Deset roků

Fandom: Píseň ledu a ohně (Renly/Loras)

Začíná léto, další série Game of Thrones (téměř) za námi a já mám spoustu výtek a nápadů, takže po delší době nečinnosti přidávám zase něco z fandomu, který se tady neobjevuje až tak často. Jde opět o text složený z drabbles (tentokrát jich je šest), pojednává o Lorasovi a Renlym (hlavně tedy o Lorasovi) a napsal jsem ho, protože jsem celý rozdurděný z toho, co s touto postavou provádějí v seriálu, a odmítám to považovat za kánon. Komentáři mě moc potěšíte, ale nutit Vás do nich nebudu ;]

P.S.: Poslední drabble obsahuje spoiler ke knize Bouře mečů a čtvrté seriálové řadě.

Deset roků

9 (I)

Nechce opustit Vysokou zahradu tak moc, že pláče dokonce i před babičkou, která slzy neschvaluje. „Jestli chceš být rytířem, tak musíš,“ říkají mu a odkazují přitom na rytířskou epiku a tkané tapisérie v halách sídla. Už jako devítiletý ví, že nesouhlasit je platné asi jako volat do větru.

Odvezou ho do Bouřlivého konce; květiny se tam nepěstují, ve stěnách hradu panuje celoroční chlad a cizí lidé k němu přistupují zdráhavě. Chce se vrátit domů a zase svačit oplatky a ovoce se svými staršími bratry, poslouchat Willasovy příběhy na dobrou noc, nechce znát Renlyho Baratheona a nechce se stát jeho panošem.

9 (II)

Děti se mu vyhýbají. Koluje zvěst, že nosí nos nahoru, protože je Baratheonův panoš. Nic nevědí!

„Jestli budeš brečet, pošleme tě zpátky do Vysoké zahrady. Ale čeká tě tam jen ostuda,“ říká Renly. Ač přátelsky míněné, zní to krutě. Pak ho provede stájemi a dá mu na výběr ze čtyř poníků. Loras zvolí jediného bílého – cožpak slavní rytíři nejezdí vždy na bílých koních? Ještě téhož dne si vyjedou z Bouřlivého konce k tělnatému dubu a lezou po jeho větvích jako ohebné opičky.

Loras nevidí důvod, proč by se s Renlym nemohli stát přáteli.

Od toho dne nezapláče po osm roků.

15

Když vyhrává první turnaje, žene ho soutěživost, která mezi ním a Renlym panuje odnepaměti.

V kuse teď Renlyho, poháněného řadou porážek, vídá posilovat tělo. Visí na jabloňové větvi, dlaně mu chrání jezdecké rukavice, a přitahuje se nahoru a dolů. Jeho budoucí Výsosti už se na pažích rýsují pěkné svaly, a tak není divu, že dovede Lorase přeprat při prvním polibku, který se panošovi nejprve nelíbí a hned na to líbí.

Brzy si uvědomuje, že mají těla, která pasují k sobě, a také pouto, jenž je potřeba úzkostlivě tajit. Hřích, smilstvo a sodomie se tomu říká, ale Loras to zve láskou.

17 (I)

Jsou to už čtyři dny a tři noci, a Loras má stále za nehty hlínu, na rukou krev a kolem něj se šeptá, že zešílel; ztratil tvář galantního Rytíře květin a zabil dva své bratry v přísaze, protože nedovedli ochránit jeho krále, když se ho zrádcovská Brienne z Tarthu rozhodla sprovodit ze světa.

Pak vzal Renlyho tělo a nikým nespatřen ho vlastníma rukama pohřbil nedaleko Bouřlivého konce, v místě, kam je táhly jejich dlouhé vyjížďky, když byli oba jen mladým lordem a panošem.

Kdysi tam lezl po stromech a vyslovoval Renlymu první sliby věrnosti, teď se tam loučí s mrtvými.

17 (II)

Neví, proč mu noc naděluje tak prazvláštní sny. Sní o planinách Essosu, o nichž vyprávěla Daenerys za bouře zrozená. Ve snech ji vidí nekonkrétně, protože její podobu zná jen z povídaček a pomatených popisů, ale v jeho spánku už je královnou na Železném trůnu. Celé dny s Renlym bloudí rudou, vyprahlou krajinou, jejich žízniví koně na pokraji vyčerpání, Loras se ošívá v sedle, jeho tělo je unavené a rozbolavělé z toho, jak se s Renlym několik večerů po sobě milovali pod jasnou noční oblohou a na kamenité zemi.

Probouzí se a postel vedle něj je stále prázdná. Raději teď spí.

18

Stojí stráž u Joffreyova mrtvého těla pod dohledem navrativšího se Jaimeho Lannistera. Bolí ho nohy a záda, která nesou tíhu brnění, a také svědomí, protože smrt panovníka ho nezarmucuje tak, jak by měla, a Králokat to na něm vidí.

Robert, Renly, Joffrey, tři úplně rozdílní vladaři. To, co nastává po smrti, je ovšem vždy stejné. Jeden král zhasne a hned ho nahradí jiný. Lid předstírá zármutek. Slunce ale žádná svíce nenahradí a všechny přísahy, které Loras Joffreymu složil, byly lživé. Nemá však, co jiného by činil: za svůj život se naučil jen službě králi a lásce jen k jedinému muži.