11. ledna 2014

Post coitum

Návrat k fandomu, kterého je u mě jako šafránu. Snad se Vám další dvě sherlockovská drabble budou líbit; já už netrpělivě vyhlížím další a zároveň poslední epizodu třetí řady, abych zjistil, jestli dovedu napsat i něco dalšího (i tahle drabble mi trvala neskutečně dlouho a jsem víc nespokojený než spokojený, ale to je prostě úděl autorů sherlockovské fanfikce). 


Post coitum

I
Nikdy by si nepomyslel, že jednou bude Sherlocka schopný zbavit nejen daru řeči, ale i veškerého koherentního uvažování. Rajské to okamžiky. Byl k zulíbání, když se ten velký muž po milování choulil v posteli do tvaru krevety, kůži ještě úplně rozpálenou a rysy ve tváři zkřehlé rozkoší, a vydával jen tři nepříliš rozdílné citoslovce: „hmm“, „uhm“ a „umm“. Museli sice úzkostlivě tajit povahu jejich vztahu Mary, ale tak zněla domluva vedoucí k oboustranné spokojenosti – po koitu evidentní především u Sherlocka.
„Rád vidím, že jsem tě tak unavil,“ měl ze sebe John dobrý pocit – dovést detektiva k vyvrcholení bylo hodno metálu.

II
Museli kvůli tomu pozamykat dveře a pozavírat okenice, vytvořit karanténu naplněnou jen jimi dvěma. Až pak se Sherlock dokázal stydlivě svléknout (tato část intimností pro něj stále byla velmi náročná) a sbližování mohlo začít. Už dlouhou dobu toužil plně se Johnovi odevzdat, ale trvalo, než k onomu aktu skutečně dospěl.
Předstíral, že už usíná, když se John chystal domů k dobré kuchařce Mary (to to jeho rostoucí bříško). A John si to jako vždy vyložil špatně.
„Rád vidím, že jsem tě tak unavil.“
„Hmm,“ udělal Sherlock. Zavřel oči, aby se do nich John nemohl dívat. Post coitum omne animal triste.


P.S.: Až budete chtít namítnout, že tohle by John Mary neudělal, tak já vím, ale prostě...

8 komentářů:

  1. Pane... Bože! Já jsem se tu... (marně se snažím dokončit větu, několikrát mažu slova, protože prostě nevystihují moje pocity!!!) ...asi rozložila na kousíčky. Zvědavě nakouknu někam, kam mě odkazuje poznámka u komentáře na mém blogu, a jsem maximálně překvapená! Tady to ještě prozkoumám, jen dva drabbly mě k tomu navnadily! Víc takových a i delších!

    OdpovědětVymazat
  2. miamam: Dekuji za odvahu komentovat, moc jsi me potesila :]

    OdpovědětVymazat
  3. když jsem rozklikávala, tak jsem tajně doufala v Sheriarty :D (a pořád čekám!)
    máš pravdu, John by tohle Mary asi vážně neudělal, navíc když teď očekávají potomka (i když nikdy neříkej nikdy)
    já bych si s chutí přečetla něco, kde ti tři žijí na takové netradiční hromádce, kde Mary ví o co jde, ale nemíchá se do toho a všichni jsou šťastní a zdraví a živí! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co třeba tohle:
      http://johnlockpositive.wordpress.com/2014/08/20/leylon-jeden-pre-druheho/#more-992

      Vymazat
  4. Dorea: Mary me asi nezaujala natolik, abych ji zahrnoval, je fajn, ale zatim docela nezajimava (ocekavam, ze to se dnes znacne zmeni). Diky za komentar.

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkná drabblata, pěkná. Kdyby bylo na mě, ti tři by žili ve šťastném polygamním vztahu, který by dal všem třem přesně to, co potřebují :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tímto se oficiálně omlouvám, že komentuji až dnes, ale vytvořila jsem kolem sebe informační vakuum, dokud neuvidím celou řadu, což se stalo bohužel až dnes.

    Velmi pěkně! :) I když musím uznat, že na té Mary něco je! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Neřekla bych, že post coitum omne animal triste. Ale bodejť by Sherlock nebyl smutný, když od něj John odchází za nějakou Mařenou! Ve čtvrté sérii prý má dojít k blíže nespecifikované tragédii, takže optimisticky doufám, že Mary tam konečně přestane překážet. Ona je mezi nimi prostě navíc, to mi nikdo nevymluví, a třebaže to Sherlock umí mistrovsky skrývat, bolí ho to, což jí nedokážu odpustit. Tohle bylo napsané tak výstižně, že by se z toho měl Moffat poučit.

    OdpovědětVymazat