez erekce a hrdosti,
si ve tmě sundal umělou nohu z otlačeného, rozbolavělého
pahýlu.</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 0.93cm;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: large;">Cizím domovem tiše </span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Téma dne bylo<b> Pssst!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-indent: 0.98cm;">
Byli na to tři. Ač teprve v pubertě,
cítili se jako ochránci morálky ve svém městečku. Šperhákem
překonali zámek z hypermarketu. Někde v domě spali jeho majitelé.</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
Obývací pokoj byl čerstvě
vymalovaný. Hotové malířské plátno. Sprej koupili růžový,
připadalo jim to hrozně legrační. Díla se chopil Roman a za
chvíli si zálibně prohlížel svůj výtvor.</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
<br /></div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
BUZERANTY TU NECHCEME</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
<br /></div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
Připadal si mocný, takže ho
nenapadlo, že může zakopnout a posunout stolek po parketách.</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
„Ticho, debile!“</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
Ani nedýchali.</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
</div>
<div style="text-indent: 0.98cm;">
Jakmile však došlápli na trávník
za domem, byli znovu nepřemožitelní. Teď už je nedostanou.
Vyplížili se z cizího pozemku s pocitem dobře odvedené práce.<br />
<br />
<br /></div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-45292056095379527592014-01-13T23:13:00.002+01:002014-01-16T19:29:50.862+01:00Nestárneš<div style="text-align: justify;">
A hned další krátká <b>sherlockovská</b> povídka. Snad si s ní úplně nezkazím reputaci, protože je možná trochu sladší a primitivnější, ale prostě píšu, dokud mě to baví.<i> Sherlock potřebuje uklidnit a John uklidňuje. </i>Komentáře mě potěší. </div>
<div style="text-align: justify;">
<i></i><br />
<a name='more'></a><i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b><span style="font-family: Georgia; font-size: 16.0pt;">Nestárneš<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Byl to
pudrový poprašek, přehlédl jsem to, jak jsem to mohl přehlédnout, kdybych to
nepřehlédnul...“ lamentoval Sherlock a potácel se na pokraji hlubiny bezedného
vzteku. <i>Nebylo by s ním
k vydržení,</i> uvědomil si John, že Sherlock nesmí být ponechán volnému
pádu. Celé dny by hulákal nabubřelé příkazy na paní Hudsonovou a jejich jedinou
nepoškozenou zeď by znásilnil vrhacími noži, které získal jako kořist za
dopadení úskočného pašeráka cenných starožitných předmětů. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Stárnu.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Přišlo to jako
blesk z čistého nebe. Stál zrovna před zrcadlem, takže začal zcela
pateticky studovat svou tvář, chytat se za lalůčky kůže, jako by čekal, že mu zvětralé
stářím zůstanou mezi prsty, a stopovat jemné rýhy vrásek kolem rtů a kolem očí.
<i>Podívej se na mě, </i>chtěl namítnout
John, <i>mám jich mnohem víc a stejně jsi ke
mně až nekriticky lichotivý</i>. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Stárnu, můj
mozek stárne! Vytrácejí se vyhlášené synapse mých nedostižných neuronů!“ klepal
si klouby prstů na spánky a skřípal u toho zuby, protože se trestal a nešetřil.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Pokoj byl
dvouproudá dálnice a Sherlock se opětovně vydal k jihovýchodu, jako by
pendloval mezi Londýnem a Folkenstone, lebkou a smajlíkem. John ho chytil za
ruku zrovna někde u Maidstone, tedy u svého křesla, a stáhnul ho k sobě na
klín. Dělával to tak děvčatům, když byl mladý a odvážný a ony uhihňané a
štíhlounké; se Sherlockem dopadlo do jeho klína mnohem těžší břemeno. Velký muž
ztracený ve svých bezmála apokalyptických myšlenkách. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Stárnu,
Johne. On je pořád o krok napřed a já nevím, jak je to možné.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Ty na to
přijdeš. Vždycky ty špatné doženeš.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
John ho objal
kolem pasu („Jsi živý bezpečností pás,“ říkal mu někdy detektiv), Sherlock
ohnul krk a položil hlavu na límeček jedné z těch hřejivých flanelových
košil. Jejich kontakt byl vždy velmi intuitivní. Sherlock potřeboval uklidnit a
John uklidňoval – vískal ho ve vlasech, jako se to dělá malých dětem, ale také
citlivým milencům. A Sherlock <i>byl</i>
citlivý muž. Nikdo to nesměl vědět, ale měl rád, když se o něj John staral. Jeho
dech zpomaloval, jak mysl rozmělňovala případ, který ho poslední týdny
zaměstnával natolik, že zapomínal pravidelně jíst. Jeho kostnatá kolena trčela
přes opěradlo Johnova křesla jako dva lví tesáky. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Nezatáhli
jsme závěsy,“ upozornil detektiv, aniž by podnikl jakýkoliv krok ke sjednání
nápravy. Cítil se dobře, nechtěl se hýbat. Celé dny. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Nikdo nás tu
nevidí, Sherlocku.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Paní
Hudsonová může kdykoliv přijít. Dokonce i Mycroft. Víš, jak on je
nevyzpytatelný.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Paní
Hudsonová by se znovu ukázala s láhví brandy, aby to s námi oslavila.
A Mycroft by si rovnou taky jednu dal,“ tím John myslel láhev, samozřejmě, „aby
to ustál.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Předstíral, že
se zaposlouchal do zvuků z přízemí a schodiště, ale přitom pokradmu sáhnul
Sherlockovi na zadek, když už byl tak blízko, a Sherlock se začal zběsile
usmívat, ne nahlas, ale John nikdy nepotřeboval slyšet, aby <i>věděl</i>. V oblasti jeho pramálo
prozkoumané sexuality byl detektiv pořád beznadějně nevycválaným hříbětem. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Zcela umanutě
využil své fyzické převahy, takže John v žádném případě nemohl uniknout
jeho hladovému polibku. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
„Nestárneš,“
řekl John, „naopak se právě vracíš do svých naprosto zanedbaných pubertálních
let.“ </div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Vrhání nožů
bylo zažehnáno.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-8296920034012416272014-01-11T17:22:00.003+01:002014-01-11T22:34:39.134+01:00Post coitum<div style="text-align: justify;">
Návrat k fandomu, kterého je u mě jako šafránu. Snad se Vám další dvě <b>sherlockovská drabble</b> budou líbit; já už netrpělivě vyhlížím další a zároveň poslední epizodu třetí řady, abych zjistil, jestli dovedu napsat i něco dalšího (i tahle drabble mi trvala neskutečně dlouho a jsem víc nespokojený než spokojený, ale to je prostě úděl autorů sherlockovské fanfikce). </div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b><span style="font-family: Georgia; font-size: 16.0pt;">Post coitum<o:p></o:p></span></b></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
I</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nikdy by si
nepomyslel, že jednou bude Sherlocka schopný zbavit nejen daru řeči, ale i
veškerého koherentního uvažování. Rajské to okamžiky. Byl k zulíbání, když
se ten velký muž po milování choulil v posteli do tvaru krevety, kůži
ještě úplně rozpálenou a rysy ve tváři zkřehlé rozkoší, a vydával jen tři
nepříliš rozdílné citoslovce: „hmm“, „uhm“ a „umm“. Museli sice úzkostlivě
tajit povahu jejich vztahu Mary, ale tak zněla domluva vedoucí
k oboustranné spokojenosti – po koitu evidentní především u Sherlocka. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Rád vidím, že
jsem tě tak unavil,“ měl ze sebe John dobrý pocit – dovést detektiva k vyvrcholení
bylo hodno metálu.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
II</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Museli kvůli
tomu pozamykat dveře a pozavírat okenice, vytvořit karanténu naplněnou jen jimi
dvěma. Až pak se Sherlock dokázal stydlivě svléknout (tato část intimností pro
něj stále byla velmi náročná) a sbližování mohlo začít. Už dlouhou dobu toužil
plně se Johnovi odevzdat, ale trvalo, než k onomu aktu skutečně dospěl. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Předstíral, že
už usíná, když se John chystal domů k dobré kuchařce Mary (to to jeho
rostoucí bříško). A John si to jako vždy vyložil špatně. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Rád vidím, že
jsem tě tak unavil.“</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Hmm,“ udělal
Sherlock. Zavřel oči, aby se do nich John nemohl dívat. Post coitum omne animal
triste.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<span style="font-size: x-small;">P.S.: Až budete chtít namítnout, že tohle by John Mary neudělal, tak já vím, ale prostě... </span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-9839332130059800402013-12-14T21:22:00.002+01:002013-12-14T21:28:00.998+01:00Nevyřčené otázky<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #990000;">Glee Czech Fest 2013 - den šestý - Nevyřčené otázky</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ani tohle téma jsem původně neplánoval psát, ale nakonec trávím sobotní večer sám doma, a tak jsem se do něj pustil. Tak tedy: tři nevyřčené otázky tří různých mužů, přičemž myslím, že každé drabble naprosto odpovídá tomu, jak jednotlivé postavy vidím. Snad se vám budou líbit.<br />
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: x-large;"><b>Nevyřčené otázky</b></span></div>
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b>David<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zatančíš si?“
zeptal se zrcadla, ale něco se mu na té otázce nezdálo. „Smím prosit?“ zkusil
to znovu. Oblek byl perfektní, jeho váha také, podařilo se mu před tou událostí
trochu zhubnout, ale pro tu otázku ne a ne najít nejlepší formulaci. Přitom si
to naplánoval skvěle: večer půjde a ukáže Kurtovi, že už je z něj velký chlap a
zaslouží pochvalu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Na srazu
samotném se k němu nakonec ani nepřiblížil. Stačilo mu představit si
Kurtovu vůni. Znovu by mu propadl a další roky se z toho dostával – to
nechtěl znovu podstoupit. Jeho vyzvání k tanci tak slyšelo jenom zrcadlo. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b>Adam<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tak tomuhle
Kurt neuvěří! </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Zavolal do
rozhlasové soutěže, nejrychleji ze v šech odpověděl na otázku, jak se
jmenovala první deska kapely Oasis (jak prosté, milý Watsone!) a vyhrál
vstupenky na <i>Víkend britské kuchyně</i>
konající se na Long Islandu. Nemohl se dočkat až Kurta pozve. Stráví společně
celý víkend nad švédskými stoly, nacpou si břicha a svými decentními polibky
budou pohoršovat ostatní návštěvníky. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tohle nemohlo
počkat do večera – zavolal Kurtovi ihned. Odpověděl mu vzkaz hlasové schránky.
Namluvil ho cizí hlas znějící... šťastně. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ahoj, jestli
sháníte Kurta Hummela, budete muset zavolat později. Nejspíš právě plánujeme
detaily naší svatby, takže nemá čas. Naslyšenou!“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b>Blaine<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Byla to jen
malá výměna názorů, mínil, zas tak moc nepochybil. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
V rozčílení
zavolal matce a ta mu poradila, že by se měl Kurtovi omluvit, ale omlouvání se
bylo vždy Blaineovou slabou stránkou, a tak se mu raději vyhýbal. Nechtěl při
něm znít jako laciný herec. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Kurt se
zamknul v koupelně. Slyšel ho plakat mezi kapkami vody a přemýšlel, jestli
si matčinu radu nevzít k srdci. Zeptá se alespoň, jestli mu může ten
prudký výstup odpustit. Jedna otázka ho přeci nezabije.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Ne, nechá ho
vyplakat se. Ráno bude moudřejší večera – vychladnou oba dva a navážou tam, kde
před hádkou skončili. </div>
</div>
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span>
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-23955323229896284282013-12-11T19:47:00.003+01:002013-12-11T19:59:58.688+01:00Pozvání<span style="color: #990000;">Glee Czech Fest 2013 - den třetí - První školní den</span><br /><br /><div style="text-align: justify;">
Ještě včera jsem si myslel, že se dnešní výzvy "První školní den" nezúčastním, hlavně proto, že mě nenapadalo nic uspokojivého. Nakonec jsem však v práci vymyslel a napsal tohle drabble, jehož hlavními postavami jsou <b>Adam </b>a <b>Blaine</b>. Navazuje na canon právě probíhající páté řady (a vlastně i canon řady čtvrté).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">Pozvání </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Poprvé na
vlastní oči spatří Blainea, toho úspěšnějšího. Jako by je dohromady svedla zlomyslná
náhoda. Blaine se ptá se na cestu k sekretariátu. Vysvětluje, že je tu
první den a Adam mu neprozradí, že to ví. Musí uznat, že umí zapůsobit – je jako
chlapec z retušovaného plakátu na americké štěstí, žádné vady ani slabiny.
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ukáže mu
cestu, Blaine děkuje a nezůstává jen u toho. „...a na skleničku bys někdy
nezašel?“ zakončuje představovací monolog, ve kterém se nemluví o žádném
snoubenci. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam odmítne,
protože ví víc než Blaine prozradil. Kurtovi nic neřekne. Nebude mu kazit první
školní den a zbytek života. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-78721106544021070152013-12-10T20:56:00.002+01:002013-12-15T11:41:28.816+01:00Hod holínkou<div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #990000;">Glee Czech Fest 2013 - den druhý - Neobvyklá dovolená</span></div>
</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Hlásím, že jdu už s pátou <b>Kadam dovolenou </b>(jestli počítám správně). Holt kdo z práce pozdě chodí, sám sobě škodí, ale přísahám, že plagiátor nejsem! Může za to téma. "Neobvyklá dovolená" si o něco takového prostě říká. </div>
</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: x-large;"><b>Hod holínkou</b></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Byl to velký
tajnůstkář, ten Adam, a tak se Kurt o jeho narozeninách, domě v Tiptree a
výročním šampionátu hodu holínkou dozvěděl až na poslední chvíli. Měl za to, že
ten nápad myslí Adam jen z legrace – než seděl v kuchyni typického, cihlového
domu, snídal toast s marmitem a lhal Adamovi, že mu chutná. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pojeď se mnou
do Anglie,“ řekl mu jednoho slunečného dne ještě v New Yorku, jako by se
mu teplé počasí už zprotivilo. Bylo září a BBC hlásilo pro Velkou Británii
deště přetrvávající až do dalšího měsíce. Táhlo ho to tam, jako by každý
Angličan žijící mimo svou rodnou zemi, potřeboval čas od času pořádně zalít. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nemůžu
uvěřit, že jsme letěli do Anglie kvůli hodu holínkou.“</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam Kurta už
čtvrt hodiny instruoval, jak se postavit, jak gumák uchopit, rozmáchnout se a
pak jím mrštit co nejdál. Z doprovodného komentáře Kurt vyrozuměl, že
Crawfordovi se účastní každoročně a jsou považováni za místní šampióny. Adam
začal ceny za první tři místa vyhrávat už v šestnácti letech a všichni to
Kurtovi připomínali, jako by mu chtěli taktně naznačit, že něco takového je
třeba dodatečně ocenit. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt Anglii
nerozuměl. Mluvilo se tu zvláštním přízvukem, provozovaly se nanejvýš pochybné sporty
a dokonce i eskalátory tu jezdily na špatné straně („Chceš říct na správné
straně,“ opravil ho Adam cestou z letiště a musel ho vzít za ruku jako
nesvéprávné dítě, jinak by se Kurt motal chodcům pod nohy). Anglie Adama změnila
na vysoce konzervativního patriota. Kurt o něm dosud nevěděl například to, jak
moc lpí na dodržováních malých, nepodstatných tradic, jež si zažil už v
dětství. Některé byly přímo sadistické: studená ranní sprcha, místo kávy silný
čaj s mlékem a rodinné večery u nejnovějších epizod EastEnders. Byl prostě anglicky
anglický jako filmy s Hughem Grantem. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je to
tradice, miláčku. Nikdy tady nesmíme chybět. Navíc toho letošního jezevce
prostě musím mít.“ Toužebně se zadíval ke stánku s trofejemi, v němž
trůnila i cena za první místo – vycpaný
jezevec se skleněnýma očima. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je odporný.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je nádherný.“
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Adame, je to
mrtvý a vycpaný jezevec, na tom není nádherného vůbec nic.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Buď rád, že
nejsem Němec, to by tam na nás čekal wolpertinger.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt mlčel.
Ničemu nerozuměl; právě se mohli v kosmopolitním Londýně procházet po
známých trzích na Portobello Road, nebo třeba po jižním břehu Temže a hledat
pohledem kopuli katedrály svatého Pavla probleskující mezi novější zástavbou. Místo
toho stál uprostřed essexského venkova a v ruce potěžkával černou holínku.
Přese všechny pochybnosti však nechtěl Adama svým soutěžním výkonem zklamat.
Bral to jako zkoušku ohněm – jestli vydrží pro Adama tohle, vydrží už všechno. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
První Adamův
hod byl fenomenální. Brzy ho však překonal rival z vedlejšího města –
pokořil dvacetiyardovou hranici a Kurt obdivně sledoval, jak neohrabaně těžký
gumák letí a jakou technikou ho muž mrštil. Snažil se zapamatovat si každý jeho
pohyb. Když zaplatil svých pět liber za start, bral první kolo jako
rozehřívací. Hod se mu nepovedl a nikoho neohromil, tleskal mu jedině Adam. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jako stín se
za ním objevil pan Crawford. „Musíš se naučit házet, jinak si tě nepustím do
rodiny,“ řekl mu; snad tím chtěl povzbudit jeho soutěžní morálku. Pak ho
s přehledem a nečekanou grácií trumfnul, ale snad ze slušnosti se držel
těsně v závěsu za svým synem. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Do třetice
všeho dobrého. Kurt se rozmáchl, hodil – v tom pohybu se zkombinovala
frustrace s odhodláním vyhrát pro Adama jeho vysněného vycpaného jezevce a
mít to všechno za sebou – a přehodil vytyčenou hranici třiceti yardů. Zprvu si
nebyl jistý, jestli to stačí na vítězství, ale všichni oslavně křičeli, a tak
křičel s nimi. Adam už ho nepřehodil, ani pan Crawford, ani George z Withamu,
ani nikdo jiný, a tak se Kurt stal absolutním vítězem. Adam ho v návalu
euforie objal kolem pasu a vyzdvihl ho do vzduchu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pašák je to,
pašák! Ten je prostě náš!“ skandoval pan Crawford a byl to on, kdo vyběhl pro
jezevce, snad ze strachu, že tu krásu nepozorovaně odcizí někdo z diváků.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Zpětně, když
popíjel letně chutnající cider bez pěny a ztrácel se v hlučícím davu, si
Kurt uvědomil, že tady vůbec nešlo o výherní diplom nebo vycpaného jezevce.
Adamovi se do srdce vkradla jakási intenzivní touha stát se zase Britem a
zasvětit do té myšlenky i Kurta. Nemusel to ani formulovat do slov, aby Kurt
pochopil. Už věděl, co se po něm bude na konci dne v soukromí ložnice
žádat. Jako by Adama slyšel. On prostě patřil do Anglie, do Essexu, do Tiptree
– tak jako toasty s marmitem nebo hod holínkou. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-8820455713402623772013-11-24T13:44:00.003+01:002013-11-24T16:26:21.621+01:00Chlapec a bwana<div style="text-align: justify;">
<i>Výprava na safari možná vůbec nemusela proběhnout tak dramaticky, kdyby Burt Hummel nechal svého syna doma. Oba Hummelové jsou ale v podstatě stejní: Burt pro sebe </i><i>chce</i><i> ukořistit největšího kudu, buvola a lva, Kurt zase nejzajímavějšího muže lovecké výpravy.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-I2CpxqiSv88/UpE1H2zdaBI/AAAAAAAAAfU/66Q2lsLIfsM/s1600/safari_header_hyena.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="148" src="http://3.bp.blogspot.com/-I2CpxqiSv88/UpE1H2zdaBI/AAAAAAAAAfU/66Q2lsLIfsM/s400/safari_header_hyena.png" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Kadam, alternative universe, OOC a 15+. A ještě několik poznámek na úvod: povídka se odehrává kolem roku 1933. Adam je zde výrazně starší než Kurt a Kurt za sebou ještě nemá maturitu. Byť Kadam nepatří k nejoblíbenějším Glee párům (ačkoliv jsem přesvědčen i o tom, že pro neznalé kánonu se <i>Chlapec a bwana</i> dá číst i jako originální autorská povídka), bych byl moc rád, kdybyste zanechali komentář. Jedná se o mou zatím nejdelší fanfikci. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Times, 'Times New Roman', serif; font-size: x-large;">Chlapec a bwana</span></div>
<div>
<br />
<div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nad
dramatičností onoho okamžiku se mu zatajil dech. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Antilopa
těžkopádně vyskočila nad hradbou nízkého trnovníku a pan Crawford se vymrštil
ze zastavujícího automobilu. Ještě ve vzduchu na ni namířil pušku. Kdyby někdo
ten výjev zmrazil v čase, viděli byste dva protagonisty ve vzduchu, svaly
napnuté jako ocelová lana. Z uhranutého obdivu vytrhl Kurta až výstřel, který
vyšel z pušky (tak hlučný, až moc hlučný) a sprška krve, která vystříkla
antilopě z boku. Střelivo jí v těle roztříštilo kosti a potrhalo orgány, a
zvíře už jen chvíli běželo, než padlo na zem k akátovým kmínkům jako přezrálé
ovoce padá ze stromu. Kurt do stepi přinesl nezvyklý lidský zvuk – vzrušeně
zatleskal. Když pan Crawford doběhl ke kořisti, otočil se k automobilu a skromně
se na zbytek posádky usmál. Rozcuchané vlasy mu pod africkým sluncem zářily
jako tekuté zlato. Vydali se k němu nosiči a hned za nimi Kurtův otec, který se
na kořist musel podívat pěkně zblízka. Uznale si ji prohlédl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je to teda
kousek.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V závěsu za ním
se držel Kurt. Přizvukoval. „Je obrovský. Z dálky z automobilu nikdy nevypadají
takhle velcí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Další ale
střílím já!“ pokračoval Burt Hummel. Lovec, který měl první zářez dnešního dne,
se na něj shovívavě usmál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kolem nehybné
antilopy výrazně páchla čerstvá krev. Pan Crawford ji měl našlapanou na
podrážkách, takže ho ten slabý železitý zápach provázel celým dnem až do
tábora. Kurtův otec byl zase pronikavě cítit potem. Odpoledne zastřelili
několik zvířat. Pokaždé to bylo stejné. Poté, co zvíře padlo, se seběhli černí stahovači
a přímo na místě odstranili kůži, oddělili lebku s rohy a také ji stáhli. Mladé
antilopí maso odváželi do tábora k večeři, a tak je pokaždé doprovázel puch
syrového masa a závoj much. Neměnil se ani ráz krajiny. Kurta to brzy začalo
nudit. Zpozorněl, jen když se do akce pouštěl pan Crawford, ale nebylo to
často. Byl najatý předně pro to, aby jeho otce provázel, ne mu kradl trofeje.
Většinou se držel v pozadí, ale někdy se přeci jen chtěl vytáhnout a předvést,
jakou má mušku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Přiletěli před
několika dny a čekaly je celé čtyři týdny na safari. Kurt si nedovedl
představit, jak něco takového přežije. Dopaloval tím svého otce od samého
příjezdu, když si stěžoval, že je na něj moc vedro, že nezvládne celodenní
stopování nebo že se unudí k smrti. Suše polykal a celou cestu automobilem z
letiště si na hlavě přidržoval klobouk. Z toho, co z aeroplánu a po cestě do
tábora viděl, se mu Afrika zatím nelíbila. Všude na dohled byl horkem se
tetelící vzduch, a také zeleň, ale jiná než v Americe. Odolná, trnitá, vytrvalá
zeleň, která vzdorovitě porůstala okolní planiny a pahorky i bez vláhy. Stromy
a keře kolem prašné cesty byly navíc tak nízké, že cestovatelům neskýtaly žádný
stín.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To vydržíš.
Za chvíli tam budeme.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nejsem si
jistý.“ Byla to odpověď na obě dvě otcova sdělení. Byl unavený z časového
posunu a žízně. Od přistání měli k dispozici pramálo vody. Nejraději by si lehl
a všechno zaspal hybernačním spánkem trvajícím celý měsíc. Jak si zoufal,
nemohl myslet na nic jiného než skutečný důvod, proč ho sem otec přivezl s
sebou. Určitě za tím stála touha a snaha vytesat z chlapce Kurta muže. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Stýskal si po
Americe. Život v Ohiu, který předtím vůbec nevnímal jako rušný a tolik ho
zatracoval, mu najednou chyběl – malé každodenní události ve městě, neposedné
klevety, lidské kroky a všechny ty výdobytky civilizace, které měl Kurt tak rád
– módu, načančané obchodní výlohy, horkou kávu, ovocné limonády, telefon,
noviny, dlouhé koupele, mýdla, voňavou pěnu na holení, kterou si několikrát do
týdne potíral tváře, ačkoliv zatím neměl co holit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V táboře ho na
nohy postavilo až seznámení s již přítomnou družinou mosambických pomocníků a
hlavně s lovcem, kterého si otec najal jako doprovod a lektora – byl to
Angličan, talentovaně skrývající britský akcent. Všechny ohromoval tím, že žije
v San Diegu v Kalifornii – hlavně tedy Kurta a vdanou Peggy Winchesterovou,
jejíž okatý zájem o vedoucího výpravy vzbuzoval údiv a nevyslovené pohoršení.
Když pan Crawford, ten úžasný, usměvavý, bronzově opálený pan Crawford podal Kurtovi
ruku, přál si chlapec, aby ji tiskl o něco déle. Výlet do Mosambiku pro něj
konečně začal dávat smysl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Před otcem se
snažil pohledům na pana Crawforda vyhýbat, ale byla to jediná věc, která mu
dávala chuť ráno vstát, rozhrnout moskytiéru a vykročit do dalšího dne
odehrávajícího se na rovníku. A že se dny v Mosambiku dokázaly táhnout. Od rána
do večera nebylo na obzoru nic, než modré nebe se šlehačkovitě nadýchanými
mraky, a kolem dokola zátaras zelených pahorků s koloniemi divokých zvířat,
které chlapec znal jen z učebnic přírodopisu. Motor automobilu neohlašoval
žádnou společenskou kratochvíli, ale zas a znova výjezd na další z nekonečných,
monotónních lovů. Kurt si představoval sebe na mapě Země – nachází se uprostřed
zchudlého pouštního kontinentu, odříznut od civilizovaného světa
nepředstavitelně rozlehlým oceánem. Záviděl všem, kteří teď měli to privilegium
být v Ohiu. A nepoznával se u toho. Otec by ho býval poslal k tetě Mildred,
která byla sice moc milou osobou, ale všechno její šatstvo zapáchalo naftalínem.
Kurt se za ni mezi lidmi styděl, ona však vždy umíněně trvala na čajích o páté
a jeho doprovodu. Líbilo se jí ukazovat se mezi lidmi s mladým mužem. Také byla
jediná, kdo mu tak říkal – mladý muži – a otec by udělal lépe, kdyby Mildredinu
úsudku uvěřil. To by si pak mohli celou tuhle africkou výpravu odpustit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Po panu
Crawfordovi se díval, jako se v Americe díval po jiných mužích. Nechtěl však
svého otce vystavit ostudě. Ve škole se mu líbil spolužák, který se panu
Crawfordovi vlastně trochu podobal. Jmenoval se Samuel Evans, světlovlasý,
vysoký, svalnatý, jenž každou chvíli brával děvčata někam tančit. Vyvedl ven
snad už celou školu, jenom Kurta ne, přirozeně, že ne. Chlapci přeci netančí s
jinými chlapci, i když Kurt si dovedl docela dobře představit, jak ho Sam vede
v ladném valčíku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Burt. Těší
mě, Francisi.“ Otec se vítal s lidmi, kteří se na následující čtyři týdny
měli stát Kurtovou novou rodinou. Čas přestat myslet na valčík se Samem. Byl
tam Francis Winchester se svou manželkou Peggy Winchesterovou, on, otec a kromě
mosambických lovčích pak samozřejmě nájemný lovec Adam Crawford. Nepočetná
družina srostlá dohromady v srdci Afriky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Rád vás zase
vidím, bwana.“ Otec pana Crawforda oslovil uctivým titulem, kterým byli ve
svahilsky mluvících zemích počastováni jen nejlepší, nejuznávanější střelci a
lovci. Bwanou jste se nemohli sami jmenovat, tím jste se museli stát. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Když byl lovci
představen i Kurt, předstíral, že zkoumavé pohledy plné zájmu jsou vzájemné.
Nebyl daleko od pravdy: pan Crawford se osmělil dokonce jako první a zapředl
hovor, ale jen kvůli tomu, že ho udivil Kurtův věk. „Někoho tak mladého jsem na
safari ještě neměl,“ říkal, zatímco tiskl ruku jeho otci. Kurt nevěděl, jak si
to vyložit. Byla to výtka? Nebo to bylo jen prosté, nevinné započetí
konverzace?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Potkal jsem
tu už spoustu lidí, můj otec mě dokonce jednou vzal lovit s Ernestem
Hemingwayem, tím spisovatelem a novinářem, ale sedmnáctiletého chlapce tu vidím
poprvé.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt byl
ohromen a zahanben zároveň. Znal toho spisovatele, o románu <i>Sbohem,
armádo</i> se často mluvilo a psalo, a Hemingway byl prý znamenitý střelec.
Jestliže byl pan Crawford zvyklý doprovázet takové velikány, co si pak mohl
myslet o něm?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Myslím, že
Hemingway pochází z Illinois. A já,“ nezahrnul do toho sdělení otce, protože
tohle nebylo o něm a otci, tohle bylo o něm, o panu Crawfordovi a budování
sympatií mezi nimi, „jsem z Ohia. Třeba se na severu o michiganského jezera
rodí samí skvělí lovci.“ Doufat mohl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Takže pravý
yankee?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt
přisvědčil. „I když raději bych nebyl,“ zasmál se nervózně a záviděl panu
Crawfordovi San Diego plné kalifornského života. Nejraději by ho obýval s ním.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Neposlouchejte
ho,“ vložil se do hovoru Burt Hummel, „je to ještě malý kluk.“ Aby dal svým
slovům punc opravdovosti, štípl Kurta do tváře, jako to dělávaly tetičky a
babičky. Chlapec se propadal hanbou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je s vámi
poprvé?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt položil
Kurtovi ruku na rameno. „Bude to pro něj škola. Je trochu padavka, snad ho to
zocelí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurta to slovo
mrzelo až k slzám – vždyť první dojem je tak důležitý! – ale nemohl fňukat,
protože tím by otcovo mínění potvrdil. Lovec si ho prohlédl a v jeho krásné,
oholené tváři se neobjevil ani náznak výsměchu. Nesoudil. „Mně Kurt nepřipadá
jako padavka.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Najednou byl
štěstím bez sebe, že se ho pan Crawford zastal.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Přesně tak,
nejsem žádná padavka,“ odsekl otci a ustoupil z jeho dosahu. Už žádné
chlácholivé poplácávání. Postavil se vedle pana Crawforda, který ho sice viděl
poprvé v životě, ale už teď mu byl lepším spojencem než vlastní rodič. Voněl
pískem, drolivou prstí, potem a... krví. Ta z rukou zřejmě jen tak smýt nešla a
provázela lovce všude, kam měl namířeno. Vyvolávala dojem živočišnosti, jakou v
ulicích amerického města Kurt zatím nepotkal. Muži tam páchli maximálně
kolomazí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Dávejte si
pozor na hyeny,“ řekl pan Crawford, než se s nimi rozloučil, „ty bestie jsou
schopné vkrást se v noci do stanu a ožrat člověku obličej ve spánku.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-o-g88M-UlHY/UpHxi_1IvmI/AAAAAAAAAf0/5R1kRKmvvao/s1600/safari_adam_02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="153" src="http://4.bp.blogspot.com/-o-g88M-UlHY/UpHxi_1IvmI/AAAAAAAAAf0/5R1kRKmvvao/s200/safari_adam_02.jpg" width="200" /></a> <a href="http://4.bp.blogspot.com/-OEWporpoLw0/UpHx83UPqYI/AAAAAAAAAgE/yvZvVByyKys/s1600/safari_hyena_02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="153" src="http://4.bp.blogspot.com/-OEWporpoLw0/UpHx83UPqYI/AAAAAAAAAgE/yvZvVByyKys/s200/safari_hyena_02.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Na obloze v
podvečer ležely rozpláclé mraky, zespoda růžové, nahoře šedivé. Kurt si
pozvolna zvykal na jejich stan. Už mu došlo, že všechny páchnou stejně –
slámovitě a bahnitě. Poháněn lovcovou radou obešel všechny strany a hledal v
plátěných stěnách poškozená nebo uvolněná místa, jimiž by dovnitř mohli
proniknout tvorové noci. Když ho v plné síle dostihla únava z dlouhé cesty a
časového posunu, upustil za svého plánu udělat ze stanu za pomoci plonkových
prken a nepoužitých kusů kůže nedobytnou baštu, a rozhodl se lenošit ve
společnosti neznámých pachů a zvuků. I fičení větru tu znělo jinak než ve
Státech. Na zvlněných planinách se do něj přimíchával něžný šelest, funění
živočichů a bubnování kopyt. Myslel na to, že by měl překonat únavu a
socializovat se venku se zbytkem družiny, ale časový posun a přelet z Gibraltaru,
nad Saharou („Kdybychom se teď zřítili, tak zemřeme,“ opakoval pořád), přes Čad
a Kongo ho vyčerpaly víc, než tušil. Dřímnul s myšlenkami na opálenou, solnou
kůži pana Crawforda a jeho poslední slova.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Několik hyen
zastřelili hned na první výpravě – jen tak cvičně, odůvodnil to anglický lovec.
Kurtovi se ti flekatí patvoři hnusili. Skvrny na jejich kožichu vypadaly jako
stařecké a jejich masivní rozcapené čelisti působily dojmem drtičky kostí. Pan
Crawford o nich při stopování vyprávěl další hrozivé historky: o tom, jak se
tyhle africké psovité bestie přiblíží k vesnici a odtáhnou nejslabší děti nebo
vyhublé starce, nebo se prohánějí po planinách s velkými buvolími lebkami v
držce. Žádný div, že se na hyeny nevztahovalo lovecké povolení a domorodci si
nikdy ani slovem nepostěžovali na plenění africké fauny. Když potkali
polonahého vesničana s primitivním oštěpem v ruce, ukázal na chlupatou mršinu a
odplivl si. Ve svahilštině jim divoce vykládal něco, čemu Kurt ani jeho otec
rozhodně nerozuměli, pan Crawford možná z poloviny, a tak odpovídali jen Kwam a
Ngubu, jejich dva černí lovčí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Když se
rozloučili, vyšlápli do nekonečně se rozprostírající pláně. Přesně tohoto se
Kurt obával. Vyrazili už brzy z rána; být doma ve Státech, ještě by pospával.
Otec měl na hodinkách několik málo minut po páté hodině. Slunce vstávalo s nimi
a zvířata v savaně také, alespoň to tvrdil pan Crawford, a ten o tom musel něco
vědět. Minuli cestou dvě skupinky maličkých impal a jejich matek – měly krátké,
úzké růžky a vypadaly spíš jako malebný obrázek na kuchyňskou stěnu, nebyl
důvod je střílet. Vánek byl příznivý, impaly je necítily a nebyly na pastvě
příliš obezřetné. Samice jen zvedly hlavu, dvakrát třikrát zastříhaly ušima, a
pak už si tiše a nenápadně se pohybující skupiny nevšímaly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Všichni měli
ještě plno sil. Byl to Kurtův první den venku v buši na vlastních nohou, konečně
viděl ty slíbené krásy exotické, divošské země Afriky – zvědavě se rozhlížel po
lánech neudržované země, která se nestarala o nic a o nikoho, nikdo ji
nezabíral a nekultivoval. Na obzoru měli několik kopulovitých chýší nepočetných
vesnic – makuckých, poučil je pan Crawford, a Kurt si přál, aby jim dal delší a
obsáhlejší přednášku o kultuře a historii této země. Vnitrozemskou Afriku si
představoval vždy jinak – jako zpustošenou a vyprahlou zemi, kde se písečné
vlny přelévají jedna do druhé, to však byl případ Sahary; čím víc se dostávali
na jih, tím přibývalo zeleně. Pahorky, na než se v rámci loveckých výprav
chystali vydat, protože podle zasvěceného vyprávění tam na kulovnici čekala
hojná, neposkvrněná stáda statných zvířat, byly přímo jako jarní zelení bující,
kyprá ňadra na těle krajiny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Muži se na
pochodu rozhodli probírat témata, která Kurta nemohla zajímat méně. Partnerky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A co ženy,
Adame?“ zeptal se Burt opatrně, jako by tím vstupoval na tenký led. „Máte už
v San Diegu nějakou svou memsáhib?“ Memsáhib byl svahilský výraz pro
manželku a domorodí sluhové tak od samého oslovovali začátku oslovovali Peggy
Winchesterovou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt na otce
vyčítavě pohlédl. Ne že by si troufal něco říct. Nemohl otce plísnit za to, že
s panem Crawfordem vede úplně očekávatelnou konverzaci. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zatím ne,“
odpověděl lovec neutrálně. „Nejsem moc dobrá partie. Vždyť se v Americe
téměř nezdržuju a můj dům má na starosti služebná. Manžela, který půl roku
tráví na jiném kontinentě, by žádná žena nechtěla.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jaký život asi
vede pan Crawford ve Státech? Kurt si představil vilu v kopcích San Diega
a společenské hýření táhnoucí se celým týdnem. Nepochybně zval své bohaté
přátelé na whisky a partičku pokeru, chodil ven do kasin a pořádal malé, ale intenzivní
večírky, protože nějak se svými loveckými trofejemi a nemalým výdělkem přeci
chlubit musel. Na podzim možná vyjížděl na lovecké výpravy do Kanady nebo na
Aljašku. Také ve Wyomingu a Montaně se prý dalo lovit docela obstojně, pokud
jste tedy stáli o losy a menší medvědy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nechce se mi
to líbit,“ dovolil si zapochybovat Burt, když je téma ženy omrzelo. Po několika
hodinách nenarazili na stopy žádného velkého samce, a to se zatím nezaměřovali
na žádné konkrétní zvíře. Hledali buvoly i antilopy, ať už vrané, jelení nebo Derbyho,
pomýšleli i na nosorožce, o kterých otec mluvil téměř jako o posvátných
zvířatech, ale pro ty se budou muset vydat k okraji džungle. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je to skvělý
revír,“ nesouhlasil pan Crawford, „ještě uvidíte. Jsem tu už týden a vím, co nás
čeká. Před námi tu skoro nikdo nelovil.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
K prvnímu
střílení se však dostali až na podivně spálené planině prosté jakýchkoliv
dřevin. Otec se mohutně zaradoval, že je jeho prvním úlovkem rostlá vranka
s temnými a klenutě zahnutými rohy. I Kurt pocítil vůbec poprvé neznámé
vzrušení z lovu. Vždy si myslel, že se mu střílení do zvířat bude hnusit,
vypreparované lebky nebo vycpané hlavy, které otec vozil domů, považoval za
odporné, ale teď a tady ho nakazilo především nadšení ostatních. Největší podíl
na tom bezpochyby měl i nádherný pan Crawford. Přejal jeho postoj k lovu
za svůj, náhle bylo snazší chápat střílení jako životní styl, tradici spjatou
s Afrikou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vrátili se
krátce po soumraku, když se ve vzduchu hemžila mračna komárů. Peggy si přes
krempu klobouku přetáhla jemnou síťku a zavázala ji kolem krku, aby si hmyz
nemusela ustavičně odhánět od očí a nosních dírek. Kurt požádal také o jednu a
bylo mu vyhověno. Pan Crawford, otec, ani Francis si síťovinu neuvázali,
protože by nemohli pít. To byl další zvyk, který, jak Kurt seznal,
k safari neoddělitelně patřil – zážitky dne se musely buď oslavit nebo
spláchnout do zapomnění (jak kdo potřeboval) několika sklenicemi whisky. Hojně
si připíjeli s Peggy Winchesterovou, protože memsáhib skolila druhého
samce toho odpoledne a u ohně se o ní říkalo, že na ženu má překvapivě šikovnou
mušku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Unavený Kurt
se chystal odejít na lůžko, když ho pan Crawford zastavil, a to, co
následovalo, se nepochybně stalo vrcholem jeho dne. Chytil ho za loket a
naklonil se k němu tak, aby jejich stručný, potěšující rozhovor nikdo
neslyšel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nechci, abys
zůstával pozadu. Tvůj otec v tebe asi moc nevěří, ale já takový nejsem,“
řekl s hlasem plný naděje. Jak mluvil, zavanula mu z dechu vůně
alkoholu. Kurt toužil natáhnout se a ochutnat skotskou z jeho rtů. Byla to
jedna z nejopovážlivějších myšlenek jeho života. „Doufám, že se k nám
přidáš častěji. Rád bych ti lov představil v celé jeho kráse.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Pan Crawford
povážlivě mnoho času trávil právě s Peggy Winchesterovou, která byla okouzlující
a znuděná, protože její muž se pouštěl do savany na vlastní pěst a najatého
Adama vlastně ani nepotřeboval (což bylo bláznovství, ale o tom snad někdy
jindy). Peggy byla štíhlá a zrzavá – Kurt sice nechápal proč, ale věděl, že
štíhlé a zrzavé ženy se líbí všem mužům kromě něj. Při vzpomínce na krátký
rozhovor s panem Crawfordem se Kurt celý vnitřně chvěl<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Našel ho u
dlouhého stolu stíněného pergolou uprostřed tábora. Peggy byla v nedohlednu a s
Adamem seděl jen jeden ze stopařů, černý jako noc. Kurt si nikdy nepamatoval
jejich jména. Pan Crawford zrovna brousil lovecký nůž a věnoval pozornost jen
brousku, ostří a jednoduché konverzaci ve svahilštině. Mezi nimi stála otevřená
láhev whisky, lovec velkoryse nabízel u domorodci, ale byla to spíš infantilní
hra, protože domorodci se alkoholu nikdy ani nedotkli a tenhle se všem
nezdařilým pokusům navíc smál. Kurta zajímalo, jestli bude také přizván.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nech nás,
prosím, o samotě, Ngubu,“ řekl pan Crawford jakmile si Kurtovy přítomnosti
všiml, ale žádost zůstala bez odezvy. „Jdi pryč,“ řekl pak prostě a Mosambičan
se zvedl a odešel si hledat práci opodál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Díky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Myslel jsem
si, že budeš chtít mít soukromí. I když on by nám stejně nerozuměl. Umí jen
tolik, aby se dorozuměl se mnou a ostatními lovci, kteří sem doprovází své
klienty.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jak dlouho
sem jezdíte?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Už dlouho.
Asi sedm let. Přilétáme vždy do Mosambiku a od července do října se pohybujeme
směrem k severozápadu a pak zase zpátky, podle přání klientů. Jsou tady skvělá
loviště. Pahorky i džungle. Mám to tu radši než v Tanzánii. A lidé tu jsou
schopní a obětaví. Ještě se mi nestalo, aby se mi v nějaké vesnici nepodařilo
najmout nosiče.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Takhle, při
Adamově vypravování, to znělo poetičtěji než realita. Alespoň pro Kurta. Dovedl
si představit, že otec by s ním rozhodně nesouhlasil.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A jak dlouho
střílíte?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Dlouho. Už
nějakých, hmm... sedmnáct let. Začal jsem už v Anglii, jenže tam se dá střílet
leda na lišky. To se se lvy, bizony a slony nedá srovnávat. A hon tam dokonce
chtějí postavit mimo zákon.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt v duchu
počítal. Sedmnáct let, to mu připadalo příliš. Jako by mu Adam četl myšlenky,
řekl: „Asi jsi myslel, že jsem mladší,“ a pyšný na svou mladistvou tvář se tomu
usmál. Pak Kurta vyzval, aby hádal. Tahle pobídka ke hře chlapce potěšila víc,
než dal najevo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Myslím, že je
vám tak dvacet sedm nebo dvacet osm, jen jste začal střílet už jako malý.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Třicet tři.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To není
možné!“ Zastyděl se za svou mladost. Teď si vedle pana Crawforda připadal
zelený jako ty kopce dmoucí se na obzoru. Tak zelený, že nevěděl, proč by s ním
pan Crawford měl vůbec trávit čas. Dospělí muži se přece nepotřebují bavit s
malými chlapci. Nic jim to nepřináší.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Já...
omlouvám se. Doufám, že jsem vás neurazil.“ Dovedl si představit, jak by
reagoval jeho otec. Úplně ho slyšel! Nech pana Crawforda na pokoji, nemá na
tebe čas! A proč se ho ptáš na takové věci? Proč je to pro tebe vůbec
podstatné? Pak by nejspíš pojal podezření, jenž by se neodvážil pojmenovat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale vůbec
ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A kolik už
jste zabil lvů?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Třicet tři.“
To číslo odpovídalo jeho věku. Muselo to být několik lvů ročně. Nevídané skóre.
Většina loveckých výprav mířila na kudu, nosorožce nebo antilopy, lev byla
příliš troufalá kořist a často končila nezdarem doprovázeným vážnými poraněními
nebo utrženou ostudou. Adam odložil nůž a prstem si otřel pot, který se mu
hromadil mezi bradou a spodním rtem. Měl tam hluboký dolíček, který Kurt
vysledoval už dávno. Když se vám něco líbí, tak to samozřejmě nenecháte bez
povšimnutí. Snažil se nezírat na něj příliš dlouho, ale ten dolíček byl z
celého jednotvárného prostředí buše to nejzajímavější.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nechtěl jsem
jet,“ přiznal Kurt.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale jel jsi.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Otec se
rozhodl, že mě doma nemůže nechat samotného.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Střeží tě
jako oko v hlavě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Má o mě
strach – a bere mě na safari!“ zvolal Kurt a protočil očima.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nebezpečí je
jen zdánlivé. S námi se ti nemá co stát.“ Pan Crawford tím myslel sebe a lovčí
doprovázející je při lovech, kteří už s ním tvořili sehraný team. „Ale já mu
vlastně rozumím. Nejsi jako ostatní chlapci, Kurte.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Oslovený
zabodl oči do hrubé desky stolu. Dovedl si představit, jaká pojmenování se panu
Crawfordovi honí hlavou: jemný, zženštilý, naivní, nesamostatný. Tak rád by mu
to všechno vyvrátil – jenže nevěděl jak. Možná to otec měl skutečně dobře
promyšlené, a od Kurta bylo neprozíravé mu nevěřit – možná, že ho výprava na
safari skutečně zocelí a na konci těch tří týdnů už o něm pan Crawford nebude
moci smýšlet jako o jemném, zženštilém, naivním a nesamostatném. Jeho hlavní
misí bylo naučit se zacházet s puškou. Stačilo by, aby na svém prvním safari
skolil jen jedno, dvě zvířata, a hned by tím v očích ostatních mužů stoupl na
hodnotě. Byl odhodlaný nepřiznat, že cítí pachuť zvratek na jazyku pokaždé,
když vidí stahovače při hbité práci na ještě teplém zvířecím těle, prostě
nesměl. Stále však nevěděl, jak na lovcova poslední slova reagovat, a Adam se
rozhodl ho z těch rozpaků vysvobodit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Chceš vidět
jizvy, které jsem za ta léta na safari utržil?“ téma hovoru změnilo směr a Kurt
za to byl vděčný. Tohle znělo dokonce lákavěji, než poslouchat obyčejné, ničím
ilustrované vyprávění. Bude před ním pan Crawford odhalovat kusy zraněné a zase
zahojené kůže? A nebude to náhodou dělat se zvláštním potěšením? Vzrušením mu
poskočilo srdce v hrudníku. Nenápadně si kdysi prohlížel muže na plovárně,
ale ti se nikdy nesvlékali jen pro něj. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
První, kterou
mu pan Crawford ukázal, byla na předloktí a Kurtovi nebyla neznámá – viděl už
ji několikrát, když lovec nosil krátké rukávy. Byla na jeho opálené kůži dobře
viditelná, světlejší srpek táhnoucí se podél nalité žíly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bojoval jsem
s hyenou,“ osvětlil mu. „Došly mi náboje a musel jsem ji dodělat nožem. Ty
bestie mají mordu jako čelisťovku. Když sklapne, tak už nepustí.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt byl
ohromen. Představil si pana Crawforda válet se v prachu a písku savany,
hyenu chvíli nahoře, chvíli dole. Ty krvelačné šelmy jsou ve skutečnosti větší,
než se zdají na kreslených obrázcích v přírodopisných knihách, a čelisti
mají skutečně hrozně silné. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Udolal jsem
ji, vrazil jsem jí nůž uchem do lebky, ale pořádně mě zřídila,“ zakončil to a
ještě jednou vystavil jizvu Kurtovu pohledu. Když se chtěl chlapec zeptat,
jestli si na ni může sáhnout – což byla jen záminka pro to dotknout se jeho kůže,
jizva nejizva – vkročil jim do toho Francis Winchester. Kurt si nevšiml, že už
delší dobu krouží kolem jako sup a čekaájen na vhodný okamžik, kdy vstoupit do
rozhovoru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Už jsi mu
ukázal tu největší?“ zachechtal se a bez otálení poplácal pana Crawforda po
zádech. Jejich neomalené bratrství Kurta dopalovalo. „Vsadím se, že ne. Tu
neukazuje jen tak na potkání, není totiž z lovu, ale z obyčejné
chlapské blbosti.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt se jí
okamžitě dožadoval. Určitě bude spjatá s nějakou decentně vtipnou
historkou, jejíž rozuzlení však pana Crawforda nijak nesníží. Jenže Francis se
smál a smál, až to přilákalo i Burta a ten se staral – dle Kurtova názoru až
moc – co je tak dobře pobavilo. Ti dva udělali z Kurtova a Adamova
soukromého momentu zábavní estrádu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bwana klukovi
ukazuje jizvy. Prý je má pojmenované podle lvů,“ popichoval ho dál. „A já mu
říkám, aby ukázal i tu na boku.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Otec už se
smál taky. „Ta jediná je pojmenovaná po ženské.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Byla to
Janine nebo Jasmine?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Všechno nám
to vypravoval na loňské safari, když se poslední večer namazal, Kurte. Jak to
bylo? Zpíval serenády pod balkónem Janine – nebo Jasmine – a pak vylezl nahoru.
Její otec, pán domu, ho odtamtud hnal jako prašivýho psa. Jo, na otce bránícího
počestnost svého dítka si ani bwana nepřijde.“ Zdálo se to Kurtovi, nebo při
tom prohlášení otci zlověstně blýsklo v očích? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bez těch
serenád,“ opravil Adam historku, „pustila mě dovnitř dveřmi. Ale jinak to tak
nějak bylo. Balkónem jsem odtamtud utíkal.“ Naznačil, kde se pod jeho loveckou
kazajkou nachází jizva. Ze strany obtáčela levou ledvinu. „Seskakoval jsem dolů
a zachytil se o nějaký hřeb špatně postavené pergoly.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Příště se
musíte zvát na oficiální návštěvy,“ podotkl Kurt jízlivě a odvrátil tvář. Měl
pocit, jako by mu někdo vrazil mezi žebra dlouhý vykosťovací nůž a snaží se
dostat na srdce. Když si k panu Crawfordovi přisedal, něco takového vůbec
nechtěl poslouchat. Jak se jim do toho nenásilného, pozvolného oťukávání tahle
Jasmine – nebo Janine – vlastně připletla? Pak si vzpomněl – to otec a ten jeho
nohsled Winchester (nebo snad Winchester a jeho nohsled Burt?), byli mu
v patách jako železná koule. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To nebylo tím,“ opravil Kurta. „Tomu děvčeti
víc než na citech záleželo na tom, co řeknou lidé.“ Shovívavě se na všechny
usmíval. Bylo vidět, že o tom mluvit nechce a žádnou radost mu to nepřináší. A
Kurt v duchu zuřil. Bylo to víc informací, než se kdy toužil dozvědět –
bublina kolem jeho cenných představ praskla a vyvrhla ho do reality, v níž
se pan Crawford navštěvoval s mnohými ženami, a navštěvoval se s nimi
uprostřed noci, takže se s nimi i miloval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Mluvil jsem
s Kurtem o lovu,“ podotkl důležitě, protože to skutečně bylo důležitější
než trampoty z milostného života. „Myslím, že má v sobě velký
potenciál. Naučíme ho střílet?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ta vytrvalost,
s jakou o něm Adam mluvil s jeho otcem a ve třetí osobě, Kurta rozčilovala.
Dokonce se při tom ani nedíval na něj, ale na Burta, jako by jeho vlastní názor
nic neznamenal, proto to byl Kurt, kdo odpověděl jako první, aniž by kdokoliv
čekal, že bude znít tak rozhodně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ano, naučte
mě střílet!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nemusel na
první lekci čekat dlouho. Koncem týdne se nad středozemní planinou Mosambiku
zlověstně zatáhlo nebe a Kurtův otec důrazně nedoporučil vydávat se ven na lov.
Drželi se v mantinelech tábora, někteří napjatí, pan Crawford jako jediný
uvolněný, protože po poradě s Kwamem předpokládal, že z těchto mammat bouře
nepropukne. Pro klid ostatních cizinců však nic nenamítal jejich přání držet se
až do protrhání oblačnosti v táboře. Den odpočinku jim nakonec také přijde
k duhu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vydal se za
Kurtem, který zůstával vždy na dohled. Jako by chtěl mít přehled o všem, co
Adam dělá nebo se dělat chystá. Nesl s sebou přes rameno dvě zbraně. Na
výběr měl z opakovací pušky mannlicher a o něco útlejšího spriengfielda. Pan
Crawford mu doporučil tu druhou. Řekl, že výrazný rozdíl mezi nimi není,
springfield je zbraň lehčí. Kurt otálel už jen s tím, aby pušku vůbec vzal
do ruky. Jako by se bál, že okamžitě a sama od sebe vystřelí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zbraně se mi
líbí, ale vlastně nevím, jestli dovedu střílet do zvířat. A jestli to
s nimi budu umět.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Pan Crawford
se shovívavě usmál. „Proto tady máš zatím jen pytel s terčem. Pojď,“ vyzval ho.
Pušku mu podal do ruky – ze začátku byla těžká a Kurt si na její váhu nemohl
zvyknout – a vykročil k okraji tábora do míst, kde zela samota. Zároveň
poslouchal, jak mu pan Crawford říká, že nemusí nutně lovit, ale pro vlastní
bezpečí se na safari střílet musí naučit každý. Ne že by ho musel přesvědčovat.
Kurtovi stačil příslib společně stráveného dopoledne a vidina několika letmých
dotyků, které si při zaučování nepochybně vymění. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Bez problémů
si osvojil základní postoj a úchop pažby. Naučil se, jak s puškou
zacházet, jak ji dobíjet, natáhnout kohoutek, vyčistit zaměřovací průhled, jak
si ji zapřít o rameno. Adam tvrdil, že na střílení není nic těžkého a jakmile
s tím Kurt jednou začne, úplně přirozeně mu to přejde do krve, je přece
Burtův syn a Burt je znamenitý střelec, jeden z nejlepších, jakého za ta
léta na safari potkal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt si
černobílý terč nejprve nedůvěřivě prohlédl. Pušku stále potěžkával v ruce.
Nechtěl to zbytečně protahovat – postavil se, upozornil pana Crawforda, že se
schyluje k prvnímu výstřelu, a pak nebojácně stiskl spoušť. Nic se
nestalo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Víc,“ poradil
mu Adam a Kurt neviděl, jak se za jeho zády pobaveně usmívá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vždycky to
jde tak ztuha?“ Zevrubně si spoušť prohlédl. Malý půlměsíc ohmataného kovu,
který jeho ukazováku kladl tuhý odpor. A přitom na to ani nevypadal. Znovu
zaujal postoj, který mu bwana s takovou grácií předvedl, a zopakoval akci.
Vzduchem zarachotila rána jako hrom a zpětný ráz poslal Kurta dva kroky nazpět,
div mu pažba z třešňového dřeva nevyrazila zuby. Kurt překvapeně vyjekl. Puška
skutečně vystřelila a jemu z toho rámusu odporně pískalo v uších.
Nejraději by ji upustil. Dráhu kulky zatím nesledoval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kope,“ zasmál
se pan Crawford jeho nepřipravenosti. „Špatně stojíš. Počkej, ukážu ti to.“ A s
tím se postavil přímo za něj a zpevnil mu úchop vlastníma rukama. Špičkou boty
mu rozkopl nohy od sebe a vysvětlil mu, jak si nakročit ve směru střelby. Pak
ho chytl za pas; jeho tělo plnilo funkci hradby, která nic nepropustí. Kurt z
toho začal celý hořet, hlavně ve slabinách.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zamiř a
stiskni spoušť,“ promluvil mu pan Crawford přímo do ucha, když se dlouho nic
nedělo. Jeho dech byl horký jako vzduch savany. Kurt udělal, jak se mu řeklo.
Znovu to zahřmělo, trefil pouhý roh terče a puška ho přimáčkla Adamovi do
náruče. Pak, aniž by si to uvědomil, se přistihl, jak necudně tiskne hýždě panu
Crawfordovi do klína. Chtěl uskočit, jak byl sám ze sebe překvapený a zhnusený,
byli tu přeci od toho, aby se naučil používat zbraň, ale lovec najatý jeho
otcem ho pořád ještě držel a dokonce mu vycházel vstříc. Rozvážně se zavlnil a
přitiskl se ke Kurtovi tak naléhavě, až chlapec přes látku kalhot ucítil křivku
jeho údu. Chvíli tak spočinuli, sledujíce téměř neposkvrněný terč, jen pan
Crawford se sotva znatelně hýbal a pohupoval, jako mořský příboj. A Kurt měl
opravdu pocit, jako by ho to mužské tělo celého zaplavovalo, a tiše zasténal.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jak mu to
jde?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam uskočil,
jako by se na tom nejcitlivějším místě svého těla zrovna spálil. Burt Hummel
došel až k nim a prohlédl si nejprve Adama a až pak černobílý terč.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zatím má
problémy se stabilitou.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Stabilita je
základ. Hádám, že z něj bude mizerný střelec,“ podíval se na svého syna se sytě
růžovými tvářemi. Vinen, mohli by mu napsat na čelo, zrovna tak se cítil.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Naučí se to,“
stál si na svém pan Crawford.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nechci, aby
kluk mrhal vaším časem. Budu ho raději učit sám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jako by se v Mosambiku
náhle ochladilo o dvacet stupňů, na novoskotské podzimní teploty. Kurt poprvé
viděl Adama ztratit sebejistotu, kterou na něm tolik obdivoval. Otec se lovci
díval do očí jako velká kočka, ten pověstný místní lev, o němž už několikrát
byla řeč. Tak takhle vypadali dva samci těsně před lítým soubojem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale ne.
Nabídl jsem se, takže na tom trvám.“ Bwana byl první, kdo uhnul pohledem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Fajn,“ řekl
Burt a zaskřípěl při tom zuby. Kurt by si doteď nepomyslel, že se otec panu
Crawfordovi může jakkoliv postavit. Vždyť ho považoval téměř za svou modlu.
Nebylo mu jasné, co všechno otec viděl, nicméně když se opřel o jeden z
prázdných sudů na vodu a pronikavě je pozoroval, Adam si po zbytek výcviku od
Kurtova těla udržoval zřetelný odstup. Burtovi nemohlo ujít nic – jediná rada,
zkoordinované pohyby, ani Kurtovy vytrvalé neúspěchy. Pan Crawford projevoval
nesmírnou trpělivost, i když teď, pod dohledem, už do učení nebyl tak zapálený.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Střílíš jako Amor,“
řekl Adam nakonec, „tomu to také lítá úplně nazdařbůh.“ Tolik se mu to
přirovnání zalíbilo, že ho pak používal i nadále, kdykoliv si chtěl Kurta
dobírat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale myslím,
že to by pro dnešek stačilo.“ Pohlédl na Burta Hummela a počkal si na jeho
souhlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale já se
chci ještě učit.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Budeš se
učit, ale teorii. Ta je také důležitá.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Společně pak
spočítali zbylé náboje v krabičce. Vystřelil celkem dvanáctkrát, ale
trefil jen čtyřikrát, a to nikterak slavně. Otec to neokomentoval, ale tvářil
se nespokojeně a ani se to nepokoušel skrývat. Kurt nad tím nevěsil hlavu – byl
natolik rozrušený z Adamova chování, že ani nemohl předvést svůj nejlepší
výkon. Z toho, jak mu lovec dal pocítit své mužství, se mu ještě teď
třásly ruce jako starému člověku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Pan Crawford vzal
Kurta do svého stanu – nejdřív se ale musel dovolit, samozřejmě. Chlapec tam
ještě nikdy nebyl. Vypadal vlastně jako každý jiný stan, jen na jednoduchém
rozkládacím stole stálo víc láhví whisky a nějaké odborné knihy. Oni
s otcem si žádné nepřivezli. Na němém sluhovi viselo několik kusů
náhradního oblečení – pevná zelená kazajka, vysoké ponožky a ušpiněný nátělník.
Pan Crawford chtěl, aby si všímal spíš knih. Vtiskl mu do ruky jednu útlou,
která byla psaná v jazyce, jemuž Kurt nerozuměl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale to je
španělsky.“ Otevřel ji před sebou na stole. Adam nalistoval stránku o kudu, kde
se nacházely všechny základní informace, jako místa výskytu, průměrné proporce
zvířete a také jeho nákres. Ve zjednodušeném těle prosvítala kostra a některé
z vitálních orgánů. Srdce a plíce byly natištěny barevně. Kurt se naklonil
vedle něj, aby dobře viděl – nebo spíš aby mu byl blíže, protože se drobnými
úkroky pohyboval, dokud se nedotýkal bokem jeho boku. Lovec však zůstal pasivní,
neotřel se o Kurta ani se od něj neodtáhl, věnoval pozornost jen opotřebované
knize.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tohle je
střela na komoru.“ Zabodl prst do srdce. „A tohle je střela na měkko,“
obkroužil nehybnému zvířeti na papíře břicho, „tím ho vážně zraníš, ale zvíře bude
umírat velice pomalu. Takhle je nikdy nestřílíme.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt byl
zmatený. „Budeme pokračovat v tom... v tom, co jsme dělali tam
venku?“ Sugestivně se o Adama otřel a prohnul se v zádech. Přál si, aby
starší muž zabloudil rukou dozadu, pohladil ho po kostrči a možná i po hýždích.
Ještě nikdy muže nesváděl, ale nejasně tušil, že zrovna jeho zadek se bude
líbit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A co jsme
dělali tam venku?“ Adam ustoupil, i když byli ve stanu sami. Tónem hlasu dával
najevo, že o tom – o tom, co dělali nebo nedělali tam venku – nehodlá
sáhodlouze diskutovat. „Půjč si tu knížku a prostuduj to.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vzal jste mě
sem, abyste mi půjčil knížku?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Co jiného?“
zasmál se Adam. Byl to krutý smích a Kurt začínal pochybovat o vlastní
příčetnosti. Možná si to jen vysnil. Při úpalech ze slunce byly přeludy přeci běžné,
ne? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
U nohou mu
stálo vědro teplé vody, v němž houževnatě přepíral své i otcovo oblečení.
Neměli ho tam mnoho a nosili jen několik kusů stále dokola, někdy i týden v
kuse. Burtovi na tom nezáleželo, ale Kurt byl z tak nehygienických návyků
podrážděný. Kusem tvrdého, smrdutého mýdla drhnul záhyby látek v podpaží a v
místech, kde zůstaly rozličné skvrny. Nejčastěji od krve – ať už tekla ze
zvířat nebo rozškrábaných komářích štípanců – a ta se příliš vyprat nedala.
Pracoval však, aby vyhnal z hlavy opakující se vzpomínku na střílení s Adamem,
jenž byl tak, tak blízko. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Otec seděl
naproti němu a tlustou jehlou si zašíval prodřené ponožky, ale víc než činnosti
si všímal Kurta, a tak si několikrát popíchal prsty. Byl nesoustředěný, Kurt
věděl, že to znamená jediné – chce něco říct a v duchu si připravuje úvod.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Všiml jsem
si, jak se na Crawforda díváš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nedívám se na
něj nijak,“ odsekl Kurt. Tam u terče se na něj skutečně nedíval – pouze ho
dráždil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nelži mi.
Kurte, poslyš,“ změknul otcův tón, „vím, že jsme se o tomhle nikdy moc
nebavili, ale teď je to důležité.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nebavili. Burt
byl jako každý jiný americký otec dospívajícího chlapce – nechtěl vědět, co ho
trápí, protože trápení a tajemství byly výsadou dívek, a nechtěl vědět, po kom
se kouká, protože měl už dávno podezření, že to bude jiný chlapec nebo muž. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vím, že se ti
líbí,“ začal opatrně, „to je zjevné od prvního okamžiku. Celou cestu sem ses
choval jako morous. Ale od příjezdu do tábora je změna patrná. Já... neříkám,
že nejsem rád, je pěkné vidět tě v dobré náladě, ale měl by sis dát
pozor.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A na co
přesně? Teda kromě těch hyen, před kterými nás pan Crawford varoval.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nad hyenami
Burt mávnul rukou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Přeci jen...
jsme tu všichni.... osamělí muži.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurta to
tvrzení popudilo i zaujalo zároveň, to ale nedal otci najevo. Tušil, že jeho
slova naznačují jakousi skulinu, kterou by snad mohl proklouznout, i když byl
bwanův život jinak plný žen. „Tvrdíš snad, že je pan Crawford homosexuální?
Půjdeš a řekneš mu to tváří v tvář?“ Tak, konečně to pojmenoval. Nemohli kolem
toho pořád chodit jako kolem horké kaše. Všiml si, jak otec krátce vytřeštil
oči. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Netvrdím nic.
Ale vím, jak se chovají muži trávící měsíce a měsíce v téhle zemi. Ty nevíš,
čeho jsme schopní. Je běžné, že lovci tu spí s vdanými ženami, vlastně je to
téměř tradice. Muž, který sem jede s manželkou, nemůže v žádném případě
očekávat, že mu zůstane věrná.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Teď mluvíš o
panu Crawfordovi a paní Winchesterové?“ nazval je Kurt oba uctivě příjmeními. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne-nemluvím...
hergot, Kurte, poslouchej mě a neodmlouvej pořád. Poznám, že se ti Adam líbí.
Nedávej mu to najevo, prosím. Nechci, aby to skončilo špatně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Myslím, že to
je absurdní,“ reagoval na to Kurt, ale sám v svou odpověď nevěřil. Ještě teď
cítil jeho tělo na svém, a přelud z dehydratace to nebyl. „Vymýšlíš si
neskutečné nesmysly.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Já pro tebe
přece chci to nejlepší,“ zjihl Burtovi hlas. „Vím, že jsi ve věku, kdy tohle
nechápeš, ale táta pro své dítě vždy,“ na tohle slovo použil zvláštní důraz,
„chce to nejlepší.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt,
odhodlaný neucuknout a nepřiznat byť jen zlomek přitažlivosti, odsunul vědro
chodidlem a rozvěsil otcovo oblečení na provizorní prádelní šňůru. Vytvořila
mezi nimi zátaras.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tak, máš to
hotové,“ zakončil práci i konverzaci o Adamovi. „Doufám, že jsi spokojený. A
teď bysme měli jít spát. A už nic neříkej, prosím.“ Doma v Americe by to
určitě bylo považováno za drzost, ale tady v Mosambiku přijímal Burt Kurtův
tón benevolentněji, jako by mu tím dával najevo, že ho v diskuzi konečně
považuje za rovnocenného partnera. O tom, jestli je dnes viděl nebo neviděl tělo
na tělo, nepadlo ani slovo. I pro otce to musela být ožehavá situace a
staromódní vychování mu diktovalo chodit kolem ní po špičkách. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Někde v noční
stepi zařval lev a Kurta to vyhnalo z postele. Jeho otec spal tvrdě, každodenně
unavený africkým horkem, ačkoliv si na Mosambik zvykal rychleji a lépe než
Kurt. Oblékl se a vzal si na hlavu i klobouk, širák mu poskytl úkryt a
beztváří.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Táborem se
proháněl chladivý půlnoční vzduch. Kurt bezpečně našel cestu do stanu pana
Crawforda, vždyť v myšlenkách tam šel nejméně stokrát. Adam, říkal mu v duchu.
Krásný, mladý Adam, který ho ochrání před běsy černé noci. Ani nezaškrabal na
plátno, prostě ho odklopil a vstoupil dovnitř. Na prkenné podlaze ležel dlouhý
běhoun pletený místními domorodci, a ten Kurta dovedl až k jednoduchému lůžku.
Na Adamu Crawfordovi bylo sympatické i to, že si nepotrpěl na přepych jako jiní
nájemní lovci jeho věhlasu. Kurt chvíli stál ve tmě a váhal; smí si to dovolit,
nesmí? Pak tiše nadzvedl moskytiéru a pohladil Adama po vlasech; byly zcuchané
a trochu zplstnatělé potem. Moci je tak hladit už napořád! Dovedl si
představit, že by Adam Crawford byl jeho přítelem v Americe.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tělesný
kontakt nezůstal bez odezvy. Muž na lůžku se pohnul a chytil ruku, která ho
probudila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Co tady
děláš?“ Poznal ho i ve tmě. Oči lovce si rychle přivykaly.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bál jsem se,“
řekl Kurt popravdě a v ten příhodný okamžik znovu zařval vzdálený lev, jako by
byl jeho komplicem. „Slyšíte? Nemohl jsem to vydržet.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam ho pustil
a posadil se. Lev ho nechával klidným, Kurtův příchod ale ne. Znepokojovaly ho
jen věci, které neznal. „A proto jsi přišel zrovna za mnou?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A za kým
jiným?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Mohl jsi
zůstat s tatínkem.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Adame...“
řekl Kurt a znovu mu vpletl prsty do vlasů. Jestliže venku řval lev, tak Kurt
vrněl jako lvíče. Pěkné zkrotlé lvíče, připravené poslouchat principála a
předvádět kousky.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jestli se
probudí, bude tě hledat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Dal jsem pod
přikrývku polštář, aby to vypadalo–“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne,
nesmlouvej. Odejdi.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale já
nechci.“ Bokem si mu sedl na postel a veškerý Adamův odpor přišel vniveč.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Proboha tě
prosím, odejdi. Odejdi, Kurte, nebo se neovládnu a pak toho ještě budeš
litovat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tak takhle to
tedy bylo. Kurt si vyzul rozšněrované boty, pak se ohlédl ke vchodu do stanu,
ale nikdo tam nestál, měli soukromí, a tak si zdráhavě, ale odhodlaně svlékl
nejdřív košili, potom krátké kalhoty a nakonec i prádlo. Připadal si ohromně
odvážný. Nevěděl úplně přesně, co se po něm může vyžadovat; určitě to nebylo
nic slušného nebo způsobného, ale právě tohle vědomí Kurta silně vzrušovalo.
Bylo to něco, co muži i ženy, a muži s muži dělají, ale nahlas ve společnosti
se o tom mluvit nesmí, takže neměl nic než velmi nejasnou představu. Ovšem
podle toho, jak byl pozorován, Adam Crawford už dávno věděl a teď to měl
Kurtovi každou chvílí ukázat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ústa měl suchá
jako poušť, ale to Kurtovi nevadilo, rozhodl se, že jim dopomůže najít vláhu.
Jemně se panu Crawfordovi zahryzl do drobných rtů a posadil se mu na klín.
Líbal a sál mu ústa, učil se rychle, jak prokázal už u střílení. A rychle se
také vzrušil, když se mu úd třel o Adamův podbřišek. Lovec se nejprve upejpal:
dělal, že o polibky nemá zájem a snažil se jim vyhýbat, ale Kurt věděl, že nějak
ho zlákat musí. To by bylo, aby si Adam Crawford, který měl hon za kořistí v
krvi, nechal jednu pláchnout!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Když konečně
začal spolupracovat, bylo to jiné, než Kurt čekal. Jeho ruce se pohybovaly jako
dva nenasycení tvorové: tiskly, mačkaly, škrábaly, popleskávaly všude tam, kde
byl Kurt obalený měkoučkými, nedávno utvořenými chlapeckými svaly a tenoučkou
vrstvou podkožního tuku. Jeho dotyky se v ničem nepodobaly dotykům otce
nebo maminky. Byly hrubé, poživačné a materialistické, a Kurtovi se tím pádem
moc líbily. Když Adam popadl do ruky jeho ztopořené pohlaví, polil Kurta krvavě
rudý ruměnec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ještě jsem se
nikým nemiloval. Nauč mě to,“ zašeptal mu Kurt do mokrých, horkých úst, od
nichž se nemohl odtrhnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tam ve tmě vzal
Adam tubu s hustým krémem na ruce a vymáčkl ho Kurtovi někam úplně jinam než na
dlaň. Tuhle část noci si Kurt nejlépe vybavoval u snídaně, usedaje na prkennou
lavici v jídelním stanu. Když se ho Adam ještě v noci zeptal, jestli je v
pořádku, odpověděl upřímně, že neví. Bolelo ho celé tělo – za normálních
okolností by si posteskl otci, ale teď to nejvíc bolelo v tom ukrytém,
delikátním místě, o němž ani před rodiči nemluvíte. Otec by zřejmě zprvu
nerozuměl, k čemu došlo. A Kurt by nedokázal slovy vysvětlit, jak si ho
Adam otočil zády, ohnul ho v pase do pravého úhlu, pronikl mu do řitního otvoru
a pak do něj přirážel snad celou věčnost. V cílové rovince se na Kurta sesunul
jako uštvaný kůň. Ráno na latríně Kurt opatrně kontroloval, jestli to, co z něj
v noci ve tmě vyteklo, nebyla krev.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bojíte se
lva, Adame?“ Po dlouhé době někdo promluvil a Kurt to uvítal, konečně se
přestal soustředit na nové pocity, které mu vháněly ruměnec do tváří. Teplá ovesná
kaše ke snídani před ním pomalu stydla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Samozřejmě.
Byl bych pošetilý, kdybych se nebál. Lovec, který z takového zvířete nemá
strach, nemůže být v jeho blízkosti nikdy dostatečně ostražitý a nechybovat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt ho s
pýchou pozoroval. Tohle byl ten muž, kterého v noci ukojil. A zatímco Peggy
Winchesterová bude večer co večer usínat vedle svého okoukaného, despotického
manžela, Kurt bude zahřívat postel úžasnému a obdivovanému panu Crawfordovi.
Naučí se všechno, čím by ho mohl potěšit – ačkoliv fyzickým pocitem, které při
prvním milování zažíval, bylo spíše nepohodlí, nemohl si v duchu vynachválit to
zadostiučinění, jež v něm vyvolalo to, jak bouřlivě Adam za jeho asistence
vyvrcholil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V táboře
celkově však nepanovala dobrá nálada. Dva najatí domorodci se se svítáním
vydali stopovat, ale země byla vyprahlá a tvrdá, a tak stopu lva ztratili už po
několika hodinách. Vrátili se s nepořízenou a sdělili, že lev se pravděpodobně
přesunul do jiného teritoria. Nakonec asi přeci jen nebyl tak statečný, jak se
dalo usuzovat z jeho nočního terorizování lidského tábořiště, a se
svítáním odtáhl někam do bezpečí, vědom si kulovnic, které by se mu mohly
přilepit na záda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt byl mrzutý.
Prohlížel si své lovecké povolení, v duchu si odškrtl jednoho buvola a jednoho
kudu, ale neuspokojivě malého. Chtěl pokořit toho lva, když na něj povolení
dostal, a začínal se bát, že se mu to nemusí podařit. Po společné snídani zastavil
Kurta a neurvale ho za paži odtáhl do stínu jejich stanu. Začal se vyptávat na
všechno: kam odešel v noci, proč se u snídaně choval tak divně a jestli to má
co dočinění s Adamem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Procházel
jsem se po táboře,“ zalhal Kurt sebejistě. Zařekl se, že jestli k tomuto rozhovoru
dojde, neuhne otci pohledem. „Probudil mě ten lev. Nemohl jsem spát, a tak jsem
se procházel.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Co se mi tu
snažíš namluvit? Nevylezl bys z postele, kdyby ses bál lva!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt Hummel
byl přesvědčený o tom, že by ho Kurt přišel probudit a společně by zažehli
další petrolejovou svítilnu. Odnepaměti měl problém s tmou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Procházel
jsem se. Chvíli jsem seděl u ohně a pak jsem se vrátil. Zřejmě jsi v noci
ztratil pojem o čase.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Fajn,“
procedil Burt skrze zuby. „Ale jestli se stane ještě něco podezřelého... Budu
vědět, kde tě hledat, jasné?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt na
výhrůžku neodpověděl, jen otci nenadšeně nahlásil, že dnes se s nimi nikam
nevydá a zůstane v táboře. Bál se, že otec znovu pojme podezření, ale
nestalo se tak. Zřejmě byl příliš vzrušený ze opětovného stopování, a tak se
staral jen o to, aby s sebou měl dostatek nábojů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt se pozval
k Peggy Winchesterové. Nechtěl se s ní přátelit, ale zároveň mu
dělalo jaksi dobře, že se před ní může promenádovat a myslet na všechny ty
neřestné věci, které v noci prováděl s Adamem a ona ne. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Proč jsi
nešel s nimi?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Budu dnes
odpočívat,“ odpověděl jako by nic. „Přišel jsem se zeptat, jestli bych si mohl
půjčit nějakou z vašich knih.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale
samozřejmě. Jen si posluž,“ rozmáchle ukázala na malou knihovnu, kterou
převáželi s sebou v automobilu, kdykoliv se jejich tábor stěhoval.
Francis Winchester si přál, aby jeho žena měla na safari co možná největší
pohodlí. A že na něj ze svého orleanského domova byla zvyklá! <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Byli tam časem
prověření ruští klasici, několik knih od Maupassanta a pak spousta romantických
příběhů pro ženy v papírové vazbě. Upozornila Kurta, aby nebral knihu
s názvem Nezvaní hosté, tu hodlá ještě dnes večer začít číst, pokud ji
dřív neskolí únava. Víc než evropští autoři ho však zajímaly harlekýnky – byly
to příběhy o dámách v nesnázích a silných mužích, hrdinech, kteří často
museli riskovat, aby si zasloužili ženinu přízeň. Červenal se, když bral ty
knížky do ruky, ale nedokázal předstírat, že ho taková literatura nezajímá
mnohem víc, než spletitý a náročný jazyk obsáhlých ruských románů. Vybral si
brožuru, která se jmenovala Loď v bouři a na její obálce byl nakreslený
námořník. Kniha samotná byla nakonec o pirátech – ilustrátor se zmýlil – což
Kurta ovšem nijak nezklamalo. Hlavní postavou byl dokonce pirát, kterého
anotace knihy slibovala polepšit. A pak samozřejmě hrdinka, dívka s popelavě
hnědými vlasy, jež se vzepře přání otce a uteče z rodinného sídla, aby se
vyhnula svatbě se ženichem, po němž netouží. Představil si v těch rolích
sebe a Adama – ne, romance psaná přímo o nich by byla ještě o něco lepší. Pojmenoval
by ji <i>Milenci pod africkým nebem</i> nebo možná <i>Chlapec a bwana</i>. Exotické prostředí
Afriky, divoká zvířata, rachot střelných zbraní, první zamilování a také první
milování. Hlavní antagonista - nepřející otec. Ale láska by nakonec vyhrála,
to bylo jisté.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-VcWvu2E9tqA/UpHyJlzUXXI/AAAAAAAAAgM/ckmBGiJcyho/s1600/safari_impaly.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="132" src="http://3.bp.blogspot.com/-VcWvu2E9tqA/UpHyJlzUXXI/AAAAAAAAAgM/ckmBGiJcyho/s200/safari_impaly.jpg" width="200" /></a> <a href="http://3.bp.blogspot.com/-CiVJn17UWYY/UpHyOKw7gzI/AAAAAAAAAgU/fu4XdY_JmLc/s1600/safari_kudu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="http://3.bp.blogspot.com/-CiVJn17UWYY/UpHyOKw7gzI/AAAAAAAAAgU/fu4XdY_JmLc/s200/safari_kudu.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<o:p> </o:p><span style="text-indent: 27pt;">Slíbil by mu
všechno na světě. Vážně, všechno na světě. Byl by se dal v San Diegu na dráhu
komorníka nebo kuchaře, aby mohl s Adamem bez podezření obývat jeho vilku.
Sdílel by s ním jednu domácnost pod zástěrkou zaměstnání, a jako kuchař by mu
do jídla podával muškátový oříšek nebo vanilkové boby jako afrodiziakum. Po
večeřích by tak hodiny a hodiny promilovali, Kurt by ochotně předváděl vše, co
ho Adam za ty krátké dva týdny v Mosambiku naučil.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Budu tě moct
v San Diegu navštívit?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kdy?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nevím. Někdy.
Nebude to jednoduché, ale snad se mi podaří otce přesvědčit, aby mě pustil. A
až dodělám školu, možná bych mohl... mohl bych...“ nedopověděl, protože čekal,
jak plynule ho Adam doplní – mohl by si k němu nastěhovat své věci a žít
tam, propouštět Adama do Afriky s horečnatými polibky a těšit se na
společné milování po jeho návratu. Strávili spolu už několik důvěrných nocí,
ale na tohle zatím nikdy nepřišla řeč. Lovec však Kurta nedoplnil. Místo toho si
ze zadního sedadle podal pušku a zamířil na gazelu okusující listy rašící z
trnitého keře. Měla zbarvení bílé kávy. Tentokrát se vydali do buše sami,
doprovázeni jen Adamovým oblíbeným lovčím Kwamem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt ho
zadržel. „Mohl bys dnes nestřílet? Chci se na ně jenom dívat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Odložil pušku
dle Kurtova přání. Uvelebil se na sedadle o něco pohodlněji a koleno si zapřel
o kůží potažený volant. Kurt ho začal jemně drbat v hustých světlých chlupech
na lýtku a postupoval stále výš, až nakonec nevydržel jen u drbání. Položil
dlaň Adamovi do rozkroku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Dnes v noci
bysme se zase mohli milovat,“ navrhl plaše a už si představoval, jaké to bude
tentokrát. Věděl, že Adam neodmítne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Bwana zkontroloval
Kwama – stahovač byl v buši před nimi a sledoval nějakou stopu u země –
než si Kurta přitáhl k sobě, objal ho a políbil. Takovým projevem něhy byl
chlapec zahrnut poprvé a hodlal Adamova rozpoložení náležitě využít. Líbali a
mazlili se tak dlouho, dokud jim to Kwamova nepozornost dovolila. Kurt už
chápal, co mají dospělí na partnerských vztazích. Vždyť v Adamovi našel
něco, po čem vždycky toužil – vysněné přání, které se neomezovalo jen na
Ameriku nebo Afriku, ale pronásledovalo Kurta napříč kontinenty. Dovedl si
představit, že Adam bude jeho partnerem i po návratu domů – ne, vlastně nesnesl
ani pomyšlení, že by tomu mělo být jinak. Opřel se o jeho trup a nechal se
držet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nevím, co
otec udělá, až na nás přijde.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Toho se
nemusíš bát. Vezmu odpovědnost na sebe.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nepřipadá mi,
že bychom dělali něco špatného,“ uvažoval Kurt o své orientaci nahlas, „nikomu
tím přeci neubližujeme. Chtěl bych, abych o tom mohl před lidmi normálně mluvit
a nemusel se stydět.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Představy
jsou to hezké, ale nemyslím si, že by lidé chtěli o něčem takovém slyšet,“
přemýšlel Adam nahlas a uklidňoval tím Kurta. „Zatím se můžeš svěřovat mně.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bojím se, že
o tebe jednou přijdu. Jsou mezi námi takové rozdíly...“ Přejížděl Adamovi po
ostře vykrojených rtech a představoval si, jak ho laskají pod pupíkem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tímhle si
zatím netrap hlavičku.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale budeme
v Americe i nadále v kontaktu, že? Pořád přemýšlím, jak nakonec otce
přesvědčím, ab–“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Místo, aby
odpověděl, se od něj Adam odtáhl. Kurta užuž napadlo, že vše tak křehké se hroutí,
ale povšiml si, že to se k nim prostě jen vrací Kwam a Adam chce být za každé situace opatrný. Nedalo se určit,
jestli lovčí něco zahlédl, jeho tmavá tvář byla prosta jakýchkoliv emocí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kudu
tamtudy,“ ukázal Kwam palcem za sebe a prsty nakreslil ve vzduchu velké otisky
kopyt. Adama to viditelně potěšilo – kdyby měl na výběr Kurt, klidně by se lovu
zdržel, stačilo mu jen sedět se svým přítelem ve stínu košatého baobabu a
vískat ho v jemných vlasech a pichlavém knírku, který si ráno byl líný
oholit. Jenže tohle bylo Adamovo rozhodnutí, to on byl bwana a Kurtovo slovo na
safari nic neznamenalo – a on nastartoval automobil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Suché řečiště
silnice je dovedlo až k lizu, o němž se v táboře tak často vzrušeně rokovalo.
Některé výpravy Kurt vynechával a u lizu ještě nebyl. Adam tvrdil, že si
vybrali špatnou dobu – zvířata se začala scházet až po západu slunce, kdy na
krajině ležel už jen pološerý, oranžový poprašek světla. Teď stále ještě mohli
vidět zářící polokouli slunce, i když zvolna klesající.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Snad tu bude
aspoň pár gazel.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jenže to už na
ně Kwam mával rozjařenými posunky a zůstával v naprosté tichosti. Na nohou
měl jen jednoduché sandály z plátku tuhé kůže a našlapoval na špičky. Jeho
pružné končetiny nevydávaly žádný zvuk. Adam přinutil Kurta skrčit se a plížit
se po čtyřech. Nechali ho na samotném ocasu tohoto tříhlavého lidského spřežení.
Nechtěl být přítěží, a tak opakoval veškeré pohyby po Adamovi. Pásl se pohledem
na jeho k prasknutí napjatých lýtkách a stehnech. Pušku už držel
v obou rukou, připraven za každých okolností. Obešli liz z východu,
aby jim větřík foukal do tváří a odnášel jejich pach opačným směrem, proplížili
se takhle až ke stěně trávy tak vysoké, že jim sahala téměř do úrovně úst, a
pohlédli ke svému cíli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Žádné vyhublé,
neduživé gazely, ne. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
U lizu stáli
tři kudu, nevědomky seřazení podle velikosti od nejmenšího k největšímu.
Poslední z nich byl obrovský samec s výrazným světlým žíháním a lesklými
černými rohy, které vypadaly jako obrovská a elegantní vývrtka na víno. Stáli
od nich asi na padesát metrů.. Zvířata stříhala slechy, ale nebezpečí netušila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Otec vyjednal
Kurtovi stejné lovecké povolení jako sobě. Dva lvi, čtyři kudu, tři buvoli a
dva nosorožci. Psalo se v něm i o levhartech, o impalách a gazelách. Adam měl v
tom svém i slona a čtyři lvi na celé období. Na rozdíl od Adama a otce, Kurt
neodškrtnul ještě ani jednu kořist. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Posunkem ho
Adam přivolal k sobě a dal mu do ruky springfielda. „Jak jsme se to
učili,“ kývl na něj. „Ukaž mi, že umíš být pašák. Nesmíš váhat,“ šeptal mu
instrukce tak tiše, že Kurt jeho slova spíš odezíral. Přidržoval ho rukama v
pase. Kwam se víc než o ně zajímal o stádo zvířat, jejich dotyky mu unikaly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Buď rychlý,
rozhodný, a než vystřelíš, tak tichý. A miř na komoru? Máš?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt rychle
kývl. Přes trávu se špatně mířilo, ale soustředil se na to natolik, že správné
místo pro vstřel našel na těle zvířete po pouhých několika sekundách. Jen se
držet té ilustrace v knížce... Samec si dál spokojeně lízal slanou zem. Od
smrti ho dělil jen nepatrný pohyb spouště. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Já nemůžu!“
Kurt odklonil hlaveň k nebi a jeho hlasité zvolání vyplašilo všechny tři
kopytníky. Dali se na zběsilý úprk, liz nechali za zády. Planinu prořízlo
zarachocení ve chvíli, kdy se jim nejrychlejší býk ztrácel z dohledu. Adam,
připravený dokonat cokoliv, co Kurt začal a nedokončil, skolil jednoho z kudu,
toho největšího a nejsvalnatějšího jedince, rychle reagující střelou do zadního
běhu. Kopytník se převalil přes vlastní krk a když se nečekaně pružně zvedal
zpět na všechny čtyři, dorazil ho trefou na komoru. Nestřílel z nejlepšího úhlu
a doufal, že zvíře zemře ještě než k němu dojdou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt to
sledoval s otevřenými ústy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je mrtvý?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pojď se
podívat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Zbytek stáda
už byl pryč. Střelený kudu měl impozantně velké rohy. Kurt je obdivoval už z
dálky, ale když přišel blíž, musel si na ně sáhnout. Byly teplé od slunce a tak
tlusté, že kolem nich nesevřel dlaň, aby se palcem dotkl ukazováku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Panebože,“
vydechl. Viděl už mrtvá zvířata, ale nikdy se nedostal tak bezprostředně blízko
jejich smrti. Vždyť tohle měla být jeho rána a svým způsobem také byla. Adam
toho kudu zastřelil pro něj.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Býk měl
končetiny složené pod sebou a čumák zapřený o zem, jako by právě jen odpočíval
v písčitém podkladu. Když padl, už se nedokázal znovu zvednout. Kurt odehnal
mouchy, které se mu usazovaly kolem očí, a pohladil ho po sametové lysině mezi
přivřenými víčky. Stále pociťoval slabý strach, že se zdánlivě neživé zvíře
ještě z posledních sil vzepne a rozběhne se proti nim. Zřejmě by to stálo život
minimálně jednoho z nich, ale možná i všechny tři.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kwam oddělí
hlavu,“ popisoval Adam, co se bude dít dál. „A vezmeme i maso, nenecháme ho tu
hyenám. Určitě bude výborné.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nechali Kwama pracovat
s jeho sadou amerických nožů, které mu jako dar přivezl právě bwana Adam.
Kurtovi ten pohled nedělal dobře – z hlavy krásného zvířete byla za chvíli
plandavá kožená maska, a když se Kwam dostal k páteři, aby ji u lebky
oddělil, popoháněl chlapec Adama k automobilu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Domluvíme se
na jedné věci,“ řekl Adam, když se pro kořist k lizu nevraceli po svých.
Už byl stejně prázdný, nebylo co vyplašit, a tak si motor klidně mohli řvát do
širé dálky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Takže se domluvíme
na jedné věci,“ zopakoval, jako by se chtěl ujistit, že Kurt rozumí. „Tohle
bude tvůj úlovek. Zastřelil jsem ho sice já, ale patří tobě. Kwam nic neřekne,
za něj ručím, a žádné jiné svědky nemáme.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale to je...“
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Co?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nečestné.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Není to
nečestné. Chci, aby ten býk byl tvůj. Představ si, jakou radost bude mít tvůj
otec.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt už nic
nenamítal. Adam zřejmě odhalil jeho duševní i fyzický souboj s používáním
střelných zbraní, a tohle od něj byl chytrý, vstřícný tah, jak ho vystříhat
ponížení. Kurtova reputace mu nebyla lhostejná. Potěšilo ho to a za jízdy ho
odměnil krátkým, vlhkým polibkem na koutek úst. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Děkuji ti.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nemáš zač,“
usmál se Adam. Byl to ten nejkrásnější úsměv pod africkým sluncem, a Kurt si
v té chvíli přál, aby o tomhle úžasném muži mohl mluvit jako o svém muži. Popsal
by ho do posledního detailu co nejrealističtěji, a posluchači by ho stejně
považovali za nějakého bájného tvora z vymyšleného, lepšího světa.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam nelhal. Kořist
vyvolala v táboře vlnu úžasu a také nadšení. Celé to pozdvižení odstartoval
Burt, který přiváděl lidi jednoho po druhém, aby se podívali na první úlovek
jeho syna.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jsi pašák,“
chválil Kurta, „a taková nádherná rána! Přímo na komoru!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nádherná,
opravdu nádherná,“ opakoval Francis Winchester, který jinak Kurtovu přítomnost
zcela ignoroval a jednou se, za Kurtovými zády, jak mu Adam vypověděl, dokonce
nechal slyšet, že takové zelené ucho na safari nepatří.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Byla to
náhoda,“ řekl Kurt a už si ani neuvědomoval, že lže. Adam i Kwam se chovali
naprosto přesvědčivě – Adam všem líčil, jak téměř profesionálně Kurt toho kudu
skolil při lenošení u lizu. „Co nenabyl zkušenostmi, to dohání talentem,“
prohlásil a položil mu ruku kolem ramen tak pyšně, jako by ho v tohoto
vylhaného, excelentního střelce sám vychoval. Povýšil tím Kurta na jednoho
z nich – už nebyl pouhým doprovodem svého otce a napomínaným přívěskem, na
nějž jsou brány větší ohledy než na memsáhib Winchesterovou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Udělal jsi mi
moc velkou radost,“ vzal si později Burt Kurta stranou, „opravdu moc velkou.“
Široce se usmíval. Kurta těšilo vidět svého otce tak šťastného, smazávalo to
veškeré jejich dosavadní potyčky, kterých nebylo nemálo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A chci tě
vidět střílet. Na vlastní oči.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Uvidíš,“
ujistil ho Kurt. „Uvidíš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Téže noci měli
další u mnohých dostaveníček v Adamově stanu. Zavřeli se pod moskytiérou a
laskali svá čerstvě vykoupaná těla. Leželi na sobě, slepení Kurtovým semenem po
nevyhnutelném vyvrcholení, které vyústilo ze všeho toho mazlení a tření těla o
tělo. Adam nalil sobě i Kurtovi zteplalou skotskou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Brr,“ udělal
Kurt. „Nechutná mi to. Už nechci.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Sotva se
dotkla kořene jeho jazyka. Přesto od něj Adam pohárek vzal a sám jej vypil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Děkuju ti za
to, co jsi pro mě dnes udělal,“ řekl Kurt, prost jakýchkoliv pochybností svědomí,
„viděl jsi, jak byl otec šťastný?“ Byla to jen řečnická otázka, nepotřeboval na
ni odpověď – každý viděl, jak se Burt Hummel z prvního úlovku svého syna raduje,
i slepec by to vyčetl z výbuchů veselého smíchu, které se táborem rozezněly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Už jsi mi
přece děkoval.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ale ne
takhle.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt Adama s
díky políbil. Vyjadřovat vděk polibky se mu líbilo a zasvětil tomu celou
předchozí hodinu. Začal u rtů – Adamův jazyk chutnal po whisky trpce a sliny
zase pálivě. Pak pokračoval přes slaný
krk a Adamova prsa s blonďatým ochlupením, které bylo neviditelné, ale cítil ho
jazyku, když mu jím přejížděl okolo bradavek. Pak políbil a pohltil do svých
mladých, nezkušených úst i jeho úd a díval se, jak si lovec tu činnost
vychutnává. Rozvaloval se pod ním jako pán tvorstva, jako ten lev, na nějž si
už takovou dobu brousil zuby, pískovou hřívu na hlavě rozcuchanou, nehybný jako
po vydatné, krvavé krmi.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Děláš to tak,
tak dobře...“ pochválil ho bwana. Otec by ho v téhle pozici nepochválil,
ale na tom právě záleželo ze všeho nejméně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jeho ústa
náhle zaplavilo moře. Adam ho chytl za vlasy, aby nemohl couvnout.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Spolykej to,“
pokynul mu, „staří Řekové věřili, že v semenu staršího, silnějšího muže se na
mladšího přenáší jeho síla.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt neměl důvod
mu nevěřit. Spolykal husté slané sémě a cítil se obdarován. Už brzy půjde a skutečně
zastřelí svého prvního kudu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vysněný den uprostřed
třetího týdne na safari (Kurtovi se nyní nechtělo věřit, že už to mají téměř za
sebou) nakonec připomínal spíš soustavný sled katastrofických událostí. Otec
nevybíravě probudil Kurta tím, že z něj stáhl pokrývku, a studené ráno už
dokonalo svoje. Chlapec i v polospánku ihned poznal, že se něco děje. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kdes byl zase
v noci?“ obořil se na něj Burt.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Máš
kocovinu,“ vyhnul se Kurt odpovědi. Otec smrděl lihovinami. Kdy v noci
vůbec končili s pitím, proboha? Nemohl spát ani tři hodiny, ale to měli
vlastně podobné. S tím rozdílem, že Kurt nemarnil čas konzumováním whisky.
Ležel pod Adamem a tím, že se mu odevzdával, ho nabíjel silou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tak kdes
byl?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Spal jsem,
zatímco ses ty opíjel. Ještě teď je to z tebe cítit. Vážně, tati, není
divu, že nemáš přehled o tom, kdy jsem šel spát.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
S tím se
Burt zastyděl a stáhl se. Kurt ho ještě před výjezdem do buše viděl vypít
spoustu čisté vody a sníst několik vajec vařených natvrdo. S Adamem se
střetl až u vozidla a popřáli si dobré ráno jako dva cizí muži, co se právě
potkali jen náhodou. Snažil se nemyslet tak palčivě na to, kolikrát už společně
dosáhli sexuálního vyvrcholení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Věřil, že svou
premiéru zvládne, ale možná právě to vedlo k tomu, že trefil akorát prsť.
Puška Kurtovi málem vyvrátila ruku v rameni, rozpískalo se mu
v uších, kule třeskla o zem a celé to znamenité stádo se rozuteklo a
nezůstalo po něm nic než zvířený prach nad planinou a odeznívající dusot kopyt.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nevím, jestli
se smát nebo brečet!“ vykřikl Francis Winchester a byl prvním, kdo rozlomil
ticho. Adam se od Kurta odvracel a Burt nevěřícně hleděl tam, kam zamířila
střela. Všichni se tvářili, jako by jim někdo přímo před nosem vykradl trezor
v bance. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zastřelil jsi
toho včerejšího kudu vůbec ty, kluku? Mám takový pocit, jestli ti bwana
Crawford,“ nyní to oslovení znělo jízlivě a výsměšně, „nebyl náhodou až moc
nápomocný!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jak si
dovoluješ pochybovat?!“ vystartoval Burt. Kwam bezmocně posunkoval, v rozčilení
ten chudák těžko hledal v paměti anglická slovíčka. V savaně nesmíte
křičet, chtěl říct, jinak všechna zvěř odtáhne z revíru pryč. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Francis se
smál jako opilý. Vlastně možná byl. Polní láhev naplněnou skotskou s sebou
nosil neustále. „A ono by to někoho překvapilo? Náš bwana ti jebe syna,
Hummele! A víš, jak to vím? Moje žena ho uhání a nabízí se mu jako kurva, ale
náš bwana ji nechce, není mu dost dobrá! Nepotřebuje jí, když mu tenhle
zženštělej spratek nastavuje řiť! Co nám k tomu řekneš ty, Crawforde?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt, když po
svém triumfálním nezdaru zrovna neklopil zrak k zemi, Adama po očku
pozoroval. Lovec zachovával stoický klid, a až když ho Francis Winchester přímo
oslovil, řekl: „Idiotům já se z ničeho zpovídat nemusím.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Aha!“ udělal
Francis a vynutil ze sebe smích. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Cos to řekl o
mém synovi?!“ zařval Burt Hummel, aby se připomněl. Pak zasadil první úder,
aniž by chtěl slyšet odpověď. Vypadal tak vztekle, že by jeden řekl, že se
Frank Winchester začne v následující chvíli omlouvat – kdyby k tomu
dostal příležitost. Ale nedostal. První rána byla nepředvídatelně prudká a
bezprostředně po ní vytryskla Francisovi krev z dásní. Jeho zuby se
změnily s rudou hradbu, která uvnitř sotva zadržovala jazyk a sprostá
slova. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zopakuj to!“
řval Burt a bil do Francise znovu a znovu. „Zo-pa-kuj to!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Adame,
prosím! Udělej něco!“ žadonil Kurt a až na jeho prosbu k nim lovec vztáhnul
ruce. Když viděl zakročujícího bwanu, pomohl s potýkajícími se muži i Kwam.
Bitka to byla lítá – zpočátku je od sebe nemohli oddělit a na diplomatické „To
už by stačilo, pánové“ vůbec nereagovali. Vdechovali při souboji zvířený prach
a funěli hůř, než stádo uřícených kopytníků. Francis bzry začal řvát bolestí a
až v té chvíli se je podařilo od sebe oddělit. Winchester neskóroval, byl na
tom o poznání hůř. Krvácel z úst i nosu a silně kulhal na jednu nohu. Otci
otékala tvář – Francis se pěstí trefil jednou, ostatní rány Burt buď
vyblokoval, nebo se jim vyhnul. Při celé potyčce si počínal téměř jako
profesionální zápasník. Boxerské turnaje někdy jako divák rád navštěvoval,
zřejmě pochytil víc, než by si Kurt pomyslel.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Už nikdy,“
začal dýchavičně, „už nikdy se takhle nevyjadřuj o mým synovi, jasný?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt si
v překvapení držel ruku před ústy. Nikdy nepovažoval otce za nebezpečnou
osobu, teď však musel tento názor přehodnotit. A jestli skutečně rozlouskne
záhadu Kurtových nočních výletů, nebude i Adam v ohrožení? Automobily a
ženy se nikdy nepůjčují, říkal vždy,
platilo to tedy i pro nezletilé syny? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nacházeli se
daleko od tábora a návrat s čerstvými ranami pod pálícím sluncem byl
vyčerpávající. Kurt pomáhal otci a co chvíli mu podával vak s vodou, aby
se napil nebo si mokrou dlaní otřel nateklou tvář. Francis Winchester se držel
několik kroků pozadu. „Zpytuje svědomí,“ naklonil se Adam ke Kurtovi, ale znělo
to spíš jako nejistá otázka než sdělení. Kurt na to navíc nechtěl reagovat –
cítil se trochu podvedený, myslel, že i Adam bude aktivněji bránit čest jich
obou. Nevěděl, co si o té jeho netečnosti myslet a za zbabělství ji raději
považovat nechtěl, protože by pak musel dokonalému Adamovi přisoudit i několik
vad charakteru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Večer oznámil
otec Kurtovi, že následující den ho na výpravě na lva nechce. Zřejmě si liboval
se své nově objevené krutosti, soudil Kurt a hlasitě protestoval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je to mé
poslední slovo,“ oznámil Burt prostě a lehl si do postele, aniž by se obtěžoval
s převlékáním nebo zouváním bot. Chtěl si krátce zdřímnout, potyčka ho
vyčerpala víc, než byl ochotný přiznat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Půjdu! A
jestli ti to nestačí takhle, můžeš rozhodnutí slyšet od pana Crawforda!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne, nejdeš.
Nepotřebujeme tě tam. Nebudeš nám tam k ničemu a nehodlám tě vystavovat
nebezpečí. Jsi ještě dítě, ale ne Crawfordovo, takže Crawford o tobě
nerozhoduje.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pro Adama
nejsem dítě!“ odsekl otci, aniž by si to rozmyslel předem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To, že tě
nechal střílet, nic neznamená.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Střílet,“
zopakoval Kurt pohrdavě. Měl větší eso v rukávu. „A víš ty co? Winchester měl
pravdu! Milovali jsme se!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Co prosím?“
Burt byl opět na nohou a pokoušel se ztišit hlas, aby tahle doznání neopustila
jejich stan, ale v rozčílení to šlo těžko. „Zopakuj to!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Té noci, kdy
kolem obcházel lev. Šel jsem ze stanu přímo za Adamem. Vzbudil jsem ho a on mě
pomiloval. Protože je to konečně někdo, kdo mě považuje za svéprávného a dosp–“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vyťal synovi
ostrý políček. Neměl to dělat, uvědomil si hned na to, protože znal Kurta a
věděl, co bude následovat. Rozplakal se a on nechtěl, aby plakal, ne tady, tak
daleko od domova a mezi lidmi, kteří pláč považovali za nejhorší z projevů
slabosti.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ty to
nechápeš! Mě nechápeš! Miluju ho! A našel jsem v něm někoho, kdo konečně miluje
mě!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt nad tím
vším založil obličej do dlaní. „To jsi vážně tak strašně hloupej, Kurte? On tě
nemiluje. Využil tě. Lidé jako on neprovozují lásku. Je na vrcholu svých sil,
je slavný. V Americe má muže i ženy. Tady jsi jediný, kdo mu mohl být po vůli,
a on tě– poslouchej mě, Kurte.“ Otočil ho k sobě čelem. „Zneužil tě. To jsi tak
strašně naivní, že jsi mu na to skočil? To ses za těch sedmnáct let vážně nic
nenaučil?“ bědoval stále dokola, ale došly mu síly, aby syna zadržel před
útěkem, a dlaň ho z políčku ještě pálila, a tak se mu Kurtova paže zcela
jednoduše vysmekla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A víš co?
Stejně je to všechno tvoje vina!“ zakřičel na něj Kurt. „Neměl jsi mě sem
brát!“ Vždyť on o to ani nestál. Mohl teď být doma v Ohiu, učit se
s tetičkou Mildred novým receptům a nemít hlavu pomotanou nějakým nájemním
lovcem původem z Anglie. Byla to jen otcova vina a on už tu nechtěl být,
natož snášet pokoření z jeho slov. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ráno, opět
ještě před svítáním, jak bylo zvykem, je Adam Crawford přišel požádat o
zakopání válečné sekery. „Tam venku na nás čeká ten lev, pánové. Je znamenitý. Ale
hašteřivé kvočny lva neskolí.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V záři
ohnivých plamenů se postavil Francis Winchester, narovnal se jako voják a řekl:
„Ano, ehm... ano. Chci se vám všem omluvit za to, co se stalo. Bwanovi,
Burtovi, Kurtovi i své ženě.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Peggy se
zmateně rozhlédla. Francis to hned uvedl na pravou míru. „Včera jsem se o tobě
vyjadřoval nelichotivě v tvé nepřítomnosti. Mrzí mě to. Už se to nestane.
Adamův návrh je dobrý. Je načase zakopat válečnou sekyru a opět vytvořit
jednotu.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt na to
neříkal nic; vstal a potřásl si s každým rukou, ale Kurt ho sledoval a
poznal, že je v celém tom bratrském z otcovy strany kus falši. Nacházel
se ve zvláštním rozpoložení, v němž byl nepředvídatelný – mohl na jeho
návrh smířlivě přistoupit, ale zrovna tak mohl vzít mačetu na prosekávání
rákosu v džungli a zaseknout ji Adamovi do břicha. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V noci ho
zase slyšeli dvakrát nebo třikrát zařvat v dálce, ale hovořili o štěstí,
že se lev vůbec vrátil zpátky k dosahu tábora. Poslali zvědy a ti
potvrdili, že to byl oslavný řev značící vítězství nad velkou kořistí. Ve
světle dorůstajícího měsíce ho viděli hodovat na břiše antilopy vrané, tak
rostlého kusu, že každý bwana by se za ním hnal spoustu hodin. Básnili o lvu
tak dlouho, že málem ani nešli spát.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Onoho dne lovu
na lva Burt Hummel roztěkaně balil polní tašku, jako by se do tábora už nikdy
nehodlal vrátit. Kromě pušky s sebou nesl i americký revolver, který
schoval do vnitřku své vesty. Kurt si svého springfielda pověsil na pravé
rameno a tiše hekl pod jeho vahou. Nechystal se střílet, ale byl to Adam, kdo
trval na tom, aby neustále chodil ozbrojen. Lev není impala, připomínal mu. „Je
to stejný lovec, jako jsme my.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Stopaři je
navedli k samotnému okraji jejich životem kypícího revíru. Tvrdili, že lev
se tu brzy ráno nažral, a teď se bude držet ve stínech u polovyschlé říčky, aby
se měl kde napojit a s plným břichem odpočívat. Nasycený bude pomalejší,
línější, liboval si otec a těšil se na první střelu. Brzy se ukázalo, že
stopaři nelhali – u domorodých pomocníků si totiž nikdo nemohl být vždy
stoprocentně jistý, co je pravda a co je nevinný výmysl. Někteří z nich
chtěli bwanu potěšit za každou cenu, i když jejich podlézavá lež mohla v divočině
skončit fatálním nezdarem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nepřekvapil
je. Zahlédli jeho vysokou hřívu a svalnatý kohoutek už z dálky. Lev slyšel
zvuk motoru, ale nenechal se jím zdeptat. Burt měl pravdu – nacházel se ve
stavu jakéhosi útlumu po vydatném obědě a rozhlížel se po okolí s klidem
krále savany. Mihotavý východ slunce mu slušel a Kurt nemohl z jeho odstínu
pouště Gobi spustit oči. Jak slunce rychle stoupalo na oblohu, kropenatěla jeho
srst tmavými flíčky stínu listí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Obejdeme ho,“
řekl Adam a ukázal k masivním stromům, o něž si lev drbal hřbet. Nakračoval
si kolem torza své kořisti, jako by měl strach, že mu ji někdo vezme. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Pak vydal
bwana nečekaný rozkaz: všichni zůstanou u automobilu a vpřed se vydá jen on
s Burtem. Až bude po všem, zavolají posily – Kwama a Ngubu – a
obdivovatele – Kurta, Peggy a dnes i Francise, který už neměl lva
v povolení. Všichni znali jeho soutěživou povahu, proto se měl raději
držet dál. Příkazy mosambické vlády se nedaly obcházet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt průběh
jejich soukromé výpravy s napětím pozoroval. Nikdo v automobilu – ty
slabší články, jak si to pro sebe v duchu pojmenoval – ani nedýchal. Otec
šel první a Adam mu kryl záda. Vzal si s sebou těžkou kulovnici, kterou se
střílelo po obzvlášť silných zvířatech. Lev s bohorovným klidem sledoval,
jak se k němu ty dvě postavy se vztyčenými rachotícími předměty blíží. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To je ale
kocourek,“ říkal Francis Winchester obdivně, dalekohled přitisknutý
k očím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tam
v dáli otec odjistil uzávěr, stále ještě v bezpečné vzdálenosti se
rozkročil se, přiložil pažbu k rameni a naklonil hlavu do úhlu hledí.
Doteď to byla rutina. Lev tušící nebezpečí se dal do poklusu, ne pryč od nich,
nýbrž západně a trochu šikmo, jako by jim chtěl také nadběhnout. Zvláštně se
v travnaté ploše savany přikrčil a ač nesrovnatelně větší, pohyboval se
stejně jako malá a pružná kočka domácí. Taktiku měl téměř lidskou. Burt
vystřelil z poloviny naslepo, do míst, kde se ostřice pohybovala jako
rozvlněná řeka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Mnohem později
v táboře potvrdil, že ho trefil ze vzdálenosti asi čtyřiceti metrů. Lev bolestně
zařval a na svalnatých nohou začal uhánět rychleji, tentokrát pryč od nich.
Francis nastartoval automobil a snažil se dohnat vzdalující se lovce. Chtěli
vidět všechno. Peggy v úzkostlivém vzrušení držela Kurta za paži a byl to
tak jejich první fyzický kontakt za celou dobu trvání safari. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To snad není
možné, tak snadné...“ snažil se Francis Winchester překřičet vítr a burácení
automobilu. „A nevěřím, že si bwana nechal ujít takovou příležitost.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt ho chtěl
opravit, že Adam je čestný muž, jenž dodržuje své slovo, než však otevřel ústa, aby promluvil, došlo k něčemu
úplně neočekávanému. Otec, ta malá figurka v dáli, se před plochou ostřice
otočil a namířil Adamovi na srdce. Z dálky to zprvu vypadalo jako
amatérská nerozvážnost, Francis zamumlal „Co to dělá, blázen!“, ale Kurt znal
otce lépe a věděl, že amatérismus to není. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Přes veškerá
varování vystoupil z vozu a rozběhl se k nim i se spriengfieldem v ruce.
Jím milovaný muž byl v ohrožení života. Kurt věděl, že se lvem by si Adam
dovedl poradit, ale proti lidské zlobě byl i ten nejlepší lovec krátký. Čerstvá
láska chlapce navíc naprosto zaslepila – v tomhle souboji to nebyl rodič,
kdo vítězil, a tak s vidinou společné budoucnosti v ohrožení namířil
hlaveň proti otci. Byl už tak blízko, že slyšel z jejich rozhovoru vše. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Zprznil jsi
mi syna, Crawforde. Nemyslíš, že to jde veškerý kamarádění stranou?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nedělal jsem
nic, s čím by Kurt nesouhlasil,“ argumentoval jeho milenec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Já to nechci
slyšet!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pane Hummele,
je tady ten lev,“ upozornil Adam citlivě na číhající nebezpečí, kvůli kterému
neodložil zbraň na zem do trávy a neukázal své holé dlaně ve smířlivém gestu.
Bylo by to šílenství. „Nedělejte žádnou hloupost.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tohle pro mě
není hloupost! Kdy to konečně pochopíš, Crawforde? Zneužívání Kurta pro mě není
hloupost!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Je tady ten
lev,“ zopakoval lovec a uchopil pažbu o něco pevněji. Momentálně považoval šelmu
za nejdůležitější ze všech problémů. „Burte, dávejte pozor. Tohle mezi námi...
můžeme to vyřešit potom. Ale ten lev...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Lva jsem
střelil na komoru. Nic se nebude řešit potom. Našiju to do tebe tady a teď!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kwam, Ngubu a
další dva nosiči seděli na korbě automobilu a divoce na všechny přítomné
gestikulovali. Hlavy si mohli ukroutit. „Simba! Simba, piga!“ vykřikovali
unisono. Skonávající lev se plazil hladinou hluboké trávy někde kolem nich. Každý
zkušený lovec, Adama nevyjímaje, tahle zvířata znal. Trpěla v předsmrtné agónii
a unikala z nich krev, přesto však dokázala sešikovat poslední zbytky sil a
rozpárat svého protivníka na cucky, jen aby nezemřela sama. Ve zvířecím světě
si lev počínal neobyčejně lidsky. Hnala ho jakási nevídaná touha po pomstě,
stejná, s níž teď Burt Hummel nerozvážně namířil hlaveň proti jinému člověku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Polož tu pušku, tati!“ Zpoza zad se Burtovi
ozval synův křik zrůzněný rozčílením. „Polož ji, myslím to vážně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Když se Burt
podíval, zjistil, že na něj také míří hlaveň a těsně nad ní rozzlobený pohled
jeho dítěte. Kurt byl celý udýchaný, jak vzdálenost od automobilu rychle překonal,
ale soustředil se na mušku jako ještě nikdy předtím.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To přece
nemyslíš vážně!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Myslím.
S Adamem jsem si začal já. Nech ho na pokoji!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kurte,
nedělej nesmysly.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne, ty
nedělej nesmysly!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Takhle si to
nikdy nepředstavoval. Přes všechno slibované dobrodružství viděl v africkém
safari hlavně prázdniny, při nichž se odklidí z otcova dohledu a protrpí
je s vidinou stále se přibližujícího odjezdu domů. Nikdy by si nepomyslel,
že se z něj stane otcovrah, ale pakliže nebude zbytí... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kurte, vážně,
polož tu pušku,“ otočil se na něj už i Adam, oči doteď upřené k Burtovi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ty na něj
vůbec nemluv, Crawforde!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Poslechni mě!
Vůbec neumíš střílet, Kurte,“ pokračoval i přes výslovný zákaz. „Běž zpátky
k vozu. My už si to tu s tvým otcem vyřešíme.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ale odejít
rozhodně nemínil. Přemýšlel, jestli každý z nich skutečně dokáže vystřelit
proti člověku – a neudělal už to Adam někdy? Každý z nich byl
nevyzpytatelný – Adam pro své chladnokrevné zkušenosti, Burt pro svou bublající
zlobu a Kurt pro vášnivé zapálení postavit se za svou první lásku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Plot trávy
v pozadí těch dvou protagonistů se pohnul a ve vší tichosti vyjevil
obrovský, růžový chřtán postřeleného lva. Adam ve dvojím ohrožení – to bylo
jediné, co Kurt viděl. Zvíře bylo opravdu strašlivé a útočilo rychle, Adam o
něm nelhal. Burtův prst na spoušti se také pohnul ve vší tichosti. Kurt ve svém
nově nabyté dospělosti neprozíravě vystřelil před sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Rány se ozvaly
dvě. Kurt vypálil po otci, Burt Hummel střelil po skonávající šelmě a Adam
Crawford se skácel k zemi. Pak pro Kurta vše náhle utichlo, a když po dlouhých
vteřinách namáhavě polkl a sluch se mu vrátil, už k nim vybíhala Peggy,
rozená záchranářka. Nezvedal se ani Adam ani lev. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt se jako
v mrákotách přiblížil. Výjev na zemi vypadal následovně: dominantou byl
ohromný mrtvý lev skácený na levý bok, vedle něj ležel v suché prsti Adam s
temně prokrvácenou nohavicí a zcepenělou mimikou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Tys ho
střelil! Tys ho opravdu střelil!“ obvinil otce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Já sejmul
toho lva, krucinál! Nebýt mě, tak...“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt, nejhorší
střelec na světě, ještě stále držel v roztřesených rukou pušku. Byl jsem
to já, napadlo ho a uvědomil si, že ve chvíli, kdy stisknul tu zatraceně
zatuhlou spoušť, na kratičký okamžik zavřel oči, jako pokaždé v očekávání
onoho lomozného třesku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam se na
zemi svíjel jako had, ale nevydal ani hlásku. Přes zuby zaťaté jako svěrák se
nic nedostalo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nepouštějte
to děcko k němu!“ křičela Peggy Winchesterová, která vše sledovala
z automobilu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Zavládl chaos,
který Kurt zde dosud nepoznal. Když kolem něj probíhal Francis, vlepil Kurtovi
štiplavý pohlavek koženou rukavicí. Jako první si dal dohromady směr a dráhu
všech výstřelů. Určitě jsem to byl já, honily se Kurtovou hlavou myšlenky, ne
otec. Burt v poslední chvíli strhl zbraň stranou a střelil lva do otevřené
tlamy, která teď byla poškozená a znehodnocená.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Podívejte se,
co to děcko provedlo! Kdo mu dal do ruky zbraň?“ spílala Peggy a nechtěla Kurta
k blednoucímu Adamovi pustit. Ke lvu se seběhli opatrní stahovači a
svahilštinou si sdělovali, jestli je opravdu mrtvý. Pan Winchester tvrdil, že
zahlédl, jak se mu ještě cuká oháňka, ale zvíře již nebylo nikomu nebezpečné.
Pak se přesunul nad Adama, dalšího padlého, a prohlížel si jeho nohu. Střela z
pušky mu rozervala koleno, vešla čéškou a vylétla ven podkolenní jamkou. Burt
Hummel sklonil zbraň. Teď už by to byl nečestný boj.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Musíme ho co
nejdřív dostat do tábora a pak na letiště,“ radila Peggy Winchesterová všem
kolem sebe a jako provizorní škrtidlo tiskla ruce kolem Adamova stehna. Kurt jí
duchapřítomně podal svůj tenký kožený opasek a plaše se pokusil dotknout
Adamova zvlhlého čela, ale byl odehnán.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A-asi jsem tě
střelil j-já. Neudržel jsem pušku,“ vzlykl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Jestli budu
mít sněť...“ polkl Adam suše, „jestli kvůli tobě přijdu o nohu!“ Myšlenku
nedořekl. Jestli kvůli Kurtovi skutečně bude mrzákem, pak s tím těžko něco
udělá.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nevěděl, jak
se má v nové situaci chovat. Nikdy by ho nenapadlo, že svého milovaného,
silného Adama uvidí zrovna takhle – ležel na lopatkách, jako malí a bezbranní
broučci leží převrácení na krovkách, a dával si dohromady vše, co se za ten
krátký okamžik stalo. Nenávist vůči Kurtovi v něm vzrůstala, až byla kolem
přímo hmatatelná. To už se Kurta chopil vševědoucí Burt – najednou mezi nimi
opět zavládlo příměří – a vedl ho k automobilu. Krvavý kráter, který měl Adam
místo kolena, se Kurtovi ztrácel z dohledu. Zůstal zcepeněle sedět vedle
volantu, dokud na korbu vzadu nežuchlo nejdřív jedno tělo a potom druhé. Adam
trval na tom, aby lva vzali také a položili je vedle sebe. Když se pomalu
rozjeli zelenkavou planinou, probíral se mrtvému velikánovi srstí na vzedmutém
boku. Kurt ho neslyšel křičet ani plakat – to, co se říkalo o jeho nebojácnosti,
opravdu nebyly zvěsti. Kwam, jenž seděl na nákladní korbě s ním a dával mu
cucat z nově načaté láhve whisky, ho i nadále oslovoval uctivým bwana.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-n2Eqf08t2r0/UpHzf9RT86I/AAAAAAAAAgw/JLmt-cQHRgE/s1600/safari_tabor.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="125" src="http://3.bp.blogspot.com/-n2Eqf08t2r0/UpHzf9RT86I/AAAAAAAAAgw/JLmt-cQHRgE/s200/safari_tabor.jpg" width="200" /></a> <a href="http://1.bp.blogspot.com/-aU0DZjwDODQ/UpHzr5MJ5DI/AAAAAAAAAg4/N7Z-CV0cWCc/s1600/safari_vesnice.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="127" src="http://1.bp.blogspot.com/-aU0DZjwDODQ/UpHzr5MJ5DI/AAAAAAAAAg4/N7Z-CV0cWCc/s200/safari_vesnice.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Zdálo se mu
to, nebo kolem Adamova stanu skutečně kroužilo víc much? Bál se, co najde
uvnitř, přesto opatrně odhrnul plachtovinu a vstoupil dovnitř. Adam měl do
mrtvoly daleko. Vzpíral se na jedné svalnaté paži, žádný úbytek tělesné váhy a
svalové hmoty se zatím nekonal, a chňapal po nenačaté láhvi skotské vedle
lůžka. Ve vzduchu páchla krev, ale tentokrát ne zvířecí. Lidská byla cítit
jinak, méně zemitě, přesto se z toho odéru Kurtovi zatočila hlava. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vypadni
odsud,“ řekl mu Adam překvapivě čile i přes popelavé zbarvení ve tváři, „ty jsi
poslední člověk, kterýho tu chci vidět.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Adame,
prosím.“ Kurt klesnul na kolena a připlazil se k němu, podťatý tíhou
výčitek. Už zase plakal, a to si myslel, že v tom africkém suchu a vedru o
slzy dočista přišel. Nemohl Adamovu krutému jednání uvěřit. Ještě včera se
milovali, ale ještě včera také nepředstavoval pro Adama žádnou hrozbu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Adame, to
z tebe mluví bolest. Nebo prášky. Dali ti nějaké pilulky? Ty přece víš, že
jsem to neudělal schválně! Adame, miláčku, odpusť mi to, odpusť.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Schválně nebo
ne, na tom nezáleží. Podívej se na mě.“ Kurt doteď neměl odvahu pořádně tu
krvavou spoušť prostudovat. Když ho Adam vyzval, udělalo se mu z toho
pohledu zle. Měl koleno přikryté jen lehkým kusem gázy, aby rána v horkém
počasí nemokvala, a ochotně ho pro Kurta nadzvedl. Jaké hrůzy dokáže napáchat
kulovnice! <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Neuposlechl
jsi mě. Já věděl, že střílet neumíš, a ty jsi mě přesto neuposlechl. Víš, co
teď budu dělat?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt bezmocně
zavrtěl hlavou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Přesně! Nic!
Protože mě jeden blbej, pitomej kluk neposlechl. Nic. Mám po všem. Po kariéře,
po lovech, dnech a dnech stopování a pronásledování, mám možná i po obyčejném
chození. Tohle jsi ze mě udělal, mrzáka s hůlkou.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adam všechno
z toho myslel vážně, o tom nebyl pochyb. Jeho nádherná, mladá tvář byla
strhaná, a úsměv se z ní vytratil jako se z africké půdy vytratí po
vydatném dešti stopy zvířat. Skleslé koutky úst poukazovaly na utrpení, fyzické
i psychické. Kurt mu ústa plivající jed zacpal těmi svými. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Prosím, už
mlč, prosím,“ vydechl mezi nucenými polibky. Adam na ně neodpovídal: nerozevřel
ústa ani nechytil Kurtovy ruce do svých, jindy by si ho snad dokonce přitáhl za
bradu blíž, aby ukořistil co nejvíc, dokud byla brána rtů otevřená. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Poletím
s tebou, chci ti dát svoji krev,“ přislíbil. „Díval jsem se do našich
zdravotních karet, máme stejnou krevní skupinu.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Nestojím o
to.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Budeš ji
potřebovat.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Budu
potřebovat možná i novou nohu!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Tu bych ti klidně
dal taky, pomyslel si Kurt, kdyby to jen šlo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„A kdyby... a
i kdyby... mohl bych se o tebe starat. Byl bych ti k ruce... doma
v San Diegu. Uteču kvůli tomu z domova, když budu muset.“ Ostatně domov,
to pro něj v myšlenkách už bylo Adamovo San Diego. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„To by se ti
líbilo. Zdomestikovat mě. Ty zatracená kvočno. Jsi horší než ženská.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„P-proč mě
u-urážíš?“ plakal Kurt. Ani vrhnout se na pospas hyenám nemohlo být hrozné jako
Adamovo zacházení. Ale co vůbec čekal od člověka, který zabíjí zvířata pro
zábavu? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Možná jsi to
všechno plánoval,“ vyslovil Adam svou poslední a nejkrutější obžalobu. „Myslel
sis, že když mě zmrzačíš, budeš mě mít celého pro sebe? Mohl bych to nahlásit
jako trestný čin – kdyby safari nebylo místo, kde se trestným činům obzvlášť
daří procházet bez povšimnutí.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vůbec jsem to
ne-neplánoval, A-adame, proboha! Vždyť já tě miluju! Mi-miluju tě už napořád.
Ni-nikdy bych ti n-neublížil schválně.“ Kurt se přitiskl k jeho ruce.
Snesl by i pár ran, jen aby ho přesvědčil, že mu neublížil úmyslně, a že tu
nešťastnou tragédii zavinilo jen jeho hloupé neumětelství. „Chtěl jsem
vystřelit po otci, zadržet ho. Já-já... vystřelil jsem po otci, ale
ne-nepovedlo se mi to. U-uhoď mě, je-jestli ti to po-pomůže.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Odstrčil ho,
neuhodil. Dal do toho pohybu tolik nečekané energie, že se Kurt převalil na
zadek, znovu se však zvedl. Do stanu bez upozornění vešla Peggy Winchesterová, protože
slyšela křik pronikající až ven. Viděla Kurta, jak líbá Adamovu ruku, a neřekla
na to nic. Pak ho Adam opět slovně zapudil a Peggy ho vyvedla ven. Ještě
předtím si Kurt všiml, s jakým opovržením se žena na bwanu dívá. Tolik se
toho změnilo – kam pláchl její toužebný výraz a slova uznání? Držela Kurta
kolem ramen jako starostlivá maminka a bylo na ni vidět, že si tuhle roli polní
sestry u Adamova lůžka nevybrala dobrovolně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Bude muset do
nemocnice. Manžel už volal do města. Snad pro něj přiletí co nejdřív,“
vysvětlila mu citlivě, co se bude dít dál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Umře? Protože
jestli kvůli mě umře, nepřežiju to!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Samozřejmě,
že ne. Nenič se. Na safari se takové nehody stávají.“ Ještě měl v čerstvé
paměti její bezprostřední reakci v buši. Křičela na něj a nedůvěřovala mu,
teď ho uklidňovala slovy opačnými. Přidal se k nim jeho otec a Peggy mu
Kurta předala jako hadrovou hračku. Smířlivě svého syna objal. Najednou bylo
příjemné být zase malým chlapečkem v tatínkově náručí a Kurt, zdrcený morální
odpovědností, se rozplakal do jeho límce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne-nechtěl
jsem to u-udělat. Jsem blbej, tak, tak blbej. Vy-vysvětli mu, že jsem to
ne-nechtěl udělat,“ vzlykal, Burt ho tišil a Kurt ho podezíral, že ta nešťastná
událost jen nahrává jeho plánu vyrvat Kurta z Adamovy náruče a Adama
z Kurtova srdce. Nenáviděl ho za to, ale právě teď svého tatínka
potřeboval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ře-řekni mu
to. On mě k sobě ne-nepustí.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Burt ho
hladil. „Myslím, že bude lepší, když už se neuvidíte.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Ne! Tati!“
zavyl tak úzkostlivě, že by ho ani nepřekvapilo, vyplašil-li by tím všechna
zvířata v okruhu stovek metrů.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kurte. Já tě
chci přeci jen chránit, chlapečku. Nemyslím, že Adam by tě teď chtěl vidět.
Nesmíš si už nic nalhávat. Raději na něj zkus zapomenout. Nechci, aby tě ještě
víc ranil.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kdyby se teď
otce zeptal, myslel-li vážně, že ho Adam jen využil pro svou potěchu, prohrál
by na celé čáře. Nechtěl slyšet pravdivou odpověď, otcovou přítomností však
nepohrdl. Ještě před hodinou na něj mířil ostrými náboji, ale teď by situaci
sám nezvládl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Vystřelil
jsem po tobě,“ přiznal Kurt a čekal, že teď ho otec pustí a zapudí i on. Měl na
to ostatně nárok, vždyť který muž by chtěl tak podvratného syna. „Ne po lvu a
už vu-vůbec ne po Adamovi, ale p-po tobě.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Kdoví, kam
jsi mířil, ty můj malej hloupej kloučku,“ říkal Burt a dokonce se u toho
zvládal usmívat. Téměř to vypadalo, že hodlá vše zapomenout a prominout. Tak to
přeci rodiče dělají. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Měl jsem po-poslechnout
Adama, měl pravdu. On ví, že jsem mizerný střelec. A tenkrát s tím kudu,
tenkrát, když ses po-pohádal s panem Winchesterem... ten měl pravdu taky,
toho kudu pro mě zastřelil Adam. Chtěl, abych byl aspoň na krátkou chvíli ne-nejjlepší.“
Přiznání, v němž se Adama snažil ospravedlnit, protože v jeho očích
byl stále dobrým mužem, se z něj vysypalo jako střepy z rozbitého okna.
Však také jsem rozbitý, uvědomil si, a doufal, že to otce obměkčí, aby o něm
nesmýšlel jako o zmetkovi, kterého mu byl čert dlužen. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Pojď, dej se
trochu dohromady,“ byl pobídnut. „Tohle ještě není konec. A život půjde dál. I
přes Adamovo zranění, i přes jeho nepřítomnost.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt si to
několikrát zopakoval. Věděl, že je to pravda – šel dál i po smrti maminky, půjde
dál i po odletu Adama. Jeho zranění není fatální – byla to sice chyba, která
bude Kurta stát desítky bezesných nocí a moře vyplakaných slz, ale Adam bude jednou
zase procházet ulicemi San Diega se šarmem lva salónů. A vrátí se i do Afriky,
protože o jeho odhodlání nemohl nikdo pochybovat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nadále už pro
sebe neměli žádné soukromí. Nosiči byli z postřelení svého bwany nesví a
Ngubu dokonce kostrbatě vyjádřil obavy, jestli od předáka dostanou zaplaceno,
když už nebude nikdo, kdo by pro ně vyjednal spravedlivý podíl. Vmísil se
k nim ještě Francis a Kurt se musel z otcova objetí uvolnit, aby slabost
neukazoval každému na potkání. Zády k osazenstvu tábora, když si otíral
nos a oči, slyšel pana Winchestera říkat: „Ozvali se z města. Letadlo tam
bude k večeru, měli bychom vyrazit.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nikdo nemohl
nic namítat. Tábor a zásoby whisky i střeliva dočasně nechali Mosambičanům a
cestovatelé v rychlosti pobalili jen své největší cennosti. Jako poslední
byl na cestu připraven samotný Adam. Chtěli ho vynést na nosítkách, ale odmítl.
Opustil stan v doprovodu Kwama a Francise Winchestera, přidržoval se obou klopýtal
k automobilu s nahozeným motorem. Zraněnou nohu strnule táhl po
prašné zemi a sem tam se na ni hrdinsky pokousil došlápnout. Než ho naložili,
vyslovil přání ještě jednou se podívat na mrtvého lva. Neochotně, ale poslušně
ho vzali k jeho mrtvole. Chvíli ho pozoroval, pak ho pohladil po čumáku
zkrabaceném ve smrtelné křeči a řekl: „Tak jo, jedeme.“ V tom okamžiku byl
zase hrdý a bojovný a takhle si ho Kurt chtěl zapamatovat už navždy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Motor
automobilu jim při jízdě vydechoval na nohy teplo a jeho zvuk vylákal ven
několik makuckých vesniček. Hubení domorodci za nimi běželi rozradostnění,
polykali prach, který vířil automobil, a
mávali na ně. Adam mával zpět a zvládnul se i usmát. Kdyby na někoho mluvil, svěřil
by se určitě, že tohle je Afrika, kterou miluje, a která mu bude chybět,
pomyslel si Kurt smutně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Celá skupina
ho doprovázela svorně až na malé letiště. Tam na Adama čekal malý aeroplán s americkým
pilotem. Ulevilo se jim, že mohou let plynule domluvit s rodilým mluvčím,
který byl navíc natolik asertivní, aby slovní útoky zraněného, neurotického
člověka odrážel s veškerou slušností a grácií. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Adama nečekalo
nic pohodlného. Měl před sebou dlouhý let do britské nemocnice v Kapském
městě v Jihoafrické unii a roztříštěné koleno se každou chvílí ozývalo i
přes clonu, do níž jeho mozek zahalily pilulky analgetik. Slovem si
nepostěžoval, ale původního vyrovnaného bwanu tenhle člověk připomínal jen
vzdáleně. Ještě než mu pomohli nastoupit, potřásl mu Burt a Francis pravačkou,
Peggy ho něžně objala a maminkovsky políbila na čelo a Kurt k němu přistoupil
s největší bázlivostí. Všechno bylo příliš komplikované a pošramocené na
to, aby se k němu mohl nahnout a ještě jednou, naposledy, ho políbit na
rty a doufat, že omluva bude přijata. Adam mu jen neutrálně, diplomaticky
stiskl dlaň, jako by Kurt nebyl ničím než dalším z řady nájemních lovčích,
s nimiž je potřeba se rozloučit. A to bylo všechno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Letadlo
zaprskalo, vrtule na čumáku se roztočila a rozeřval se motor. Kovová konstrukce
aeroplánu se vznesla nad vytáhlé, tyčkovité palmy nad koncem přistávací
plošiny. Kurt mu mával, dokud bylo na růžovém nebi na dohled, jako by ho snad
Adam mohl vidět a jako by ho tím snad mohl potěšit. Končí takhle každá první
láska? ptal se chlapec sám sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: 27.0pt;">
*
* *<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Drahý Adame,<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>co dělá tvá noha? Slyšel jsem, že jsi
prodělal operaci v Kapském městě, další doma v Americe a nyní se tvůj stav
lepší. Snažně si přeji, aby tomu skutečně tak bylo. Myslím, že výčitkami se
budu trápit do konce života. Ale patří mi to. Měl jsem tě poslechnout. Řekl jsi
mi to správně. Věděl jsi lépe než já, jaký jsem střelec (špatný). Hlavně si
přeji, abys mi jednou dokázal odpustil, i když vím, že to pro tebe musí být
těžké. To, co jsem provedl, se úplně jednoduše odpustit nedá. <o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Dalo mi spoustu námahy zjistil tvou adresu.
Otec mi ji za boha nechtěl sdělit. Ale co jsem vlastně čekal? A dopídit se
Crawforda v Kalifornii není nic jednoduchého, když žiješ v Ohiu. Nakonec jsem
ji našel v otcově nehlídaném adresáři v kanceláři v autodílně. Vím, že ti na ni
poslal už několik dopisů.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Když je řeč o otci – už mě tolik nehlídá. Dokonce
jsme spolu zadobře. Ještě nějakou dobu po návratu jsme spolu bojovali, ale
myslím, že i díky tomu, co se odehrálo mezi tebou a mnou, má teď pro mě a mé
zaměření větší pochopení. Holt to nakonec musel přijmout jako holý fakt. Někdy
dokonce mluví o tom, že bych si měl hledat někoho blízkého, „spřízněnou duši“,
tak tomu říká, a neurčuje ji jméno ani pohlaví. Vím, že má na mysli jednoho
chlapce, který se se mnou před nedávnem začal přátelit. Jmenuje se Blaine, je
moc slušný a myslím, že se mu skutečně líbím, jenže já nedokážu zapomenout na Tebe!
Kromě toho, jak by Blaine zareagoval, kdyby se dozvěděl, že není můj první?
Možná už by mě ani nechtěl. Otec říká, že jsem se s tebou neměl spouštět, ale
jak bych toho já mohl litovat? Vždyť to byly ty nefantastičtější čtyři týdny
mého života. Dodnes neuplyne den, kdy bych na tebe nemyslel. Ukázal jsi mi, jak
chutná život dospělých lidí. Kdybych se snad někdy stal spisovatelem, popíšu
všechno ve své první knize. Nepochybně by vyvolala velké pozdvižení, ale lidé
by z ní vyčetli také velký milostný příběh. <o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Proč je San Diego tak příšerně daleko?<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Prosím, ozvi se.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>Líbá,<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<i>(navždy jen Tvůj) Kurt<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Nedozvěděl se,
jestli se Adamova noha dobře hojí a jestli se mu do ní vrací hybnost. Nevěděl
ani, jestli poslal dopis na správnou adresu. Odpovědi se nikdy nedočkal. Bwanův
však byl už napořád. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
</div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-65410358776273130022013-11-14T22:32:00.000+01:002013-11-15T12:34:53.493+01:00Slaneček<div style="text-align: justify;">
Krátce po návratu z letošní cesty po Anglii jsem napsal tenhle miniaturní text, věnoval ho na papíře K., záchranáři roku, a tomu je věnovaný nadále, jen teď přibývá ještě na blogu. Nefandomové. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">Slaneček</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Do té vody
samozřejmě vlézt musím. Je napěněná jako v hrnci s vařícími se brambory,
ale rozhodně ne tak horká. Je ledová k zbláznění. Mohlo mě to napadnout.
Nacházíme se na počátku podzimu a lidé už tu chodí teple oblečení: muži
v moderních parkách a ženy v extravagantních kožíšcích. A já zatím
brouzdám po kotníky v moři a zalykám se z toho zimou. Nořím se dál a
z toho chladu mě bolí kolena. Sotva mi hladina pozře rozkrok a podbřišek,
stáhnou se ve mně útroby. Přímo fyzicky to bolí. Vzedmutá vlna mi narazí do
trupu zrovna, když se chci dát na útěk, a vyrazí mi dech. Moře je slané, páchne jako ryby a racci, mám ho ve vlasech, očích a už i ústech, a také má mnohem větší
sílu, než jsem myslel. Bojím se, že tam ztratím brýle a už nikdy nenajdu cestu
zpátky.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Na pláži stojí
K. a slyší můj křik. Už je pozdě, chlapečku, myslí si určitě (jízlivě, ale to
přizná až za hodně, hodně dlouho). Ale já mu ještě ukážu. Pak přijde další
vlna, a mě napadne, že jsem si tyhle krásy Anglie klidně mohl nechat ujít. Mám
pocit, že Lamanšský průliv mě chce svými ledovými pařáty odnést a já jeho zlomyslnou
povahu odhalil příliš pozdě. Drápu se na souš, zpátky k němu, i když se mi směje.
Tuším, že o tomhle se bude mluvit ještě dlouho: na všech rodinných oslavách a
mezi našimi společnými přáteli. Miláčku, klidně mi to připomínej do konce
života, ale hlavně mě zachraň! </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vím, že u něj
se zahřeju, je to můj osobní dealer s teplem. Sápu se na břeh, nejspíš už po
všech čtyřech, a jak kamenný podklad pod mýma nohama hrubne, ukopnu si nehet na
znecitlivělém palci. Teče krev. Svorně hlásím, že je mi zima. Eufemismus,
uvědomí si můj prokřehlý mozek z posledních sil. Vždyť já umírám! </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Utře mě
tričkem, které je teď stejně k ničemu, pomůže mi obléct se do kalhot (sám
bych se na jedné vaklavé noze neudržel) a dá mi svou bundu – je vyhřátá, přichystal
ji tak pro mě, miluju ho, a na oplátku se teď o něj budu starat v dobrém i
zlém, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jak mě objímá
a zachraňuje před jistou smrtí podchlazením, špičkou jazyka ochutná mé ucho. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
„Slanečku,“
řekne a myslí tím, že jsem slaný, mokrý, studený a hubený jako ten slaneček. A
takhle přijdu ke svému novému pojmenování. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-ilVD6JVjUbk/UoVBJPs-fHI/AAAAAAAAAdw/ukJB2pwPBKg/s1600/blog_saltdean.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="280" src="http://4.bp.blogspot.com/-ilVD6JVjUbk/UoVBJPs-fHI/AAAAAAAAAdw/ukJB2pwPBKg/s400/blog_saltdean.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-72578803502613010642013-06-08T22:28:00.000+02:002013-06-08T22:38:03.230+02:00Deset roků<div style="text-align: justify;">
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<b>Fandom: Píseň ledu a ohně </b>(Renly/Loras)<br />
<br />
Začíná léto, další série Game of
Thrones (téměř) za námi a já mám spoustu výtek a nápadů, takže po delší době
nečinnosti přidávám zase něco z fandomu, který se tady neobjevuje až tak často.
Jde opět o text složený z drabbles (tentokrát jich je šest), pojednává o
Lorasovi a Renlym (hlavně tedy o Lorasovi) a napsal jsem ho, protože jsem celý
rozdurděný z toho, co s touto postavou provádějí v seriálu, a odmítám to
považovat za kánon. Komentáři mě moc potěšíte, ale nutit Vás do nich nebudu ;]<br />
<br />
P.S.: Poslední drabble obsahuje spoiler ke knize Bouře mečů a čtvrté seriálové
řadě.</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: center;">
<b><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">Deset rok</span><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">ů</span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
9 (I)</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Nechce opustit Vysokou zahradu tak moc, že pláče dokonce i před babičkou,
která slzy neschvaluje. „Jestli chceš být rytířem, tak musíš,“ říkají mu a
odkazují přitom na rytířskou epiku a tkané tapisérie v halách sídla. Už
jako devítiletý ví, že nesouhlasit je platné asi jako volat do větru. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Odvezou ho do Bouřlivého konce; květiny se tam nepěstují, ve stěnách
hradu panuje celoroční chlad a cizí lidé k němu přistupují zdráhavě. Chce
se vrátit domů a zase svačit oplatky a ovoce se svými staršími bratry,
poslouchat Willasovy příběhy na dobrou noc, nechce znát Renlyho Baratheona a
nechce se stát jeho panošem. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
9 (II)</div>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Děti se mu vyhýbají. Koluje zvěst, že nosí nos nahoru, protože je
Baratheonův panoš. Nic nevědí! </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
„Jestli budeš brečet, pošleme tě zpátky do Vysoké zahrady. Ale čeká tě
tam jen ostuda,“ říká Renly. Ač přátelsky míněné, zní to krutě. Pak ho provede
stájemi a dá mu na výběr ze čtyř poníků. Loras zvolí jediného bílého – cožpak
slavní rytíři nejezdí vždy na bílých koních? Ještě téhož dne si vyjedou z
Bouřlivého konce k tělnatému dubu a lezou po jeho větvích jako ohebné
opičky. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Loras nevidí důvod, proč by se s Renlym nemohli stát přáteli. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Od toho dne nezapláče po osm roků. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
15</div>
</div>
</div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Když vyhrává první turnaje, žene ho soutěživost, která mezi ním a Renlym
panuje odnepaměti. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
V kuse teď Renlyho, poháněného řadou porážek, vídá posilovat tělo.
Visí na jabloňové větvi, dlaně mu chrání jezdecké rukavice, a přitahuje se
nahoru a dolů. Jeho budoucí Výsosti už se na pažích rýsují pěkné svaly, a tak
není divu, že dovede Lorase přeprat při prvním polibku, který se panošovi
nejprve nelíbí a hned na to líbí. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Brzy si uvědomuje, že mají těla, která pasují k sobě, a také pouto,
jenž je potřeba úzkostlivě tajit. Hřích, smilstvo a sodomie se tomu říká, ale Loras
to zve láskou. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
17 (I)</div>
</div>
</div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Jsou to už čtyři dny a tři noci, a Loras má stále za nehty hlínu, na
rukou krev a kolem něj se šeptá, že zešílel; ztratil tvář galantního Rytíře
květin a zabil dva své bratry v přísaze, protože nedovedli ochránit jeho
krále, když se ho zrádcovská Brienne z Tarthu rozhodla sprovodit ze světa.
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Pak vzal Renlyho tělo a nikým nespatřen ho vlastníma rukama pohřbil
nedaleko Bouřlivého konce, v místě, kam je táhly jejich dlouhé vyjížďky,
když byli oba jen mladým lordem a panošem. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Kdysi tam lezl po stromech a vyslovoval Renlymu první sliby věrnosti, teď
se tam loučí s mrtvými. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
17 (II)</div>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Neví, proč mu noc naděluje tak prazvláštní sny. Sní o planinách Essosu, o
nichž vyprávěla Daenerys za bouře zrozená. Ve snech ji vidí nekonkrétně,
protože její podobu zná jen z povídaček a pomatených popisů, ale
v jeho spánku už je královnou na Železném trůnu. Celé dny s Renlym
bloudí rudou, vyprahlou krajinou, jejich žízniví koně na pokraji vyčerpání,
Loras se ošívá v sedle, jeho tělo je unavené a rozbolavělé z toho,
jak se s Renlym několik večerů po sobě milovali pod jasnou noční oblohou a
na kamenité zemi. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Probouzí se a postel vedle něj je stále prázdná. Raději teď spí. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
18</div>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Stojí stráž u Joffreyova mrtvého těla pod dohledem navrativšího se
Jaimeho Lannistera<span style="color: #3366ff;">.</span> Bolí ho nohy a záda,
která nesou tíhu brnění, a také svědomí, protože smrt panovníka ho nezarmucuje
tak, jak by měla, a Králokat to na něm vidí.</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Robert, Renly, Joffrey, tři úplně rozdílní vladaři. To, co nastává po
smrti, je ovšem vždy stejné. Jeden král zhasne a hned ho nahradí jiný. Lid
předstírá zármutek. Slunce ale žádná svíce nenahradí a všechny přísahy, které
Loras Joffreymu složil, byly lživé. Nemá však, co jiného by činil: za svůj
život se naučil jen službě králi a lásce jen k jedinému muži.<br />
<br />
<br /></div>
</div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-42731922977152964182013-05-04T16:11:00.001+02:002013-06-08T22:33:19.058+02:00Pomluvy<div style="text-align: justify;">
Drabble k fandomu Game of Thrones. Mám rád Sansu a její kapitoly v knihách, i když zrovna tohle drabble se drží událostí v seriálu a ani náhodou nedosahuje hloubky knih; ale prostě se mi ho chtělo napsat. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a name='more'></a><div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">Pomluvy</span></div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 200%; text-align: justify; text-indent: 26.95pt;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Jsou to jen nechutné pomluvy, pomyslí si Sansa před zrcadlem. Je krásná,
vlasy ji září červení jako sluncem vyhřáté stěny Rudé bašty, ona konečně
poznává, jak chutná štěstí, a tamto jsou jen ohavné pomluvy a slova
lannisterské zloby. Tohle město je jich plné, asi proto tak zapáchá; kdežto
bílá růže darovaná Lorasem sytě voní Vysokou zahradou. </div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-indent: 26.95pt;">
Teď budou dívky závidět jí, ne ona jim. To vědomí ji těší tak, že
z toho pyšně zrůžoví. Ser Loras je rytíř a je v jejích očích tak
krásný a galantní, že by se z toho rozplakala rozkoší. Tamto, tamto jsou
jen nechutné pomluvy. </div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 200%; text-indent: 26.95pt;">
<br /></div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-35758582900723727952013-03-24T11:08:00.000+01:002013-03-24T11:17:19.723+01:00Čekání na Blainea<div>
<div style="text-align: justify;">
Svět se změnil, Kurt zůstal stejný a Blaine nezůstal vůbec. Kéž by to byl radši jen sen! Víc Vám k tomu prostě říct nemůžu a nechci, nejlepší bude, když si tuhle krátkou povídku přečtete a názor a žánr si zařadíte sami. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Páry: Klaine, Kadam. (Nesmím zapomenout, že povídku mi pomáhala psát <a href="http://www.youtube.com/watch?v=sEKbr4ppoP8">tato skladba od Philipa Glasse</a>, takže si ji ke čtení můžete pustit. Mělo by to vyjít tak akorát na celý text.)</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;"></span>
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;"></span>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-large;">Čekání na Blainea</span><br />
<br />
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Usíná. Spí teď pořád, dovoluje mu
to zapomínat na hlad. Usíná, probouzí se, zase usíná, aby nemusel myslet na
ubývající jídlo a nevracejícího se Blainea. Prospí celé noci a velkou část dne,
a pořád nemá dost. Když nespí, sedí u okna a dívá se do pustého města, vyhlíží
figury, které nepřicházejí. A před každým člověkem, který přichází a není
Blaine, je třeba se mít na pozoru. To mu jeho přítel kladl na srdce předtím,
než odešel. Opustil Kurta a dosud se nevrátil, ale opustil ho, protože se vydal
hledat pomoc a bezpečí a jídlo, a proto mu Kurt tu dlouho nepřítomnost dovede
prominout. Čeká. Blaine řekl, že bude snazší, když ho poslechne. Řekl, aby
zůstal v tomto domě, u polozakrytého okna, držel se v bezpečí
cihlových zdí a vyhlížel ho, čekal, jako nevěsty čekají na vojáky.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Blaine je pryč, v tom velkém
pustém světě, pořád stejně nevinný a mladičký jako byl, když k té proměně
došlo a oni jí v zahřáté posteli nevěnovali žádnou pozornost, a nový
světový pořádek na něm právě teď hoduje jako na mršině zvířátka. Ale Kurt čeká.
A zatímco v Blainea věří, představuje si, že žije v normálním světě a
dům, který se zanedlouho stane jen další vyrabovanou zastávkou na Whitman
Avenue, je jejich vilkou plnou radosti, lásky a malých dětí, kterým tu radost a
lásku předávají. Zatímco tělesně chřadne, fantazie mu pomáhá udržet psychiku
v kondici. Blaine nechtěl, aby šel s ním. Blaine říkal, že je to
nebezpečné. Blaineovo odhodlání chránit ho za každou cenu vhání Kurtovi slzy do
očí. <o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Vyhlíží. Někdy také sebere odvahu a
oknem v kuchyni se prodere na dvorek za domem, kde stojí tři husté vavříny
a rostou si dál jako by nic, jako by se jich celá ta zkáza světa netýkala. Kurt
je závistivě pozoruje. Vavříny nepotřebují jíst, přežvýkávat jídlo a brát
energii z tuhých soust, stačí jim deště. Chce se také proměnit ve strom,
být trvalka a nemuset myslet na jídlo. Venku se však nikdy nezdrží dlouho.
Nesmí zapomenout, proč sem přišel, a tak se jen rychle vyprázdní co nejdál od
domu a zase se stáhne do bezpečí budovy. Přichází jaro a vylézá slunce, ale ani
to ho už netěší. To tma a stíny skýtají bezpečí. Přichází jaro, ale ne obroda.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Hospodaří s dešťovou vodou a
vodou ze sněhu tak, aby si s ní každého večera umyl obličej, pohlaví a
zadek. Většinou se mu daří, ale deštivá zima končí a najít zdroj pitné vody
bude čím dál těžší. Bude muset opouštět dům, před čímž ho Blaine důrazně
varoval. Jednou za pár dní se holí, jak nejlépe zvládne tupou žiletkou. Chce
vypadat dobře, až se Blaine vrátí. V zrcadle, které pamatuje o jednoho
obyvatele víc, se dívá už jen na svůj obličej. Tělo má směšně vyhublé, ví to,
nepotřebuje to ještě vidět. Cítí žebřiny žeber a ztenčující se nohy. Jako by
z něj něco ujídalo maso. Oblečení vrství na sebe. Čím teplejší, tím lepší.
Látka do sebe nezadržitelně pohlcuje tělesný pach. Ohrnuje nad tím nos, ale
nemá oblečení kde vyprat. Hlavně, že je mu teplo. Za trochu ohně by teď dal
všechno, sirky už mu došly a bez nich plamen rozdělat neumí. S ohněm by si
připravil potravu. Ohřál vodu a rozmíchal v ní instantní kaši. Má chuť na
mastná, tučná jídla – představuje si, jak jí nepropečenou kůži z kuřete a
vylizuje tuhnoucí omastek. Dřív se mu taková představa hnusila, ale teď se jí
nemůže zbavit. Moct se tak najíst do sytosti, do sytosti tlustého masa a
přeslazeného ovoce... <o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Někdy přicházejí lidé. Blaine ho
varoval, že lidé se teď stali kanibaly. Tihle jsou možná dobří, ale Kurt nic
neriskuje. Pro něj je posledním dobrým člověkem na světě Blaine. Skryje se tak,
jak mu to Blaine radil. V domě má vytvořenou síť skrýší a jakmile jednu
použije, necítí se tam nadále v bezpečí. Bojí se. Vymýšlí nové a nové způsoby
maskování, vsoukává se do menších a menších prostor. Když jeho domem procházejí
tři muži (muži, vždy to jsou muži, co se asi stalo se ženami?), přečkává
zavřený ve velkém kufru v šatní skříni. Vetřelci prázdné domy neobsazují,
drží se na pochodu, a tak po několika hodinách, když si je jist, že je
nebezpečí zažehnáno, vylézá ven. Hltá čerstvý vzduch. Prozkoumá dům – je
prázdný a chudší o několik porcí jídla. Odnesli mouku, která Kurtovi zachutnala
už i syrová, několik láhví vody, a krmivo pro kočku. Kočku neodnesli, protože
kočka už dávno není. Kurt se při tom pomyšlení zalyká palčivými výčitkami a
svou opovrženíhodnou, patologickou chutí na maso. Cizí lidé odešli<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Usíná. Spí. Probouzí se. Střídmě
jí. Šetří s jídlem. Hubne. Usíná. Probouzí se. Nejí. Vyhlíží Blainea.
Zásoby jídla se tenčí. Kurt ale nemůže jen tak jít a začít si brát od druhých,
co mu nepatří. Mohl by se vrátit Blaine a nezastihnout ho v domě. Mohlo by
se mu na výpravě ven něco stát. Mohl by za krádež být potrestán. Večer sní
trochu vaty. Dodává mu pocit sytosti – s plným žaludkem se usíná snáze.
Zdá se mu o tom, že se Blaine nalezl pomoc a vrací se domů, k němu,
s hodnými lidmi v zádech. Nesou s sebou horkou vodu a tu jim pak
dovolí použít ke koupeli. Probouzí se. Když si myje obličej, voda je studená.
Zase to byl jen sen. Usedá k oknu. Blaine se nevrací. Okolí domu je
přikryté tenkou pokrývkou sněhu, v níž nejsou žádné stopy. Během spánku
byl tedy v bezpečí, ostatně neustlal si na posteli, ale pod ní. Pokaždé,
když se mu zdá o Blaineovi, je to dobrý spánek. To realita je horší. Výhled
z okna se mu zajídá. Venku se nic nepohybuje, vyjma větví stromů ve větru.
Uloží se do peřin a hadrů po stolem překrytým dlouhým ubrusem. Zase spí. Ve snu
se objevují jeho rodiče, oba oblečení v šatech na pláž, kam malý Kurt
nechce, protože by museli procestovat několik států. Po probuzení přemýšlí o
svých rodičích. Sen ho zmátl, nemůže si vzpomenout na jejich skutečnou podobu.
Rozladí ho to na několik dlouhých hodin, během kterých zpochybňuje své duševní
zdraví. Mluví při tom sám k sobě, protože se bojí, že jinak zapomene
mluvit úplně. To by bylo velké neštěstí, nedovedl by Blainea při návratu domů
uvítat.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Je slabý. Fyzicky i psychicky.
Oslabují ho podvratné myšlenky. Blaine to věděl. Proto ho nechal v domě,
v relativním bezpečí. Nepřekonal by nástrahy na cestě. Blaine to
s ním vždycky myslel jen dobře. Vzal všechnu odpovědnost a všechen risk na
sebe, a proto ho Kurt musí obdivovat. Až se Blaine vrátí, nebude už nikdy
ničeho nedostatek. Jídla, společnosti, ani lásky. Už aby se Blaine vrátil.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
V den, který nemá číslo, protože
Kurt už je dávno nepočítá, přichází muž. Má hustý plnovous a hlavu si chrání
před chladem čepicí. Prochází ulicí sám a z ničeho nemá strach. Nese si
zbraň, ale není ve střehu. Kurt stále sedí za oknem, je to jeho místo, které se
mu po těch dlouhých týdnech už přizpůsobilo, je to jeho trůn, z něhož však
světu nevládne. Kdyby to šlo, už dávno by vydal dekret, který by mu vrátil
Blainea zpět. Tentokrát nezůstane nezpozorován. Muž jako by pohledem provrtával
stěny – vytuší Kurtovu přítomnost a podívá se přímo na něj, mění cestu svých
kroků a míří k domu číslo 415 na Whitman Avenue.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt, ochromený hrůzou, se nestihne
schovat. Vlastně o tom ani nepřemýšlí. Zůstane sedět u okna a čeká. Konečně na
něco jiného než na Blainea. Tuší, že tohle bude jeho konec. V koncích
končetin cítí příjemné uvolnění. Prsty mu začínají mravenčit. Někde za jeho
zády se otevřou vstupní dveře, neudržované, zimním vlhkem nabobtnalé dřevo
drhne po špinavé podlaze. Teď by měl čas utéct a schovat se. Ale neudělá to.
Když znovu vyhlédne ven, čekaje, sníh je pryč. Roztál cizinci pod nohama a
trávník je zase zelený, jako za jarního rozpuku. Ten vetřelec vejde do jeho
domu a nepozdraví. Pohlédne na Kurta, který pro něj nepředstavuje hrozbu, a pak
se bez zaváhání pustí do prohlížení obsahu skříněk. Narazí na nějaké jídlo –
slané tyčinky a kukuřičné vločky – ale nerabuje. Zanechává za sebou kyselý
zápach teplého potu. Znovu si Kurta prohlédne a jako by se mu ho zželelo,
vytáhne z vlastních zásob poloplnou láhev mléka. Líbíš se mi, říká, podává
ji Kurtovi a sleduje, jak lačně pije. Mléko chutná úplně jinak než voda, je
syté a sladké. Marně si snaží vzpomenout na chuť mléka mateřského, ale určitě
bylo podobně lahodné. Být tak zase nemluvnětem a tisknout se do bezpečí
maminčina výstřihu...<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Dobrý, co, usmívá se a vyhublý Kurt
mu přizvukuje mokrým a čvachtavým mručením do hladinky nápoje. Vděčně natáhne
vyzáblou ruku pro pár kostek cukru. Jen co okusí něco z mužových zásob,
chce být s ním. Plný žaludek mu našeptává: nemůžeš na Blainea čekat
donekonečna, Blaine je nejistota, pouhý příslib, tak natáhni ruku a vezmi si
to, co je teď a tady. Tyhle nevěrné myšlenky ho děsí.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Muž se tam chová jako doma.
K odchodu se nemá. Pohodlí čtyř stěn se mu zalíbí, stejně jako zaprášené,
leč měkké sofa, a výhled na stěnu s malbami letních krajinek a
středoevropského kostela. Odpočívá s očima otevřenýma a testuje míru
Kurtovy přizpůsobivosti. Chlapec sedí přitisknutý ke stěně na druhé straně
místnosti a sleduje, jak se cizinec v jeho domě zabydluje. Tašky, které s
sebou nese, si položí vedle pohovky. Zuje si boty a promasíruje nohy. Nehodlá
se jen tak vzdálit. Vypadá to, že si chce na pohovce zdřímnout. Ale Kurt musí
držet stráž u okna, ne tady v pokoji. Nejraději by mu to nedovolil, pak si
vzpomene na mléko a cukr a rozkvétá v něm pochopení a chuť vyjít muži
vstříc ve všem, co si bude přát.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Jmenuje se Adam a míří přes Ohio
pryč, k jakémusi domnělému ráji. Bez obalu vyjadřuje Kurtovi náklonnost. Kurt
mu smutně oznamuje, že on není Eva, nemohou tedy spolu stvořit novou etapu
života na zemi, a Adam se tomu jen trhaně směje. Je jiný než Kurt nebo Blaine
při odchodu: má svalovou hmotu a dostatek potravy, to je na něm vidět. Musí jít
s ním, i kdyby nechtěl, tak musí. Za ochranu mu naslibuje všechno, co má.
Není to mnoho, ale rodiče ho vždy učili, že si má vlastního těla vážit a
nakládat s ním jako s nejdražší cenností. Večer mu Adam řekne, ať se
umyje, a pak si uzme místo na jeho lůžku. Nevyhání ho, chce, aby Kurt ulehl
vedle něj a zvykal si na přítomnost jiného mužského těla. Líbá ho na ústa,
které dotek pamatují už jen pramálo, drobné rty má ve zlatém plnovousu téměř
skryté, vše, co Kurt cítí jsou ty pichlavé vousy, rozdírají mu jemnou kůži
kolem úst, později ho lechtají na zátylku, až se tomu musí začít smát. Adam se
na něm a v něm pohybuje, jako to kdysi dělával Blaine nebo jako to Kurt
dělával Blaineovi, teď není úplně po vůli, ale Adam si nic nevymáhá silou, je opatrný,
sám by z toho jinak nic neměl. Při takové smršti fyzických pocitů je
snadné zapomenout, že svět už není normální a v noci se k domům
stahují poslední lidské hyeny. Mačetu má Adam stále po ruce a jak na Kurtovi
leží, těžký a nepropustný, připadá si opuštěný chlapec v bezpečí. Dokonce i ve
spánku vytváří mužské tělo dojem opevněného zákopu.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ráno použije Kurtovu koupelnu.
Oholí se. Vypadá jako z obálek časopisů, těch, které teď už nemají žádnou
hodnotu. Když Kurt vidí, jak se změnil, má chuť se s ním znovu pomilovat,
tentokrát jen tak, pro radost, bez zištných důvodů. Společně posnídají
z Adamových zásob. Jeho batoh je plný jedlých pokladů, dobrot, o nichž se
Kurtovi ani nezdálo. Čokoládové tyčinky a granulované čaje, které se
rozpouštějí v ústech, sušené ovoce, které Kurt převaluje na jazyku, dokud
z něj nevycucá veškerou omamnou chuť. Po snídani Adam odchází. Tentokrát
se Kurt nebojí, protože Adam u něj v úschově nechává téměř všechny své
věci. Vrátí se, tenhle se určitě vrátí. Čeká, jak ho to naučil Blaine. Sedí u
Adamových věcí, protože slíbil, že na ně dohlédne. Ani na vteřinu se od nich
nevzdálí. Adam slíbil, že se vrátí. Kurt slíbil, že bude hlídat. Sliby se
musejí dodržovat. I to ho naučil Blaine.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Když Adam přichází zpět po zeleném
trávníku, nese s sebou boty. Jsou kožené, kotníčkové a Kurtovi padnou jako
ulité. Ve svých polobotkách a domácích pantoflích přece nemůže chodit jinde než
po domě.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Chceš jít se mnou, ozývá se
z Adamových úst; konstatuje a ptá se najednou.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Můžeme zůstat tady, nabízí Kurt, je
tu přístřeší.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Ne, říká Adam, rozhodnutý, půjdeme
na jih. Kurt chce vědět proč.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Na jihu je teplo, tady bys další
zimu zažít nechtěl. Chceš jít se mnou.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Kurt kývne. Chce. Ale ve vzduchu se
ještě stále vznáší Blaineova přítomnost a příslib jeho návratu. Neví, jestli
tohle dokáže opustit. Vyzradí Adamovi, že tu žil ještě s jedním chlapcem.
Nevrátí se, říká Adam a Kurt se snaží mu odporovat. Vrátí se, vím to, já to
vím, je to Blaine, ten by mě tu nenechal. Začne plakat – po strašně dlouhé
době, kdy si myslel, že už toho není schopný. Teď zase používá pláč jako formu
vyděračství, ale Adam si hledí svého. Krokodýlí slzy na něj neplatí. Je
připravený vydat se na cestu. Bez Kurta bude koneckonců o jedno zavazadlo
lehčí. Hrozí, že mléko a cukr, Kurtovy oblíbené pamlsky, odnese s sebou.
Musejí si nutně promluvit o tom, co se od Kurta očekává. Chci tě sníst, směje
se Adam (pořád se jen směje, jako by se se světem nedělo vůbec nic zlého) a
Kurt ví, že to není pravda, i když právě vyjádřil jeho nejhlubší obavy. Budeš mě
v noci zahřívat, říká Adam, a já zase tebe.<o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Uražený a raněný se stáhne do svého
starého sklepního pokojíku. Listuje dětskými knížkami, které si
z nostalgie schovával a po dlouhá léta ho nezajímala, čichá
k prostěradlu, v němž ležel společně s Blainem, prohlíží si svůj
šatník naditý oblečením. Dřív hodně pečoval o svůj vzhled. Tuší, že teď je
z něj jen rozcuchaný, pupínkovatý kluk. Truchlí v pokoji za svůj
předchozí život. Když opět vyjde, nese s sebou zavazadélko a je připravený
vydat se na cestu. Naposledy se podívá z okna. Na obzoru jsou jen opuštěné
domy, bující vegetace a šedivá stěna nebe, žádný Blaine. Zašněruje si staronové
boty, dar od Adama, a opouští rodný dům. Sotva vykročí na silnici, kterou teď
mohou použít jako chodník, protože žádné auto po ní neprojede, ohlíží se Adam
přes rameno. Od té chvíle nikdy nejde napřed, čeká. Vytahuje z kapsy
pamlsek, ovocné bonbóny na posilnění.<o:p></o:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
Usíná. Probouzí se. Nekonečný
koloběh. Hřeje Adama a Adam hřeje jeho. Nečeká na Blainea. <o:p></o:p><u1:p></u1:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify; text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-37047854520793772862012-02-27T22:32:00.003+01:002012-04-07T12:15:53.050+02:00John Watson a jeho problém<div style="text-align: justify;">
Hlásím, že posedlost <b>Sherlockem</b> mě zatím nepřešla, spíš naopak. Vytvořil jsem proto volné a naprosto zbytečné pokračování předešlých drabblů, tentokrát o Watsonovi, kterého pořád něco trápí a jeho problémy jsou vždycky spojené se Sherlockem. Náhoda? </div>
<div style="text-align: justify;">
Takže opět <b>trojka stoslovných útvarů</b>, snad se vám i tyhle budou aspoň trochu líbit.</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: 18.0pt;">
<span style="font-size: 18pt;">John Watson a jeho problém</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
I</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Proklaté ženské! Někdy je John vážně nenáviděl. Jedna za druhou ho opouštěly a pak už i odmítaly – to všechno kvůli Sherlockovi! Co si jako myslely?! Že je bisexuální? Jako by Sherlock, jakkoliv věrný, inteligentní, čistý, upřímný a v určitých chvílích i navýsost zábavný společník to byl, mohl nahradit vonící ženskou náruč, magické polibky a pohled na krásné, svůdné dámské nohy. To bylo prostě nemožné! Mezi ním a Sherlockem to bylo vždy přátelské, nanejvýš bratrské. A nejvíc tohle bolelo od Sarah.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Proklaté ženské. Vždycky s nimi byly problémy. Možná kdyby jejich paranoidní výmysly uvedl do praxe, neměl by se úplně nejhůř. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
II</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Sherlock měl dlouhou, náročnou noc. Domů se vpotácel celý zřízený až po páté ranní a probudil Johna, aby mu ošetřil rány. Jak bylo výhodné mít doktora v domě! Pak si na dvanáctou, místo oběda, poručil silnou kávu bez mléka podávanou jako snídani do postele. Na podrobnosti se John neptal – uměl být tichou vrbou. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Ani obsluhovat Sherlocka mu nevadilo. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Problém Johna Watsona, to byly až Sherlockovy nahé půlky, které nestydatě trčely do vzduchu, zatímco peřina byla u jeho nohou zkopaná do tvaru Nanga Parbat. Měl dojem, že dnes na Baker Street 221B dojde k záhadnému úmrtí jednoho lékaře zdravého jako rybička. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
III</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Lestrade byl lepší než jeho psycholožka. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
„Tys ho... měl rád, Johne,“ pronesl jednou nad skleničkou, kterou sobě i Watsonovi objednal; ne posměšně, protože po Sherlockově smrti (i když John preferoval říkat „zmizení“) se hodně spřátelili. Dokonce mu na chvíli položil ruku na zátylek, což bylo uklidňující. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
To slovo na M sice nevyslovil, ale svrbělo ho na jazyku. John věděl, že i přes použití mírnějších jazykových prostředků si to inspektor vykládá správně. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Toho večera se šíleně opil a ještě na baru se Lestradovi vyplakal na rameno. Jeho problém tím sice nezmizel, ale bolest na prsou se na milosrdný okamžik stala snesitelnější. </div>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-1402930860025672022012-02-25T14:50:00.001+01:002012-04-07T12:16:02.733+02:00Sherlock Holmes a polibek<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-VEgKCWVSrDc/T0jlIS9Su4I/AAAAAAAAAF4/S8fwOBOb7Dg/s1600/sherlock.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="86" src="http://3.bp.blogspot.com/-VEgKCWVSrDc/T0jlIS9Su4I/AAAAAAAAAF4/S8fwOBOb7Dg/s400/sherlock.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vy, kteří sem přicházíte za Glee, teď na chvíli odvraťte zrak. Když mi bylo navrženo, že už bysme se <i>konečně mohli podívat na toho <b>Sherlocka</b>, o kterém všichni mluví</i>, věděl jsem, že je zle. Jsem shipper, a tak jsem se bránil zuby nehty, protože mi bylo jasné, že jakmile Sherlocka zhlédnu, tak shippovat prostě začnu. To se také stalo. Naštěstí Sherlock je na psaní tak těžký (alespoň pro mě), že jsem si zatím troufnul jenom na drabble, přesněji <b>tři stoslovná drabble</b>. Název asi prozrazuje vše; víc nepovím. </div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="font-size: 18pt;">Sherlock Holmes a polibek</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
I</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Angela se mu přirozeně nikdy nelíbila. Páchla po kmínu a v posluchárně si neustále sedala vedle něj, aniž by pro to měla pádný důvod, a tak ho tím svým odérem nepřestávala otravovat. Neměl čas na dívky. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Její záměry se vyjasnily, když si ho jednou odchytla v zapadlé uličce univerzitní knihovny. Nevkusná rtěnka, podle žmolkování laciná, strnulost mimických svalů ve tváři značila odhodlání a její nasládlý parfém předznamenával milostné námluvy. Přiblížila se a rozevřela ústa. Sliny, bílý povlak na jazyku, mikrosvět ústních bakterií. To ho chtěla políbit?! Couval tak dlouho, dokud to nepochopila a nedala se na útěk s utrženou hanbou.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
II</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Do dveří vstoupil nejprve odér neznámé ženy, potom John. Sherlockovi stačil jediný pohled; takže kino, ale ne o samotě. U košile podolek – bůhví, co se v tom biografu dělo, ne, nechtěl to vědět –, kousanec červenající se na spodním rtu. Otisk drobného ženského řezáku. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Pak najednou pocítil něco... chvíli mu trvalo, než to <i style="mso-bidi-font-style: normal;">něco</i> zanalyzoval... styděl se. Neměl rád, když někdo znal věci, které on ne. Polibky. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Napadlo ho, že kdyby to jednou chtěl dělat, zvolil by Johna. S Johnem se cítil dobře. S Johnem by mu výměna slin, mikroskopických zbytků jídla a bakterií mohla být dokonce i trochu příjemná. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
III</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Sherlocka málo co rozechvělo – tedy pokud si odmyslíme paní Hudsonovou, co se mu ve chvilkách důchodcovské nudy náruživě přehrabuje osobními předměty. Bazilišek Moriarty ten dar měl. S ním se Sherlock vždycky cítil vzrušený, vybuzený k boji a odplatě; teď poprvé ho však Moriarty naprosto vyvedl z míry. Špičkou jazyka mu přejížděl po sevřených rtech, zatímco Sherlock nevěděl, jak to chce řešit. Byl to Moriarty, nepřítel. Byl to ale také první skutečný polibek. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Nesnášel, když ho někdo zbavoval sebekontroly. To uměl opět jenom Moriarty. Nebo snad James? Možná by mu pro jednou mohl říkat James, když už se jejich jazyky dotkly... </div>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-10838889291312945622012-02-21T23:51:00.004+01:002012-04-07T12:16:11.255+02:00Pohlednice z Paříže<div style="text-align: justify;">
Mám rád Paříž. Myslím si sice, že je podobná Praze a francouzština pro mě vždycky byla neproniknutelnou záhadou, ale na tom městě něco je. Něco se tam vznáší ve vzduchu a vy rychle nabydete dojmu, že když jste v Paříži, jste pány celého světa a můžete všechno hodit za hlavu. Napadlo mě, že jestli Blaine a Sebastian mají zažít nějaký románek, nemůže to být nikde jinde než právě tam. Takže tohle je moje první <b>Seblaine</b>. Užil jsem si ho, a jak! A to jsem si nemyslel, že někdy o Blaineovi budu psát s takovým gustem. Ale něco na těch dvou je. Stejně jako na té Paříži. </div>
<div style="text-align: justify;">
Psáno na <a href="http://bilkis.blog.cz/1110/druha-vyzva">Bilkisinu výzvu "<b>1000 slov plných tajemství</b>"</a>. Povídka jich má 959, pohlednice 41.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Blaine Anderson byl nadšený. Nečekaly ho sice dva roky prázdnin, jen dva měsíce, zato ty nejlepší. Bylo mu teprve sedmnáct a už měl zažít největší dobrodružství svého života. (...)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "Times New Roman"; font-size: 12pt;"><br />
</span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "Times New Roman"; font-size: 12pt;"></span></i></div>
<a name='more'></a><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="font-size: 22pt;">Pohlednice z Paříže</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Blaine Anderson byl nadšený. Nečekaly ho sice dva roky prázdnin, jen dva měsíce, zato ty nejlepší. Bylo mu teprve sedmnáct a už měl zažít největší dobrodružství svého života. Když se poprvé dozvěděl o svém výletu do Evropy, na chvíli zauvažoval o tom, že Kurta jako svého přítele přibalí s sebou. Byl to skladný, apartní, hezky vonící přívěšek komunikující docela obstojně francouzsky. Myšlenku zapudil, sotva své nadšení sdílel na internetu se Sebastianem a dozvěděl se – chvilka napětí – že Smytheovi vlastní přímo uprostřed Paříže starý bohémský loft využívaný jen zřídkakdy a Sebastian tam čirou náhodou bude trávit léto. Blaine Kurtovi nakonec ani nenabídl, aby do Evropy letěl s ním a začal střádat všemožné důvody, proč by jeho přítel stejně odmítl – neměl by peníze na hýření v drahé metropoli, Burt by ho z obav určitě stejně nechtěl pustit a navíc to bylo Kurtovo poslední léto před nástupem na univerzitu. To mu prostě nemohl udělat. Nemohl ho odtrhnout od rodiny a ještě ho finančně zruinovat. Přislíbil, že bude alespoň pravidelně psát a netečným rodičům pak doma oznámil, že se s nimi sveze, ale zbytek dovolené bude trávit se svým nejlepším kamarádem z Daltonu. Kterého rodiče by přátelství až za hrob neobměkčilo? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Sotva dosedli na pařížském letišti, odtrhl se Blaine zpod maminčina křídla jako pravý dobrodruh. Sebastian na něj čekal na metru Assemblée Nationale, kde mu ve slaměném klobouku a skrytu Ray-Benů typu Aviator řekl: „Odsud je to co by kamenem dohodil k Musée d’Orsay, na Tuileries a Place de la Concorde. Vyber si a já nás povedu.“ Blaine mu v dusnu a tlačenici úzkých tunelů padnul kolem krku a jestli se na jeho poblázněnou hlavu sneslo několik pobouřených poznámek, ignoroval je, protože stejně byly ve francouzštině. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Od té chvíle začali kohabitovat v neuvěřitelně horkém půdním bytě na Rue Payenne ve čtvrti Marais, kterou Blaine znal z několika filmů. Prý čtvrť umělců, neřestí a homosexuálů, nepřestával ho ohromovat Sebastian, a Blaine o jeho pravdomluvnosti nepochyboval – bylo to přímo přízračné, kde jinde by taky Sebastian mohl žít! Výhled ze severně stočeného balkónku měli na malý kostelík; promlouvat s Bohem měl ale Blaine dovoleno jenom v posteli, když ho Sebastian nestydatě kouřil („Ach Bože, mhmm...“) nebo zkušeně píchal („Víc, ještě, ach, Ježiši!“), až pod jejich dvojlůžkem vrzala prkenná podlaha a kdosi z místnosti pod nimi čímsi bušil do stropu. Soužití se Sebastianem by si dal líbit už napořád, napadlo ho každé ráno, když si jen opláchl zarůstající tvář a chystal se vrátit do postele – nemusel se denně holit dohladka, jak mu jednoho víkendu oznámil Slavík cestou ze zbohatlického přímořského letoviska na hranici Dolní Normandie. Tehdy byl sám po rozpustilém výletu u moře ještě trochu zanedbaný a průvan v autě mu na hlavě vytvořil huňatý rozcuch nasáklý vůní mořské soli. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Na roli vydržovaného amanta se hodně rychle a hodně snadno přivykalo. Drahé výlety a vína a ovíněné výlety, večeře ve venkovních restauracích, malé pozornosti a vstupenky do galerií, divadel a na koncerty, které vždycky platil Sebastian. Chtěl za to málo, ale dostával hodně – Blaine měl pocit, že celé léto láskou k Sebastianovi žhne jako právě explodující supernova. Snažil se ze všech sil po jeho boku zářit, aby ho Sebastian mohl kdykoliv pyšně vyvést ven do smrákající se neřestné čtvrti jako svého přítele a on při tom sálal nefalšovaným pařížským šarmem. Rychle mu nasákl do krve. Byl přirozeně učenlivý. Trvalo mu jen pár dní, aby pochytil místní společenské návyky a slovní zásobu pro nezbytnou komunikaci, a jen dvě milování, aby se naučil, co Sebastianovi dělá dobře nebo čím ho zaručeně překvapí. S ním v posteli se nemusel upejpat jako s Kurtem – Sebastian byl jako zvíře a Blaine se rád a ochotně také jedním stal. Vyměňování tělních tekutin se mu nikdy nelíbilo víc, než když v srpnový podvečer otevřeli všechna okna do prašných ulic a křičeli svou mladickou touhu špičce Eiffelovky tetelící se na obzoru v odéru horkého vzduchu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Blaine se stal majetnickým. Sebastian měl svou oblíbenou kavárnu; dřevěné okenice a malebné sezení venku, barista se honosil typickým francouzským jménem Jean-Pierre (ještě tak být v Paříží a nepotkat žádného Jean-Pierra!) a významně na Slavíka mrkal. Blaine nevěděl, co si o tom myslet. Jean-Pierre byl až příliš pohledný a mužný, a tak když jednoho pátku nikam nespěchali a pili odpolední kávu, naklonil se Blaine provokativně k Sebastianovi a špičkou jazyka mu slízl kávový knírek nad konturou horního rtu. Udělal to zrovna, když je Jean-Pierre obsluhoval, aby ukázal, co je jeho a o čem si jeden bezvýznamný pařížský barista může leda nechat zdát. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
To bychom měli drobné pařížské radosti. Jednou za čas ale přišly i povinnosti. A tak se Blaine sem a tam přistihl, jak netečně olizuje poštovní známku a pečlivě ji lepí na vyznačené místo. Tentokrát byla na líci pohlednice černobílá fotografie Jane Birkin a Serge Gainsbourga. V zapadlém antikvariátu na Rue Maître Albert ji vybral Sebastian, protože si byl jistý, že se Kurtovi bude líbit. Blaine mu kdysi navyprávěl spoustu toho o tom, jak Kurt v jednom kuse poslouchá její staré desky, a Sebastian měl sloní paměť. Navíc dokud mu Blaine v jeho pařížském bytě vyhříval postel, snášel Kurtovu mlhavou zaoceánskou existenci bez námitek. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Nejpodivnější na tom bylo, že Blaine se s Kurtem zatím nerozešel. Oficiálně. Prostě na to neměl. Tak nějak doufal, že to Kurt během prázdninového odloučení sám pochopí, přistoupí na tichou dohodu a bez divadýlek a slziček kolem ho v září nechá odcválat na Sebastianově bílém koni. Byl by to samozřejmě francouzský klusák s ladným krokem<span style="color: #3366ff;">.</span> </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18pt;">
To, co napsal na zadní stranu, byla sladká a dobrotivá lež. Ne že by v Paříži nechtěl být i s Kurtem, ale pro teď se plně spokojil se svým dobrodružným Slavíkem. Společně hodili pohlednici do schránky, přidali i jednu pro Andersonovi, chytili se za ruce jako dvě čerstvě zamilované hrdličky a po Rue Lagrange vyrazili směr pískové nádvoří Notre Dame.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-cBj_G9QN3uk/T0Qekz4mm7I/AAAAAAAAAFw/qUFMRqfUk3Q/s1600/cartepostale.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-cBj_G9QN3uk/T0Qekz4mm7I/AAAAAAAAAFw/qUFMRqfUk3Q/s1600/cartepostale.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
P.S.: Když zanecháte komentáře, potěší mě to. Zajímá mě, jakou odezvu vyvolává tenhle pár. </div>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-1702489025255195662011-08-31T16:58:00.004+02:002012-04-07T15:40:49.824+02:00Kluci a fotbal(<b>Další drabble</b>, ve kterém se Blaine prohání ve fotbalovém dresu.)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ZWRjVLND07Y/Tl586UQkD5I/AAAAAAAAADg/fV8PI2gCmiM/s1600/banner_fotbal.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-ZWRjVLND07Y/Tl586UQkD5I/AAAAAAAAADg/fV8PI2gCmiM/s1600/banner_fotbal.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Hra je velmi brutální, zaslechl už i výtku trenérky: „Měli byste zvolnit, jinak si za chvíli zpřerážíte kosti!“ A to je to jen trénink! Blaine, který se hned po změně škol přidal do fotbalového týmu, hrdě nosí domů kolekce modřin. Říká jím ozdobné. Na hřišti je prudce agresivní.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Ale takového Karofskyho stejně na lopatky nedostane. Na to je zase pyšný Dave. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Kluci. Kurt jako by k nim ani nepatřil. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Vrážejí do sebe jako rozjeté lokomotivy. Ví, že je to kvůli němu. Blaine vs. David, to není fotbal, to jsou gladiátorské zápasy o jedinou trofej. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Kluci. Jednou se z nich zblázní. </div>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1832082844446952740.post-51372998413558574142011-08-22T15:15:00.003+02:002012-04-07T15:41:46.796+02:00Oznámení, ochutnávka, komiks<div style="text-align: justify;">
Na blog jsem rozhodně nezanevřel, a tak doufám, že za pár dní sem nová povídka opět přiláká pár čtenářů. Pouze došlo k údalosti, která srazila mou motivaci na kolena - umřela mi flashka a vzala s sebou podstatnou část nezálohovaného pokračování Podívej, Kurt vyrostl. Otrávený a naštvaný zatím nemám chuť a sílu psát vše znovu, proto od dalších kapitol na chvíli upustím a budu zatím pracovat na několika kratších textech. Až se vrátím z dovolené, najdete tu povídku, ve které se bude litovat jistých rozhodnutí, trávit noc mimo teplo domova a pozorovat mraky. Malé navnazení: </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; margin-left: 27.0pt; margin-right: 30.6pt; margin-top: 0cm; tab-stops: 423.0pt; text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Seděl na vysokém dřevěném sloupu jako zvířátko – schoulená opička nebo něco takového – a nejspíš si prostě jen všímal svého. David přibrzdil, chvíli si užíval výhody, že je nezpozorován a fascinovaně si Kurta prohlížel od útlých zad až po trochu pocuchanou šošolku vlasů.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; margin-left: 27.0pt; margin-right: 30.6pt; margin-top: 0cm; text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Pak v prudkém návalu náklonnosti stiskl klakson, aby na sebe aspoň na krátký čas upoutal pozornost a zamával Kurtovi ze staženého okýnka auta. Nakonec náhlým zvukem způsobil něco úplně jiného – Kurt se lekl, ztratil rovnováhu a spadnul z třímetrové konstrukce na zem jako pytel brambor. Karofsky v šoku pozoroval, jak Kurtovo tělo okopírovalo dráhu dřevěné stavby a pak s tlumeným tvrdým <i style="mso-bidi-font-style: normal;">ducnutím</i> dopadlo do udusaného písku. Slyšel hlasité, peprné a nekurtovské zaklení. Nebo se mu to jen zdálo? Díky bohu, že hřiště už v tuhle denní dobu bylo prázdné. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; margin-left: 27.0pt; margin-right: 30.6pt; margin-top: 0cm; tab-stops: 423.0pt; text-align: justify; text-indent: 18.0pt;">
Pak to na něj najednou všechno dolehlo: skorosex s Megan, jeho útěk a hanba, Kurtův pád, který měl na svědomí zrovna tak jako zklamání své partnerky. A odsud už nebylo úniku, protože po příkoří celého školního roku byl zavázán přispěchat mu na pomoc. Hummel zůstal sedět v písku, jako by ho tam někdo zarazil a on tam teď zapouštěl kořeny. Několikrát otočil hlavou na všechny strany, aby zjistil, odkud přišel zvuk, který ho vylekal, pak se chytil za bok – narazil si kostrč a muselo to bolet jak čert. Měl odřenou tvář a krvácel odněkud z předloktí.</div>
<div align="right" class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; margin-left: 27.0pt; margin-right: 30.6pt; margin-top: 0cm; tab-stops: 423.0pt; text-align: right;">
(Hodina mezi psem a vlkem)</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 27pt; text-align: right;">
</div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
A teď jedno kreslené doporučení, na nějž nemůžu (a ani bych nedovedl) zapomenout. Nedávno jsem linkoval jistý gleezombícký obrázek od nadané ssimilee, teď jdu představit přímo celý komiks After All These Things, který autorka publikuje na <a href="http://ssimilee.tumblr.com/" style="color: #cc0000;">svém tumblr</a>. Protože komiks není nikde kompletně prolinkovaný, uveřejňuju odkazy na všechny části. Komentujte, rebloggujte a klikejte na oblibu přímo na tumblr, máte-li tam svůj účet. Napsat vzkaz jí vlastně můžete i bez přihlášení (přes tlačítko Ask v levém horním rohu). </div>
<div style="text-align: justify;">
<b>ssimilee - After All These Things:</b> <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/5579139653/klainofsky-future-comic" style="color: #cc0000;">1. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/5656957628/after-all-these-things-2" style="color: #cc0000;">2. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/5771984600/after-all-these-things-3" style="color: #cc0000;">3. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/5974866497/after-all-these-things-4" style="color: #cc0000;">4. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/6241968424/after-all-these-things-5" style="color: #cc0000;">5. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/6462930407/after-all-these-things-6" style="color: #cc0000;">6. část</a>, <a href="http://ssimilee.tumblr.com/post/6869360473/after-all-these-things-7" style="color: #cc0000;">7. část</a></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>Roedeerhttp://www.blogger.com/profile/12770770506633804925noreply@blogger.com2