Hlásím, že posedlost Sherlockem mě zatím nepřešla, spíš naopak. Vytvořil jsem proto volné a naprosto zbytečné pokračování předešlých drabblů, tentokrát o Watsonovi, kterého pořád něco trápí a jeho problémy jsou vždycky spojené se Sherlockem. Náhoda?
Takže opět trojka stoslovných útvarů, snad se vám i tyhle budou aspoň trochu líbit.
John Watson a jeho problém
I
Proklaté ženské! Někdy je John vážně nenáviděl. Jedna za druhou ho opouštěly a pak už i odmítaly – to všechno kvůli Sherlockovi! Co si jako myslely?! Že je bisexuální? Jako by Sherlock, jakkoliv věrný, inteligentní, čistý, upřímný a v určitých chvílích i navýsost zábavný společník to byl, mohl nahradit vonící ženskou náruč, magické polibky a pohled na krásné, svůdné dámské nohy. To bylo prostě nemožné! Mezi ním a Sherlockem to bylo vždy přátelské, nanejvýš bratrské. A nejvíc tohle bolelo od Sarah.
Proklaté ženské. Vždycky s nimi byly problémy. Možná kdyby jejich paranoidní výmysly uvedl do praxe, neměl by se úplně nejhůř.
II
Sherlock měl dlouhou, náročnou noc. Domů se vpotácel celý zřízený až po páté ranní a probudil Johna, aby mu ošetřil rány. Jak bylo výhodné mít doktora v domě! Pak si na dvanáctou, místo oběda, poručil silnou kávu bez mléka podávanou jako snídani do postele. Na podrobnosti se John neptal – uměl být tichou vrbou.
Ani obsluhovat Sherlocka mu nevadilo.
Problém Johna Watsona, to byly až Sherlockovy nahé půlky, které nestydatě trčely do vzduchu, zatímco peřina byla u jeho nohou zkopaná do tvaru Nanga Parbat. Měl dojem, že dnes na Baker Street 221B dojde k záhadnému úmrtí jednoho lékaře zdravého jako rybička.
III
Lestrade byl lepší než jeho psycholožka.
„Tys ho... měl rád, Johne,“ pronesl jednou nad skleničkou, kterou sobě i Watsonovi objednal; ne posměšně, protože po Sherlockově smrti (i když John preferoval říkat „zmizení“) se hodně spřátelili. Dokonce mu na chvíli položil ruku na zátylek, což bylo uklidňující.
To slovo na M sice nevyslovil, ale svrbělo ho na jazyku. John věděl, že i přes použití mírnějších jazykových prostředků si to inspektor vykládá správně.
Toho večera se šíleně opil a ještě na baru se Lestradovi vyplakal na rameno. Jeho problém tím sice nezmizel, ale bolest na prsou se na milosrdný okamžik stala snesitelnější.
Nádhera! Johna mám, s tím jeho pohledem nechápavého štěněte, možná ještě o trošku raději než božského Sherlocka, takže mě potěšilo, že se věnuješ i jemu. :)
OdpovědětVymazatPrvní je takové suše vtipné. U dvojky oceňuji nahé půlky ve spojení s dekou zkopanou do tvaru Nahé hory, to bych hrozně chtěla vidět! :D A co říct ke třetímu jiného, než že je smutné a velmi trefné?
Vážně jsi se Sherlockem terpve začal? Netaháš nás za nos? Píšeš jejich charaktery tak úžasně, že se mi ani nechce věřit, žes právě začal...
Diky! Nanga Parbat, he he :D No, zacal, to bys urcite poznala na povidce, kterou se pokousim psat, protoze v delsim textu se mi vubec nedari je vystihnout.
OdpovědětVymazatAch ty moje prabídné znalosti ze zeměpisu, ten Nanga Parbat jsem si musela gůglit. *stydí se za svoji neznalost* :-D Jinak... těžko se mi komentuje, když jsem ještě seriál neviděla, nicméně bych ráda podotkla jednu věc - mám pocit, že je na těch drabblech dost dobře poznat, že tě ten seriál opravdu nadchl a že tě to vážně baví psát. A o to líp se to čte. Super, super! :-)
OdpovědětVymazatto bylo smutné, ale opravdu realistické, Johnovo snažení o získání přítelkyně mě v seriálu vždycky bavilo, ale ono je to vážně spíš hořké, protože on je vážně takové oddané štěňátko, k jeho smůle zrovna k Sherlockovi, který mu toho moc neusnadňuje a spíš ho ještě dráždí,
OdpovědětVymazatjá se do psaní Sherlocka nechci pouštět z toho důvodu, že by se mi nepodařilo dodržet charaktery, což tobě se daří víc než skvěle a tak jako Bilkis se mi nechce ani věřit, že když jsi s Sherlockem začal asi před týdnem, je tak perfektně ovládáš :)
a teď bude tři sta slov o Moriartym, že jo že jo ;__;
Úžasné! Moc mě těší, že jsem sem jen tak náhodou nakoukla a okamžitě na mě vykouklo další drabble na Sherlocka! Je to úžasně výstižné až dojemné, přesně jsem v tom Johna našla. Jsem moc ráda, že je mezi námi další, koho Sherlock tak uchvátil :)
OdpovědětVymazatJoli: To je pravda, bavi me, ze tam jsou skorocanonem dva normalni (no, relativne normalni :D) chlapi a ne dve duhove vily jako v Glee. Dekuji!
OdpovědětVymazatDorea: To s Moriartym me nenapadlo a nic nechystam, ale kdyby nejaka myslenka prisla, tak proc ne. Ale Adlerovou a Donovanovou uz po mne nechtej :] Diky za pochvalu! PS: John je jezek.
Charis: Diky, ja jsem rad, ze mi Sherlock prinesl nove ctenare :]
Tak ten třetí drabble mě naprosto dostal a málem jsem tu uronila slzu. Chudák John. I u seriálu jsem to oplakala :( Opět super, moc se mi to líbilo :)
OdpovědětVymazatDomik: Ja byl take pohnuty, holt si ted na ne rok pockame. Dekuju za komentar.
OdpovědětVymazatTak mě sem zase Domka nahnala a musím říct, že obě Sherločí věci (což je můj domácí fandom) se mi hrozně líbily a po tádnu na kapačkách na mě doma nemohlo čekat nic pěknějšího :)
OdpovědětVymazatNightie: Tak to rad slysim, diky :]
OdpovědětVymazatNo páni, nemám slov! :D
OdpovědětVymazatA do třetice (škoda, že ne více...) propukám v jásot. Mrzí mě, že nemůžu jásat nad dalšími věcmi, Glee nesleduju, tudíž si fanfics sotva užiju... Snad se ještě někdy ukážeš s Sherlock povídkami. :)
OdpovědětVymazatmiamam: Ja dekuju do tretice, vynasnazim se jeste neco napsat :]
OdpovědětVymazatAno, dojemné a tak opravdové, až se člověku zadrhne dech. Nádherně se to čte, jen kdyby toho bylo víc! Když už nás Moffat tak vyšplouchnul ročním odkladem natáčení čtvrté série, jsou povídky to jediné, co nás po dobu toho nekonečného čekání udrží při životě, tak se prosím nediv mé nenasytnosti.
OdpovědětVymazat